Historie dluhopisů: války, Rotchildovi a kupóny

Dluhopisy vznikly vzhledem k potřebě obchodování s dluhy. S dluhopisy je na rozdíl od půjček, úvěrů a vkladů možné snadno obchodovat na sekundárním trhu. Běžně se s nimi neobchoduje na burzách, ale OTC trhu, i když některé burzy je kotují (tím se snaží zvýšit svou prestiž). Například pražská burza kotuje řadu dluhopisů, přestože se na ní s nimi neobchoduje. Věřitel není na dluhopisu (na rozdíl od půjčky, vkladu, úvěru) vyznačen. Při obchodování s dluhopisem se věřitelé střídají. Každý momentální držitel dluhopisu je věřitelem.

Druhým rozdílem je, že zatímco jistina půjčky a úvěru se obvykle splácí postupně po splátkách, jistina dluhopisu se obvykle splácí najednou. Další vlastností na rozdíl od půjčky, úvěru a vkladu je neosobní charakter dluhopisu. Úroková míra u půjčky, úvěru a vkladu je výsledkem osobních jednání věřitele a dlužníka. Naopak dluhopisy se prodávají stovkám investorů, kteří za to poskytují hotovost. Přitom úvěrové rozpětí pokrývá úvěrové riziko. Úroková míra (výnosnost) je stanovena trhem.

Začalo to válkami

Dluhopisy existují dlouho. Nejprve dluhopisy s pevnou úrokovou mírou v 17.století emitovaly vlády k financování válek. Stalo se tak krátce poté, kdy začaly obíhat první bankovky emitované také vládami. Ostatně, bankovky jsou speciálními státními dluhopisy, jejichž úroková míra (výnosnost) je nulová. Centrální banky byly původně zřízeny k zajištění emise bankovek a řízení obchodování s dluhopisy. Příkladem je Bank of England. Byla založena v roce 1694 jako soukromá banka podle Královské charty (royal charter). Hlavní její úlohou bylo získat pro stát peníze emisí dluhopisů zvaných gilts. Tento model se ujal v kontinentální Evropě v 18.století za přispění legendární Rotchildovy rodiny, která založila centrální banky v Německu, Francii, Rakousku a Itálii.

Jiným příkladem jsou USA. Během války o nezávislost proti Británii 13 rebelujících států emitovalo dluhopisy, aby uhradilo náklady války. Po vyhrané válce vzhledem k prioritě vlády stavět novou zemi existoval politický tlak nesplatit dluhopisy či alespoň je splatit výběrově. První americký ministr financí Alexander Hamilton odolal těmto tlakům a také Thomasovi Jeffersonovi, nazval dluh "cenou za svobodu" a požadoval jeho plné splacení. Hamilton tak zajistil, že nová země se připojila ke skupině zemí, jejíž dluhy byly vždy splaceny. USA nikdy neselhaly ve svém dluhu. Avšak v historii obecně některé země ve svém dluhu selhaly. Příkladem z poslední doby je Rusko a Argentina. Obecně se úroková míra státních dluhopisů (snad s výjimkou některých zemí, které selhaly ve svém dluhu), označuje za bezrizikovou úrokovou míru.

Dluhy rostou, počet emitentů také

Při splatnosti jedněch dluhopisů stát běžně emituje nové dluhopisy. Obecně státní dluhy mají tendenci růst a splácení se odsouvá na další generace. Na konci roku 1981 státní (federální) dluh USA činil 1028 mld. dolarů a na konci roku 2007 již 9229 mld. dolarů. Země emitují dluhopisy s velkým spektrem původní splatnosti, a to od několika měsíců až po 50 let. nyní dluhopisy kromě států emitují také podniky i různé místní orgány (města) za účelem financování existujících nebo nových programů. Od začátku 20.století dluhopisy emitovaly také podniky, které běžně selhávají. Výnosnost takových dluhopisů je vyšší než bezriziková úroková míra, čímž se kompenzuje vyšší úvěrové riziko podniku.

Pevný versus proměnný kupón

Na finančních trzích mnoha zemí dominují dluhopisy s pevnými kupóny, které se tradičně nazývají cenné papíry s pevným výnosem (fixed income securities). Rozšířeny jsou také dluhopisy s proměnným kupónem. Poptávky po dluhopisech s pevným kupónem se snižuje v případě vysoké volatility úrokových měr, neboť cena dluhopisů s cenným kupónem je vysoce citlivá na úrokovou míru. Za takové situace se pro investory stávají zajímavějšími dluhopisy s proměnným kupónem. Během období vysokých úrokových měr jsou ceny dluhopisů s pevným kupónem nižší, a proto očekávání nižších úrokových měr zvyšuje atraktivitu dluhopisů s pevným kupónem pro investory. V období nižších úrokových měr se trh dluhopisů zotavuje a více podniků se snaží získat prostředky prostřednictvím dluhopisů s pevným kupónem.

Na trhu dluhopisů ovlivňuje úvěrové riziko investiční rozhodování odlišným způsobem než u jiných cenných papírů, a to vzhledem k možnosti bankrotu a prodlení dlužníka, pokud jd o kupónové platby či jmenovitou hodnotu při splatnosti dluhopisu. Na druhé straně v případě bankrotu vlastnící některých druhů dluhopisů (např. hypotečních zástavních listů) bývají vyplaceni pře běžnými věřiteli a akcionáři. Tradičně jsou dluhové cenné papíry ve srovnání s akciemi považovány za investice s nižším rizikem.

Úryvek je z knihy "Finanční trhy a investování" univerzitního profesora Josef Jílka vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz