Burzovní krachy: poučení z minulosti

PRAKTICKÉ ZÁVĚRY PRO DIAGNOSTIKU BURZOVNÍCH KRACHŮ

- Nelze nijak předpovídat, kdy nastane krach. Lze jen registrovat varovné příznaky a jednat (či nejednat) v souladu s nimi.

- Jestliže ke krachu dojde, je důležité odhadnout, zda se jedná o krach benigní či maligní. V prvním případě nemá smysl dělat nic – optimální je klidně počkat, až se bouře přežene. Benigní krach nijak nemění naše investiční záměry. V případě maligního krachu je optimální strategií opustit trh bez ohledu na rozsah realizovaných ztrát.

- Ani benigní krach nemusí být zcela bezbolestnou záležitostí. Na Tchaj-wanu došlo v roce 1990 k „benignímu“ krachu, během nějž poklesl akciový index o 80 %. Tento propad sice nebyl doprovázen hospodářskou krizí, avšak zotavení z takto hlubokého propadu trvalo bezmála deset let.

- Protože realizovat ztráty v důsledku maligního krachu je velice nepříjemné, bývá lepší vyhnout se trhům, kde maligní krachy hrozí. Jsou to kapitálové trhy s nedostatečnou právní a organizační úpravou kapitálového trhu, s nedostatečnou úrovní poskytování informací, akciové trhy zemí s vysokou úrovní korupce a trhy, kde je propojen svět obchodu a svět politiky. (Což byla v 90. letech přesná charakteristika českého akciového trhu. Však také pokles kursů českých akcií v letech 1994–98 nesl všechny znaky maligního krachu.) Významným rizikovým faktorem je vysoká úroveň krátkodobého zadlužení, avšak celková úroveň deficitu státního rozpočtu nehraje významnou roli.

- Velmi riskantní jsou trhy s fixním měnovým režimem, kdy je místní měna „zavěšena“ na tzv. tvrdé měny. To byl i případ měnové krize v ČR v květnu 1997. Ačkoli nešlo o skutečně vážnou měnovou krizi (kurs koruny oslabil jen relativně mírně a záhy se vzpamatoval), důsledky těchto událostí byly pro ekonomiku i pro akciový trh velmi nepříznivé. Fixní měnový režim může výrazně zhoršit průběh hospodářské recese, jak se stalo v 90. letech 19. století v USA (v důsledku zlatého standardu) a v 90. letech 20. století například v Hongkongu nebo v Argentině (měny těchto zemí byly pevně vázány na americký dolar podobným stylem, jakým byl americký dolar o sto let dříve vázán na zlato).

- Velmi nebezpečné je, když veřejnost masivně investuje vypůjčený kapitál. Tento faktor byl v roce 1929 pravděpodobně klíčovým pro vypuknutí Velké krize.

- S krachy jak maligními, tak benigními je nutné počítat i v 21. století. Existovaly v minulých stoletích, ve 20. století a bezpochyby budou vznikat i ve třetím tisíciletí. Žádná „globální finanční architektura“ je neodstraní. Zejména profesionální organizace spravující portfolia cenných papírů by proto měly umět s nimi počítat – a to doslova. K tomuto účelu může posloužit rekurentní model vývoje cen na kapitálových trzích, který byl představen v této kapitole.

Průběh Velké krize na americkém akciovém trhu

Zdroj: William Schwert

Ekonomická krize simulovaná rekurentním modelem kapitálového trhu

Zdroj: Pavel Kohout

Vývoj ruského akciového indexu RTSI od května 1996 do července 1998

Zdroj: Reuters

Úryvek je z knihy "Investiční strategie pro třetí tisíciletí" autor Pavel Kohout, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz/