Uživatel nepřihlášen | Přihlásit se | Zaregistrovat se
Čtvrtek 14.12.2017 7:38
Akcie.cz»Zpravodajství»Odborné články»Důvody pro velké cenové změny na akciových trzích

Zpravodajství

Důvody pro velké cenové změny na akciových trzích

07.06.2010 00:00:00 | Grada Publishing

U některých dvanáctiměsíčních cenových vzestupů stojí v pozadí docela dobré důvody pro racionální cenovou změnu. To platí zejména pro největší jednoroční změny: jejich příčinou většinou byly mimořádné události. Avšak i v těchto případech se často objevují známky přemrštěné reakce trhů na tyto události. (Tabulky s největšími cenovými změnami na akciových trzích za rok a pět let v nedávné historii naleznete zde.)

Příklad největšího ročního růstu: Filipíny

Největší jednoroční nárůst hodnoty akciového trhu ze všech, na Filipínách od prosince 1985 do prosince 1986, činil neuvěřitelných 683,4 %. Největší cenová změna za pětileté období, 1253 %, se rovněž odehrála na Filipínách. Toto pětileté období od listopadu

1984 do listopadu 1989 obsahovalo i rekordní dvanáctiměsíční období. Během onoho roku od prosince 1985 do prosince 1986 se na Filipínách zhroutil režim Ferdinanda Marcose. Marcos opustil zemi a vlády se ujala nová vláda v čele s Corazon Aquinovou. Těsně před obdobím cenového růstu vypuklo komunistické povstání a hrozilo, že země se promění ve druhý Vietnam. Marcosova vláda zorganizovala atentát na manžela Corazon Aquinové.

Na ulicích propukly demonstrace. Panovala obecná obrovská nejistota ohledně budoucího vývoje. S příchodem nové vlády se v zemi opět probudila naděje: období „nové éry“ se zdálo být velice nablízku. Navíc došlo k tomu, že cenové změny nebyly během následujícího ročního nebo pětiletého intervalu následovány opačným vývojem, jak lze pozorovat z údajů v tabulce. Lze se domnívat, že velice nízká hodnota filipínského akciového trhu v prosinci 1985, na počátku rekordního dvanáctiměsíčního období, byla výsledkem určité negativní cenové bubliny. Skutečně, tři z dvaceti pěti největších cenových poklesů v tabulce 7-4 jsou z Filipín před rokem 1985.

Historie filipínského akciového trhu byla před obdobím spektakulárního nárůstu vskutku ponurá. Novinové zprávy z období před rokem 1985 se často zabývaly otázkou nízkého poměru zisku na akcii, jenž se na filipínském trhu často pohyboval okolo 4. Viděno z tohoto úhlu, představoval největší nárůst hodnoty akcií v našich tabulkách jen obrat několika cenových propadů.

Příklad č.2: Tchaj-wan

Druhý největší jednoroční nárůst (od října 1986 do října 1987) a největší jednoroční pokles (od října 1989 do října 1990) proběhly na Tchaj-wanu, který je rovněž místem sedmnáctého největšího pětiletého cenového vzestupu, od května 1986 do května 1991, a dvacátého sedmého největšího cenového poklesu za pětileté období, od října 1988 do října 1993. Během dvanácti měsíců největšího spekulativního nárůstu cen na Tchaj-wanu od října 1986 do října 1987 se objevilo několik významných důvodů k optimismu a k víře

v „novou éru“. Prudce rostoucí vývoz navýšil míru hospodářského růstu na dvouciferná čísla a obecně se předpovídalo, že s takto strmou trajektorií ekonomiky bude země co nevidět vyrábět nejpokročilejší technologie, jakými jsou například počítačové čipy.

