Aktuální pohled na krizi v ČR: Bude ještě hůř?

21.dubna 2009 v Praze proběhlo čtvrté mezinárodní finanční fórum Zlaté koruny s tématem Dopady globální krize: Bude ještě hůř? V rámci fóra vystoupili mimo jiné Miroslav Kalousek, ministr financí ČR, Miloš Zeman, bývalý premiér české vlády či profesor ekonomie a systémů podnikového řízení Milan Zelený. Co soudí o krizi a jaké navrhují řešení?

Kalousek: Na dno se podíváme nejspíše letos, důležité je neškodit

Ministr financí v demisi uvedl, že hlavní snahou nyní musí být utlumení výdajů a udržení deficitu státního rozpočtu pod hranicí 150 mld. Kč. Dna podle něj dosáhneme ještě letos – nebo taky ne, pokud ze skříní vypadnou kostlivci, o kterých nevíme. Krize je totiž bezprecedentní. Navíc co se týká ČR, může být podle Miroslava Kalouska ještě hůře, pokud k realitě importované krize přidáme rizika politických rozhodnutí spočívající v protekcionismu, rychlé regulaci a zvyšování nákladů budoucích období. V současné době je důležité „řídit se zlatým pravidlem lékařů a hlavně neškodit“.

Krizi podle Miroslava Kalouska totiž způsobila kultura života na dluh, dluhem bychom ji tedy primárně řešit neměli. Co se týká zvyšování nákladů budoucích období, je třeba pečlivě vážit fiskální stimuly a zavádět jen ty, které si můžeme dovolit a které jsou efektivní. V souvislosti s tím se ministr opětovně vyjádřil proti šrotovnému, které podle něj nepřinese nic pozitivního nikomu kromě automobilek; navíc pokud zavedeme šrotovné, je třeba čekat obdobné nároky dalších odvětví.

Co se týká reformy veřejných financí, ta podle současného ministra financí přijde „tak jako tak“. Buďto prý budeme dostatečně rozumní, provedeme ji sami včas a bude moci být dostatečně sociálně citlivá, nebo k ní budeme donuceni v situaci, kdy pro sociální citlivost již žádný prostor nebude; třetí cesta neexistuje.

Zeman: Krize bude delší, než se čeká, a mohou za ni ODS i ČSSD

Bývalý premiér vlády, ekonom a prognostik Miloš Zeman na konferenci představil svou diagnózu krize i doporučenou terapii. Hlavním úkolem finanční regulace je podle něj omezit genezi toxických aktiv. Za krizí nestojí Obamou tolik citovaná chamtivost bankéřů, ale jejich hloupost. V České republice navíc podle Miloše Zemana za krizi, přestože je importovaná, nesou zodpovědnost i ODS a ČSSD (ODS za toxická aktiva a ČSSD za bezdůvodné zvýšení deficitu státního rozpočtu v dobách, kdy se ČR dařilo). Proto by nyní tyto strany měly spojit síly při řešení krize. Místo toho v bývalém předsedovi vlády jejich návrhy řešení krize vyvolávají zděšení. Návrhy ODS na snižování daní podle něj vedou k podlomení rozpočtových příjmů a tudíž k prohloubení deficitu rozpočtu, návrhy ČSSD na zvýšení výdajů potom totéž. Přitom potřeby hlavních cílových skupin, na které se strany zaměřují, se v tomto případě střetávají – podnikatelé primárně nepotřebují nižší daně, ale zakázky, zaměstnanci zase místo prodloužení podpory v nezaměstnanosti spíše práci. Daňový populismus je stejně nebezpečný jako spotřební populismus.

Miloš Zeman se tedy neztotožňuje s návrhy ČSSD – řešení krize totiž vidí v podpoře investiční poptávky namísto podpory poptávky spotřební. Dle jeho vlastních slov je jeho návrh obdobou Rooseveltova New Dealu v současných podmínkách – navrhuje budovat. Restrikce rozpočtových výdajů musí jít ruku v ruce s jejich restrukturalizací ve prospěch investičních výdajů. Stát by měl financovat zakázky soukromým firmám. Je třeba vidět rozdíl mezi dluhem, který si vezme podnikatel či firma na další výrobu či poskytování služeb, a dluhem spotřebním.

Krize podle Miloše Zemana neznamená jen hrozbu, ale i výzvu - poskytuje příležitosti. Je třeba utlumit populistickou aktivitu a budovat budoucnost. Přesto si bývalý premiér uvědomuje, že to před volbami bude složité. Na druhou stranu prý ale úřednická vláda není vázána populismem, což může být výhoda. Co se týká státních zásahů, je třeba vždy mluvit ne o jejich míře, ale o jejich povaze, kvalitě a druhu.

Krize bude podle Miloše Zemana delší než 1 či 2 roky. Jeho odhad délky krize pro média před půl rokem činil 4-5 let – a nemá důvod na tomto odhadu něco měnit. Vychází přitom z principu analogie, a to s krizí ve třicátých letech dvacátého století. Od té doby se ekonomika vyvinula, takže současná krize bude delší a hlubší než ta ve třicátých letech – rozsah ztrát stále narůstá. Vychází navíc i ze setrvačnosti ekonomiky, která na podněty reaguje se značným zpožděním.

Zelený: Nesmíme zapomínat na mikro pohled, krize má i očistné účinky

Milan Zelený, profesor ekonomie a systémů podnikového řízení na Fordham University New York, Univerzitě T.Bati ve Zlíně a současně čtyřech světových univerzitách, představil na krizi trochu jiný pohled. Věnoval se vymezení regulaci vůči intervencím, řešení krize odvozené z mikroekonomického pohledu a příkladům z historie.

Regulace je podle něj nutná k ochraně a zajištění svobody na trhu, zatímco intervence zkreslují tržní vztahy. Současná krize je přitom z jeho pohledu způsobena kombinací nedostatečné regulace a přebujelých intervencí státu. Kapitalismus jako systém má schopnost sebeobnovy a ekonomický cyklus je přirozený. V momentě, kdy přijde krize, je třeba ji pochopit, ne s ní bojovat. Ve snaze bojovat proti krizi se totiž zbavujeme jejích očistných účinků. Efektivní obranou oproti tomu je pochopení příležitostí, konkurenceschopnost. Je třeba zavést mechanismy pro podporu inovací podniků. Dále je nutné vrátit se k mikroekonomickému pohledu, který dokáže zabránit plýtvání a korupci, a nezabývat se neprůhlednými makroekonomickými agregáty, které jako každý průměr nemají odraz v realitě a jsou u politiků tak oblíbené.

Svůj postoj doložil Milan Zelený příkladem Tomáše Bati za krize ve třicátých letech. Tento slavný český podnikatel na krizi reagoval aktivně a během třicátých let se mu dařilo zvyšovat počet zaměstnanců i produkci. Vyjádřil se tehdy ve smyslu, že myšlenka, že je krizi možné sanovat penězi, je velký omyl.

Chcete si přečíst oficiální výstup z Finančního fóra, včetně shrnutí příspěvků ostatních účastníků, nebo si prohlédnout offline záznam? Klikněte zde.