Finanční sektor: Co ukázaly zátěžové testy ČNB

ČNB vydala v minulém týdnu Zprávu o finanční stabilitě 2008/2009, v rámci níž hodnotila odolnost českého finančního sektoru pomocí zátěžových testů kvantifikujících dopad různých šoků na finanční instituce. V rámci zátěžového testování analyzovala dopady tří alternativních scénářů, které reagují na identifikovaná rizika v domácím reálném i finančním sektoru a v zahraničí a reprezentují možný nepříznivý vývoj současné globální ekonomické recese.

Finanční sektor je podle výsledků těchto zátěžových testů odolný vůči tržním, úvěrovým i některým dalším rizikům. Zároveň však platí, že při realizaci alternativních scénářů by některé finanční instituce utrpěly ztráty, které by si mohly vyžádat nutné kapitálové injekce. S prodloužením horizontu negativního ekonomického vývoje se tyto ztráty zvyšují a úroveň kapitálové přiměřenosti se dále snižuje.

Alternativní scénáře nepříznivého vývoje s jednoročním horizontem dopadu šoků jsou primárně definovány vývojem klíčových ekonomických parametrů - především HDP, krátkodobých úrokových sazeb, měnového kurzu a inflace a konstruovány modelově konzistentním způsobem pomocí predikčního modelu ČNB.

Tři scénáře: shrnuto, podtrženo...

Za scénář s největšími dopady na český finanční systém lze podle ČNB označit scénář s názvem "nervozita trhů", který simuluje situaci výraznějšího poklesu domácí i zahraniční ekonomické aktivity (reálný HDP by v roce 2009 poklesl o téměř 4 %) ve spojení se silnějšími depreciačními tlaky na českou korunu (měnový kurz by přechodně dosáhnul hodnot nad 30 Kč/euro) z důvodu zvýšení rizikové averze vůči regionu střední a východní Evropy. Jeho agregované dopady na všechny tři testované segmenty finančního sektoru (banky, pojišťovny a penzijní fondy) činí téměř 110 mld. Kč. Důvodem je kombinace významných ztrát z úvěrového rizika u bank se ztrátami z poklesu cen aktiv (dluhopisů, akcií) u ostatních finančních institucí. Oproti tomu u "nejhoršího" scénáře s názvem „ekonomická deprese“ počítajícího s poklesem HDP v 1.Q 2010 ve výši -10 % celkové dopady činí 86 mld. Kč a takzvaného realistického scénáře "Evropa v recesi" (meziroční růst HDP by se v jednotlivých čtvrtích roku 2009 pohyboval v průměru kolem -2,5 %) 47 mld. Kč, neboť tyto dva předpokládají pokles úrokových sazeb a tedy růst cen držených dluhopisů, což snižuje ostatní ztráty.

Přesnou specifikaci scénářů a jejích dopadů přineseme v dalším článku.

U všech finančních institucí ČNB předpokládá, že budou v průběhu roku generovat pozitivní čisté výnosy (u bank zejména čisté úrokové výnosy a čisté výnosy z poplatků), které použijí jako první linii obrany před dopady šoků. Tyto čisté výnosy jsou stanoveny jako určité procento průměru předchozích dvou let odlišně pro každý ze scénářů v závislosti na vývoji ekonomické aktivit.

O bankách a úvěrovém riziku

Výsledky zátěžových testů nejsou na předpoklad o dosahovaných čistých výnosech příliš citlivé. Například v nejhorším scénáři „ekonomická deprese“ by tyto výnosy musely činit pouhých 15 % průměru předchozích dvou let, aby se kapitálová přiměřenost celého sektoru po testu dostala na regulatorní minimum 8 %. Takto nízké výnosy nejsou příliš pravděpodobné, neboť v krizových obdobích naopak banky dosud zažívaly přesun prostředků z rizikovějších investic do (nízko úročených) netermínovaných bankovních vkladů, což posílilo schopnost bank generovat dostatečné úrokové i neúrokové výnosy.