Nové bohatství bylo patrné všude: ulicemi Tchaj-peje křižovaly drahé zahraniční vozy a v nových luxusních restauracích podnikatelé bez rozpaku otevírali lahve vína za stovky dolarů. Přesto zůstávala míra úspor relativně vysoká a země mohutně investovala do své budoucnosti. Na podzim roku 1987, po sérii několika protivládních demonstrací, zrušila vláda stanné právo, jež platilo od roku 1949, a poprvé umožnila vznik opozičních stran. Později v tomto dvanáctiměsíčním období, v září 1987, učinila vláda dvě historická a nepřehlédnutelná prohlášení: umožnila zahraničním právním subjektům zakládat na Tchaj-wanu společnosti a tchajwanským občanům umožnila poprvé od roku 1949 navštívit jejich příbuzné na pevnině.

Přes všechny dobré důvody k očekávání úsvitu „nové éry“ tchajwanského hospodářství stále mnoha pozorovatelům připadalo, že na tchajwanském akciovém trhu v období 1986–1987 panovala atmosféra spekulativního neklidu. Objem obchodovaných cenných papírů prudce rostl – od ledna do září 1987 se zvýšil sedmkrát – a převýšil celkový objem obchodování všech asijských trhů včetně Japonska. Hodnota poměru P/E dosáhla 45 v porovnání se 16 na počátku roku. Tchaj-wan zachvátila hráčská horečka, která se projevovala i mimo akciový trh. Téměř celonárodní posedlostí se náhle stala nezákonná loterie s názvem Ta Chia Le neboli Štěstí pro všechny, do roku 1986 prakticky neznámá. Byla tak populární, že „v době, kdy byla zveřejňována výherní čísla, přestávali rolníci obdělávat svá pole a dělníci nechodili do práce“.

Jeden z mých tchajwanských studentů na Yaleově univerzitě se mi jednou svěřil, že když ještě nebyl v roce 1987 plnoletý, nutila jej matka pravidelně docházet na tchajwanskou burzu, pozorovat obchodování a podávat jí zprávy o jakémkoliv významném dění. Právě v době, kdy byl nucen provádět tyto pozorovací mise, si uvědomil, jak mi sdělil, naprostou šílenost spekulativní situace. Tchajwanský akciový trh neprodělal po období růstu náhlý obrat: v roce následujícím po roce nejrychlejšího cenového vzestupu proběhl ještě další růst. Avšak o rok později jsme byly svědky 74,9% propadu tchajwanských akcií, největšího jednoročního cenového poklesu na našem žebříčku.

Trojka na žebříčku: Venezuela

Třetí největší jednoroční cenový nárůst, 384,6 %, proběhl ve Venezuele mezi lednem 1990 a lednem 1991. Raketový růst tamní burzy následoval po těžké hospodářské krizi v roce 1989, během níž ekonomika poklesla o 8 %, nezaměstnanost se vyhoupla na 10 % a inflace dosáhla 85 %.5 Avšak když irácká okupace Kuvajtu (od srpna 1990 do února 1991) způsobila přerušení dodávek ropy z Perského zálivu, došlo k prudkému zvýšení cen ropy na mezinárodním trhu a vzrostla poptávka po venezuelské ropě. Vše bylo připraveno pro zahájení náhlé hospodářské prosperity Venezuely. Zkušenost s Kuvajtem pravděpodobně přesvědčila investory o důležitosti Venezuely jako alternativního dodavatele ropy, jenž se nachází mimo nestabilní Perský záliv.

Avšak to nelze považovat za pravděpodobné vysvětlení náhlého růstu venezuelského akciového trhu, neboť potenciální hrozba narušení dodávek ropy z Perského zálivu byla známa již dlouho před iráckou invazí. Prezident Carlos Andres Perez varoval, že „Venezuela žije ve zcela umělé ekonomice“, podporované výhradně vzestupem cen ropy; bez ohledu na toto varování ceny akcií prudce stoupaly.6 Cenový vzestup nebyl zastaven ani v následujícím roce, avšak již v lednu 1993 ztrácel venezuelský index reálných cen akcií 60,3 % své hodnoty z ledna 1991 a do konce ledna 1999 ztratil 82 % této hodnoty.

