Volby: Jak Evropský parlament ovlivňuje trhy

Regulace finančního trhu obecně nepatří nutně k politickým oblastem, díky kterým by poslanci získávali ostruhy. To ale neplatí pro Evropský parlament a určitě ne v těchto dnech, kdy již nikdo nemusí být více přesvědčován o důležitosti finančních trhů a jejich regulaci pro dobro nás všech.

Evropský parlament se v uplynulých letech zasloužil o zachování a prohloubení vnitřního finančního trhu EU. Na rozdíl od mnoha členských států přitom zaujal vysloveně evropskou perspektivu. Tu se vyplatí právě v příštích letech zachovat, neboť tváří v tvář krizi, jejím dopadům a reakci členských států na ni nemůže nikdo popřít nebezpečí refragmentace vnitřního finančního trhu EU.

Legislativní agenda Evropského parlamentu by pro začátek příštího legislativního období jistě měla být určena krizí vyvolanýmy iniciativami pro posílení stability finančního trhu a pro regulaci finančních trhů. Obsahově zde půjde zaprvé o institucionální uspořádání finančního dozoru v EU. Evropská komise k tomu v příštích dnech předloží návrh založený na doporučení expertní skupiny pod vedením Jacques de Larosière. Návrh Komise obsahuje jednak zřízení nového makro dozorce (Evropské rady pro systémová rizika), jednak pak vytvoření evropského systému finančního dozoru (European System of Financial Supervision), díky kterému se posílí spolupráce národních dozorových orgánů a postavení dnešních tzv. výborů třetí úrovně. Zatímco první má v zásadě širokou podporu, druhé naráží na odpor členských států. Evropský parlament se již dříve záslužně většinou hlasů v této otázce vyslovil pro vytvoření opravdu supranacionální dozorové struktury; do té míry tedy lze doufat, že v nadcházejících jednáních uplatní svou váhu.

Zadruhé jsou na řadě regulatorní dokumenty. K těm se počítají změny směrnice o kapitálových požadavcích (CRD), která je v současné době předmětem jednání basilejského výboru. Zde by měli evropští zákonodárci vzdorovat snahám etablovat v EU výhody, které se odchylují od mezinárodně vytyčeného konsensu. Basel II musí zůstat globálně jednotným standardem. Patří sem další regulatorní opatření vztahující se k derivátovým trhům a posílení preventivních intervenčních práv institucí finančního dozoru. V obou případech stejně jako v případě předpisů o kapitálových požadavcích platí, že by se zde EU měla co nejvíce orientovat na mezinárodní konsensus, aby se vyhnula nepřiměřenému omezení nabídky inovativních finančních produktů pro investory EU a podniky, stejně jako konkurenčnímu znevýhodnění poskytovatelů finančních služeb EU.

Kritická by mohla v tomto světle být také jednání o nedávno předloženém návrhu Evropské komise o alternativních investičních produktech (např. hedge fondech, private quity fondech nebo uzavřených nemovitostních fondech), protože Evropský parlament zde požaduje ještě restriktivnější ustanovení, než jaká jsou obsažena v návrhu Komise. Stejně jako u ostatních dokumentů by zde měl nastat návrat ke strategii "better regulation", která byla úspěšně implementována při poslední zákonodárné činnosti; jinými slovy - další zákonodárné aktivitě by měla předcházet analýza nákladů/užitku založená na faktech - při zvážení všech alternativních možností.

Vedle těchto projektů úzce souvisejících s finanční krizí bude Evropský parlament stejně jako v minulosti dále pracovat na odstranění překážek, které dosud stojí v cestě efektivní integraci finančního trhu. To platí především s ohledem na retailové finanční trhy, kde bariéry v tržní integraci spočívají daleko méně v regulaci finančního trhu v užším slova smyslu, ale daleko více v nedostatečné harmonizaci práva na ochranu údajů, ochrany spotřebitelů i občanského a obchodního práva. Podobně jako v otázce dohledu se Evropský parlament i v těchto oblastech profiloval jako průkopník skutečně evropských řešení. V zájmu klientů a poskytovatelů finančních služeb nezbývá než doufat, že to tak zůstane. Bude muset být nalezena rovnováha mezi legitimními požadavky ochrany spotřebitele na jedné straně a komerčními zájmy poskytovatelů na straně druhé - jinak se trh s přehraničními retailovými finančními službami nebude vyvíjet. Příklad: Zavedení hromadných žalob po americkém vzoru by širší nabídce poskytovatelů jistě nepomohlo - v přeshraničním, stejně jako národním měřítku (a nakonec nejen v oboru finančních služeb).

Evropský parlament se v uplynulém legislativním období prokázal být odborným a produktivním tvůrcem regulatorního rámce pro finanční trhy EU, a to prostřednictvím angažované práce a bazírování na expertízách, obzvláště v příslušném Hospodářském a měnovém výboru (ECON) za předsednictvíi Pervenche Berès. Nezbývá než doufat, že v následujícím volebním období bude hrát podobnou roli.

Bernhard Speyer

http://www.dbresearch.com