Uživatel nepřihlášen | Přihlásit se | Zaregistrovat se
Pátek 19.1.2018 8:36
Akcie.cz»Zpravodajství»Odborné články»Může euro za růst zadlužení Evropy?

Zpravodajství

Může euro za růst zadlužení Evropy?

01.10.2009 00:00:00 |

Evropští politici a úředníci byli před možnými problémy eura varováni včas. V únoru 1998 byla publikována petice za odložení společné měny, kterou podepsalo 155 ekonomů z německy mluvících zemí. V petici se mimo jiné uvádělo: „Konsolidace veřejných rozpočtů zaznamenala pokrok, který ovšem nestačí. Zejména ve velkých zemích, jako jsou Itálie, Francie a Německo. Proces konsolidace začal příliš pozdě a polovičatě. Navzdory neobvykle nízkým úrokovým sazbám (a tudíž nižším dluhovým nákladům), navzdory četným příkladům kreativního účetnictví jádrové země neuspěly ve znatelném a trvalém snížení defi citů pod 3 % referenční hodnoty.“

Krotká zmínka o „kreativním účetnictví“ ve skutečnosti znamenala, že se ve vyspělých ekonomikách západní Evropy masivně podvádělo a lhalo. Kdyby šlo o firemní, a nikoli veřejné finance, zodpovědní činitelé by šli sedět na 150 let jako později Bernard Madoff.

Ale podvádět a lhát je v politice zřejmě normou, a to i v oné vyspělé západní Evropě, která je českými politiky téměř bezvýhradně obdivována a milována.

Varování německých ekonomů před neúspěchem trvalého snížení deficitů se ukázalo být prorocky správným varováním. A pak že prý ekonomové nedokážou předpovídat katastrofy. „Kromě toho, průměrný podíl dluhu v rámci členských států od roku 1991 nepoklesl, nýbrž naopak vzrostl o 15 procentních bodů. Výsledkem je, že nyní zřetelně přesahuje 60% referenční hodnotu stanovenou Maastrichtskou smlouvou.“

Autoři petice správně poukázali na bobtnání veřejných dluhů. Šedesátiprocentní hranice byla ostatně už zpočátku nastavena na absurdně vysoké úrovni, protože 60% podíl veřejného dluhu na HDP je vysoký podle všech racionálních měřítek. Zmíněné číslo ovšem bylo zvoleno politicky, aby se do kritéria vešly předlužené západoevropské země s nákladným sociálním státem, především samotné Německo. V případě Itálie, Belgie, Řecka a Portugalska pak zakladatelé eurozóny museli nejen zavřít obě oči, ale i zacpat si uši, protože zmíněné státy se do kritéria opravdu křiklavě nevešly.

Pozoruhodný je také termín „referenční hodnota“. Původně se mělo za to, že 3% hranice pro rozpočtový schodek a 60% hranice pro veřejný dluh mají sloužit jako horní hranice, které se nesmějí překročit. Politikové si však tato čísla perverzně vyložili po svém: „Máme schodek pod povolená tři procenta HDP, takže je vše v pořádku.“ Anebo: „Maastrichtská kritéria nám dovolují zadlužit se až k šedesáti procentům HDP, my jsme zatím na třiceti procentech, takže máme ještě prostoru dost.“ Maastrichtská kritéria dala nezodpovědnosti politiků křídla.

Ale vraťme se ke znění petice:„Od roku 1991 se strukturální problémy Evropy zhoršily. Nezaměstnanost dále rostla. Zejména Německo a Francie – vůdčí síly evropské integrace – nejsou dobře připraveny na stále rapidnější strukturální změny a tužší konkurenci v rámci měnové unie. Euro neřeší problém evropské nezaměstnanosti. Uvážíme-li, že směnné kurzy již nejsou pohyblivé, pracovní trhy musí být o to pružnější – v Německu stejně jako jinde.“

Autoři petice (Wim Kosters, Manfred J. M. Neumann, Renate Ohrová a Roland Vaubel) se nepokládali za euroskeptiky. Petice ostatně uvádí, že evropská integrace nemá alternativu. Pouze volali po „spořádaném odkladu, který nesmí být vnímán jako politická katastrofa“. Euro je podle autorů správná myšlenka, jen je nutné připravit podmínky pro jeho start s nekompromisní pečlivostí, bez výjimek a stoprocentně důkladně. Též volali po zcela nekompromisních sankcích za porušování kritérií Paktu růstu a stability. Evropští politici byli tedy včas varováni před nebezpečím, které plynulo z nedořešených nepořádků ve veřejných fi nancích. V tomto směru měla petice německých profesorů pravdu. Ale euro by přineslo problémy i v nepravděpodobném případě, kdy by všechny členské země měly ve veřejných financích dokonalý „Ordnung“ – který mimochodem nemá ve svých fi nančních záležitostech ani samotné Německo.