Vzestup v Peru

Čtvrtý největší jednoroční nárůst cen akcií, 360,9 %, proběhl od srpna 1992 do srpna 1993 v Peru. Vzestup započal po náhlém pádu akciových kurzů v dubnu 1992, kdy uprostřed vleklé občanské války s gerilami Světlé stezky (komunistická strana Peru, maoistická organizace) nastolil tehdejší peruánský prezident Alberto Fujimori diktátorskou moc, rozpustil Kongres a pozastavil platnost ústavy. Avšak v září 1992 bylo vedení Světlé stezky zatčeno a do konce dubna 1993 byla v Peru obnovena demokracie, čímž bylo ukončeno čtrnáctileté období násilí páchaného gerilami, jež si vyžádalo 27 000 obětí. Inflace v té době (1990) dosahovala 7 000 %, hospodářský růst byl záporný; do konce roku 1993 však byla inflace pod kontrolou a hospodářský růst vykazoval kladné hodnoty.

Nebylo možné přehlédnout nádherný pocit „nové éry“, avšak zečtyřnásobení hodnoty akcií během jednoho roku nechalo mnohé na pochybách, zda tento nárůst nebyl až příliš přehnaný. Následující rok se trh posunul ještě o něco výš a v dalším období ztratil jen malou část své hodnoty. Do konce ledna 1999 akciový trh poklesl, ale jen o 8 %. Ze všech našich příkladů je nárůst na peruánském akciovém trhu nejméně podobný spekulativní bublině; naopak se jeví jako nárůst, jenž byl motivován veskrze pozitivními a fundamentálními zprávami.

Nová éra v Indii

Vzestup hodnoty akciového trhu v Indii od dubna 1991 do dubna 1992, jedenáctý na našem žebříčku, započal v době, kdy atentát na Rádžíva Gándhího v květnu 1991 ukončil osmatřicetiletou vládu dynastie Nehrú. Gándhího nástupce ihned jmenoval do funkce ministra financí Manmohana Singha, tehdy bývalého profesora Dheli School of Economics (který se později, v roce 2004, stal ministerským předsedou). Nová vláda vyhlásila program ekonomické deregulace, což bylo vnímáno jako podstatný odklon od socialismu. Zahraniční investoři byli rázem vítanými hosty. Singh představil rozpočtový plán, který osvobozoval finanční aktiva od daně z bohatství. Předtím se manažeři společností snažili držet cenu akcií na co nejnižší úrovni, aby se vyhnuli zdanění; nyní se soustředili na opatření, která růst cen akcií podporovala.

Nový rozpočtový plán rovněž omezoval regulaci ocenění a časové možnosti nových akciových emisí. Tyto reformy byly rozhodně věrohodnými důvody pro růst hodnoty akciového trhu, avšak skutečný nárůst byl často popisován jako přehnaný a úřady varovaly veřejnost před nebezpečím spekulativních situací. Byla to rovněž doba rozšíření různých pokusů o manipulaci s cenami akcií. Machinace bombajského akciového makléře Harshada „Velkého Býka“ Mehty vyvolaly v roce 1992, poté, co bylo dosaženo vrcholu trhu, celonárodní skandál.

Mehta je popisován jako tvůrce tzv. vírového efektu u některých akcií, kdy skupoval akcie z trhu, prodával je pod cenou spřáteleným institucím a opět vytvářel poptávku po již menším množství dostupných akcií, čímž uměle zvyšoval jejich cenu. Vzestup indického akciového trhu v roce 1992 je dnes označován jako „Mehta Peak“. Byl to skutečně vrchol, neboť následující rok se ceny akcií propadly o 50,3 %.

Ve všech těchto příkladech vždy existovala nějaká událost nebo série událostí mimo akciový trh, které svědčily o začátku nefalšované „nové éry“. Přesto, že lidé byli přesvědčeni o tom, že trh reaguje na danou událost či události přehnaně, nelze přesvědčivě tvrdit, že tomu tak skutečně bylo. Na druhé straně, u některých z ostatních velkých cenových vzestupů neexistují žádná věrohodná vysvětlení velikosti cenové změny, proto se média při interpretaci těchto událostí na trhu soustředila na přehodnocování dlouhodobých procesů nebo na psychologii trhu.

