Zvláštní situace neboli „workouts“

Není tomu ani tak dávno, co pro osoby, jež se dokázaly v dané problematice orientovat, představovala tato oblast téměř garantovanou a velice atraktivní ziskovou příležitost; a to platilo téměř za všech tržních podmínek. Ani pro širokou veřejnost nebyla tato oblast zcela zapovězená. Ti, kteří měli pro tyto záležitosti cit a nadání, se mohli relativně jednoduše naučit, jak to v této oblasti chodí, a mohli se stát úspěšnými a schopnými praktiky i bez dlouhého akademického vzdělání či zaučování. Ostatní byli dostatečně vnímaví, aby rozpoznali fundamentální racionalitu tohoto přístupu, a přidali se k bystrým mladým lidem, kteří spravovali fondy určené především pro řešení „zvláštních situací“.

Avšak v posledních letech, z důvodů, které rozvedeme později, se oblast „arbitráží a workouts“ stala více rizikovou a méně ziskovou. Je možné, že v budoucnu se znovu objeví podmínky, jež budou opět pro tuto oblast příznivější. V každém případě nebude od věci, abychom zde prezentovali hlavní rysy a povahu daných operací a demonstrovali je jedním nebo dvěma ilustrativními příklady.

Typická „zvláštní situace“ vyvstala z rostoucího počtu akvizicí menších společností většími, jež byly managementem prováděny ve jménu diverzifikace produktové škály. Často je totiž mnohem jednodušší převzít již existující společnost působící v odvětví, do kterého hodlá nabyvatelská společnost vstoupit, než začínat budovat nový podnik na zelené louce. Aby byly takovéto akvizice možné, tj. aby bylo možno získat od potřebné většiny akcionářů souhlas s daným akvizičním kontraktem, je téměř vždy nutné zaplatit za akcie mnohem více, než je jejich stávající tržní hodnota. Tento trh podnikových podílů generuje celou řadu zajímavých ziskových příležitostí, zejména však pro osoby, jež danou oblast důkladně studovaly, mají velice dobrý úsudek a jsou vyzbrojeny bohatými zkušenostmi.

Není tomu dávno, co vnímaví a pohotoví investoři mohli vydělat velké sumy peněz nákupem obligací železničních společností, jež se dostaly do konkurzního řízení, tj. obligací, o kterých věděli, že po skončení restrukturalizace těchto společností bude jejich hodnota mnohonásobně větší než současná cena. Po zveřejnění plánu restrukturalizací se prakticky ihned objevil trh pro tyto nové cenné papíry. Ty bylo téměř vždy možné prodat za mnohem větší částky, než činily ceny starých emisí, za které měly být vyměněny. Existovalo sice riziko nenaplnění těchto restrukturalizačních plánů nebo neočekávaného zpoždění, avšak celkově byly tyto „arbitrážní operace“ vysoce ziskové.

Podobné příležitosti se objevovaly také při rozdělení holdingových společností veřejných služeb, jenž proběhlo na základě nové legislativy, účinné od roku 1935. Ukázalo se, že poté, co došlo ke změně z původně holdingové struktury na skupinu samostatně fungujících společností, měly téměř všechny tyto skupiny mnohem větší hodnotu.

Základním faktorem je zde obecný trend finančního trhu podhodnocovat emise cenných papírů, které jsou předmětem všech možných typů složitých právních procesů. Na Wall Street platilo jedno staré pravidlo: „nikdy nekupuj podíl v soudním procesu“. Je to rozhodně dobrá rada pro spekulanta, který investuje s cílem realizovat rychlý zisk. Avšak akceptuje-li tento postoj navíc široká veřejnost, musí to nevyhnutelně vést ke vzniku vynikajících příležitostí výhodných nákupů cenných papírů, které jsou tímto dotčeny, neboť zaujatost vůči nim stlačuje jejich ceny na přehnaně nízkou úroveň.

Klasickým příkladem jsou akcie společnosti Philip Morris, jež ztratily během dvou dnů 23 % své hodnoty, poté, co soud státu Florida pověřil porotce, aby zvážili uvalit na společnost povinnost zaplatit 200 miliard dolarů odškodného – poté, co společnost nakonec připustila, že cigarety mohou způsobovat rakovinu. Netrvalo to ani rok a hodnota akcií Philip Morris se zdvojnásobila – aby opět poklesla.

Úryvek je z knihy "Inteligentní investor", autor Benjamin Graham, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz/