(Ne)vliv politických událostí na akciový trh v ČR a Polsku

Čeští poslanci dnes, stejně jako včera, hlasují o důvěře vládě premiéra Topolánka. V záplavě všemožných argumentů pro

a proti této vládě a důvodů, proč hlasovat pro její zachování či proti ní, zazněl i argument o potřebě hlasovat pro

důvěru v tuto vládu kvůli stabilitě finančních trhů. Poslanec Melčák se v případě vyslovení nedůvěry obává oslabení

koruny vůči euru (bez ohledu na to, že koruna dlouhodobě a stabilně posiluje, jen od poloviny tohoto roku proti euru

posílila o devět procent a jen před pár dny se dostala na další historický rekord). Čeští politici (stejně jako

jejich kolegové kdekoli na světě) tak opět přeceňují svůj význam a dopad svých kroků na vývoj ekonomiky či náladu na

finančních trzích. Nicméně rozpad jedné vlády, volby a vznik vlády nové vliv na finanční trhy mít může, a nejen na

trh devizový, ale i na akcie. Je především na stabilitě a vyspělosti země, jaký dopad takové události mají.

Tento jev bylo do jisté míry možno pozorovat letos na podzim v sousedním Polsku, kde došlo v říjnu k předčasným

volbám. Tyto volby vyhrála doposud opoziční strana (Občanská platforma). Na výsledek voleb reagoval i akciový trh,

který po zveřejnění výsledků mírně posílil (index WIG20 23. 10. 2007 přidal 2,61 %). Nicméně i zde nebyl vliv

nikterak významný, a to i přesto že v hlavním indexu je celá řada společností se státní účastí, na které tedy změna

vlády může mít a ukazuje se, že i bude mít vliv (např. změnou dividendové politiky u těžební společnosti KGHM,

možností prodeje části státního podílu v největší polské bance PKO BP či zvažovanými personálními změnami ve vedení

petrochemické společnosti PKN Orlen). Při pohledu na delší časové období se reakce na výsledky voleb mezi pohyby

způsobenými ostatními tržními vlivy, od korporátních zpráv po tržní náladu, zcela ztrácí. Pro Polsko je to dobrá

zpráva, která ukazuje, že investoři zemi berou za natolik stabilní a bezpečnou, že ani změna vedení země pro ně není

tak důležitá, aby nějak měnili názor na tituly obchodované na místní burze, přestože jde nezřídka o firmy polostátní.

Tento nepatrný dopad na trh tak potvrzuje rostoucí vyspělost středoevropských akciových trhů a vlastně i

středoevropských zemí.

V ČR lze čekat dopad současných událostí ještě menší, pokud vůbec nějaký. Karty v českém parlamentu jsou rozdány

poměrně jasně a hlasování o důvěře vládě je spíše nepovedeným rétorickým cvičením a sebeprezentací jednotlivých

poslanců, než čímkoli jiným. Případná tržní reakce by měla přijít jen v případě neočekávaného výsledku (kterým by v

tomto případě bylo vyslovení nedůvěry vládě), i tato reakce by byla jen jednorázová a jak ukazuje nedávná polská

zkušenost, zítra už by si na ni vzpomněl jen málokdo. Přestože by si to patrně čeští politici přáli, jejich význam

pro akciový trh je aktuálně malý a jejich krokům není potřeba přikládat větší důležitost, než je nezbytně nutné. Na

kurzy akcií mají a budou mít větší dopad změny nálady investorů, kterou ovlivňují zprávy spíše ze zahraničí než z ČR,

nebo nové zprávy firemní, dotýkající se fundamentu jednotlivých firem. Českým politikům to může vzít jeden z (navíc

nepřesvědčivých) argumentů, proč hlasovat pro či proti vyslovení nedůvěry vládě (v závislosti na stranické

příslušnosti) a možná trochu naruší pocit vlastní důležitosti, pro investory je tento stav jedině dobře. Potvrzuje,

že smysl má sledovat jen podstatné záležitosti, jako je výkonnost jednotlivých společností, tržní nálada, ekonomická

situace apod. Pokud by chtěli mít politici větší vliv na pohyb kurzů akcií, lze jim doporučit spíše práci na zlepšení

podnikatelského prostředí, vymahatelnosti práva, zjednodušení daní, tedy na něčem, co opravdu firmy pocítí a co

ovlivní jejich hospodářské výsledky. Řečnění v parlamentu na ně naštěstí pro nás ostatní dopad nemá.