Boom akcií v Itálii

Například v případě boomu italského akciového trhu od května 1985 do května 1986, kdy se hodnota akcií v reálném vyjádření zvýšila o 166,4 %, zmiňovaly sdělovací prostředky solidní hospodářský růst a nízkou inflaci a hovořily o stabilitě a popularitě vlády premiéra Bettina Craxiho. Avšak žádná z těchto zpráv nebyla skutečnou událostí. Jeden italský denník ocitoval vyjádření burzovního analytika: „Neexistuje žádné vysvětlení… všichni se zbláznili. Tečka. Je to kolektivní šílenství; totální. Je zbytečné se snažit něco pochopit nebo to zastavit nebo někam směrovat.“ Londýnské vydání deníku Financial Times uvádělo: „Itálii zachvátila horečka: stovky drobných investorů-nováčků házejí peníze do akciového trhu, jako kdyby si kupovaly losy do loterie.“ V následujícím roce poklesla reálná hodnota italského trhu o 15,7 %. Do konce září 1992 pak italský trh ztratil 68 % své reálné hodnoty z května 1986.

Francouzské randevouz s akciovým trhem

Zhruba ve stejném období prožívali svůj „románek s akciovým trhem“ i francouzští investoři.10 Pozorovatele zaskočila jak intenzita, tak i absence jakéhokoliv dobrého vysvětlení tohoto vzestupu francouzského akciového trhu, jenž v období od března 1982 do března 1987 zvýšil svou reálnou hodnotu o 282,6 %, čímž se kvalifikoval do našeho žebříčku. Ani příběh „nové éry“, ve které se nová francouzská vláda pod vedením Françoise Mitterranda odklání od tradiční socialistické zkostnatělosti, není postačující pro vysvětlení tohoto tržního vzestupu.

Naopak se zdá, že pokud zde vůbec nějaká nová éra existovala, byla dle mnoha pozorovatelů jen novou érou v tržní psychologii, kdy se francouzští investoři vrhli na svobodný trh s obrozenou vášní. Toto období entuziasmu bylo následováno celosvětovým krachem akciových trhů v roce 1987, jenž srazil i francouzskou burzu, která však přes to všechno dokázala v následujících pěti letech, od

března 1987 do března 1992, vygenerovat 10,2% reálný nárůst. Překvapivě se akciový trh Francie v následujícím období, od roku 1992 do přelomu tisíciletí, odrazil k dalšímu růstu, jenž byl téměř stejně mystický a dramatický jako růst akciového trhu Spojených států ve stejném období.

Úryvek je z knihy "Investiční horečka: iracionální nadšení na kapitálových trzích", autor Robert J. Shiller, vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Více informací naleznete na http://www.grada.cz

Autor: Robert J. Shiller

Poslední zprávy

Právě diskutujete


Zajímavé vzestupy

UNIPE377,00+3,32
FOREG179,90+2,62
STOCK79,75+2,24
TOMA1 250,00+1,96
EFORU111,00+1,83

Zajímavé poklesy

CETV101,80-2,30
ERBAG903,80-1,71
VIG636,00-1,27
BABKOFOL415,20-0,98
TELEC274,90-0,76

Kurzovní lístek

EURdolu25,650-0,09
HUFdolu8,159-0,09
JPYdolu19,289-0,51
PLNnahoru6,086+0,16
USDdolu21,860-0,38

demo-e-broker

Indexy

Pro úplné zobrazení je nutné mít nainstalován Flash Player, dostupný např. zde.

Flash | Obrázek

PXnahoru+0,041 059,9213.12.17
RMdolu-0,171 344,7013.12.17
DJIAnahoru+0,3324 585,4313.12.17
NASDAQnahoru+0,206 875,8014.12.17
SP500dolu-0,052 662,8513.12.17
DAXdolu-0,4413 125,6413.12.17
WIG20nahoru+0,112 409,4613.12.17


Odborné články

Ekonomika ČT24.cz