Velké vystřízlivění

V lednu 2009 mnozí Irové, Španělé a Italové (a možná i příslušníci jiných národů) měli důvod litovat svého členství v eurozóně. Euro neodstranilo spekulativní kapitálové toky: posílilo je. Exploze trhu nemovitostí v těchto zemích neměla historický precedens. A právě tak bylo bezprecedentní jeho splasknutí. Během roku 2008 ztratilo Španělsko milion pracovních míst. Stalo se tak v důsledku prasknutí úvěrové bubliny, která byla nafouknuta eurem. Nezaměstnanost dosáhla hodnoty 18,1 % (duben 2009). Co bude s pěti miliony zahraničních dělníků, nebylo vůbec jasné. Mzdová infl ace z předchozích let měla za následek, že španělská ekonomika ztratila konkurenceschopnost.

„Co mohou Španělé dělat?“ ptá se nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2008 Paul Krugman. „Potřebují větší konkurenceschopnost – ale nemohou devalvovat, protože mají euro. Jedinou alternativou je tedy snižování mezd, což je zoufale obtížné (a vytváří velké problémy pro dlužníky). Navzdory tomu, co snad každý říkal ještě před několika týdny, být členem eurozóny nepřináší imunitu vůči fi nanční krizi. V případě Španělska (a Itálie, a Irska, a Řecka) může euro docela dobře přispět ke zhoršení situace.“

Tato slova napsal Krugman 19. ledna 2009 – a ano, ještě v prosinci 2008 kdekdo považoval euro za ochranu proti finanční krizi. Toto náhle přestala být pravda. První pololetí 2009 přineslo velké vystřízlivění. Platilo to i pro Irsko, donedávna výkladní skříň evropského hospodářského růstu.

Irský příběh byl velmi podobný Španělsku: léta úvěrové expanze byla náhle vystřídána propadem tvorby úvěrů, růstem nezaměstnanosti, poklesem průmyslové výroby a pádem cen nemovitostí. Dublinské byty ztratily počátkem roku 2009 průměrně 28 % hodnoty a profesor Morgan Kelly z University College Dublin tehdy uváděl, že pokles dosáhne celkem 80 %, než se prodá nadbytek neprodaných nemovitostí. „Trvalo nám deset let dostat se do této situace. Bude zapotřebí dalších deseti let se z problémů dostat. Stavebnictví se během dohledné budoucnosti propadne k nule,“ cituje Kellyho britský deník Daily Telegraph.

Pokles průmyslové výroby a pád cen nemovitostí měl společně s gigantickými náklady na rekapitalizaci bank drtivé dopady na státní rozpočet. Na rok 2009 se očekával schodek ve výši 9,6 % HDP. Sbohem, Pakte růstu a stability. Schodek v roce 2010 může dosáhnout dokonce 12 % HDP. Hovoří se o snižování platů, zejména ve veřejném sektoru. Ze všeho nejvíce by irská ekonomika potřebovala devalvaci, ale to není možné. Nelze opustit eurozónu. Z právního hlediska to sice možné je, ale takovýto krok by dotyčné ekonomice způsobil pravděpodobně více problémů, než kolik by vyřešil. Dáme-li stranou negativní publicitu a obavy o budoucí měnovou stabilitu, opuštění eura a devalvace staronové národní měny by znamenala okamžitý nárůst hodnoty závazků denominovaných v euru. Jinými slovy, státní dluh by doslova přes noc nabyl o deset, dvacet nebo i více procent. A nejde jen o státní, nýbrž i o soukromé dluhy.

Úryvek je z knihy "Finance po krizi", autor Pavel Kohout vydané v roce 2009 nakladatelstvím Grada Publishing. Více informací naleznete na http://www.grada.cz

Autor: Pavel Kohout

Poslední zprávy

Právě diskutujete


Zajímavé vzestupy

STOCK91,00+9,64
BABKOFOL420,00+0,96
PEGAS810,00+0,75
GECBA83,95+0,66
VGP1 560,00+0,65

Zajímavé poklesy

TOMA1 230,00-0,81
VIG718,00-0,62
KOMB931,00-0,21
TELEC275,50-0,18
ERBAG997,20-0,12

Kurzovní lístek

EURnahoru25,370+0,29
HUFnahoru8,224+0,19
JPYnahoru18,654+0,88
PLNnahoru6,090+0,16
USDnahoru20,742+0,52

demo-e-broker

Indexy

Pro úplné zobrazení je nutné mít nainstalován Flash Player, dostupný např. zde.

Flash | Obrázek

PXstejne0,001 119,0508:01:00
RMdolu-0,051 482,1118.01.18
DJIAdolu-0,3726 017,8118.01.18
NASDAQdolu-0,037 296,0519.01.18
SP500dolu-0,162 798,0318.01.18
DAXnahoru+0,7413 281,4318.01.18
WIG20dolu-0,592 461,2129.12.17


Odborné články

Ekonomika ČT24.cz