U výsledků zátěžových testů bank je nutné mít na paměti jednoroční horizont dopadu šoků. Vzhledem k tomu, že úvěrové riziko se většinou materializuje postupně a s jistým zpožděním za vývojem ekonomického cyklu, míry defaultu i podíl nesplácených úvěrů se mohou zvyšovat i v průběhu roku 2010. To ukazují i výsledky nově vytvářených dynamických zátěžových testů, které byly pro výše uvedené alternativní scénáře spočítány.

Nastupující ekonomická recese zvýšila nejistotu ohledně nárůstu míry nesplácených úvěrů z důvodu poklesu příjmů domácností a vývoje cen rezidenčních nemovitostí. Přitom právě kombinace vysoké míry nesplácených úvěrů na bydlení a současný pokles cen nemovitostí by mohl mít na bankovní sektor významný dopad. V citlivostním zátěžovém testu na portfoliu úvěrů na bydlení předpokládáme, že nově vzniklé nesplácené úvěry na bydlení mají poměr hodnoty LTV (Loan to Value, poměr mezi poskytovanou výší úvěru a hodnotou zastavované nemovitosti) ve výši 100 %. To je radikální předpoklad, protože průměrné hodnoty LTV podle jednotlivých bank se pohybují od 35 % do 100 %. Na druhou stranu tento předpoklad odpovídá zjištěním, že v posledních dvou letech se řada hypotečních úvěrů poskytovala s průměrným LTV ve výši 80–90 %. Analýza předpokládá, že nárůst podílu nesplácených úvěrů na bydlení by byl doprovázen poklesem cen nemovitostí ve stejném rozsahu. Problémoví dlužníci nebo přímo banky by prodejem větších objemů zástav na trhu nemovitostí mohli působit na výraznější pokles cen nemovitostí.

Jednoduchý test potvrdil odolnost bankovního sektoru vůči šoku do portfolia hypotečních úvěrů při uvedených radikálních předpokladech. S přihlédnutím k vytvořeným opravným položkám a dostatečné kapitálové přiměřenosti by banky měly odolat zátěži nárůstu nesplácených hypotečních úvěrů na celkových hypotečních úvěrech až 25 %, pokud by banky nebyly schopny realizovat žádné zástavy. V případě, že by realizace zástav probíhala se ztrátou hodnoty nemovitosti ve výši cca 25 %, by kapitálová přiměřenost poklesla jen mírně (viz graf).

Jedním z rizik, které by mohlo v případě realizace výrazně nepříznivých scénářů "nervozita trhů" a "ekonomická deprese" nastat, je panika na domácích finančních trzích. Ta by se mohla projevit zejména v případě, kdy se některé z bank dostaly pod regulatorní minimum kapitálové přiměřenosti. Panika by se pak odrazila nejen v mezibankovní nákaze, která je v zátěžových testech zohledněna, ale i ve vybírání vkladů (run na banky) a problémech na trzích aktiv. Toto riziko bilanční likvidity bylo samostatně testováno a přestože simulovaný šok byly značně silný a přijaté předpoklady dosti přísné, žádná banka z celého testovaného systému nedosáhla po realizaci šoků záporného likviditního polštáře (tj. nemožnosti splatit vybírané zdroje prodávanými aktivy a tedy de facto bankrotu). To potvrzuje velmi dobrou bilanční likviditu bank a tedy odolnost vůči potenciálním likviditním šokům.

Na základě zkušeností jednotlivých zemí s plány na záchranu bankovního sektoru postiženého významnými ztrátami připravila ČNB ve spolupráci s Ministerstvem . nancí preventivně novelu zákona o bankách, která rozšiřuje pravomoci ČNB jako regulátora a dohledového orgánu nad finančním trhem. Návrh zjednodušuje například proces navýšení kapitálu banky a umožňuje centrální bance pružněji reagovat na problémy bank pomocí řady nových nástrojů (např. rychlý převod banky v problémech na zdravou instituci či na veřejnou banku zvláštního určení). Tím se ČNB preventivně připravuje na sice relativně nepravděpodobnou, ale možnou situaci, že by v budoucnu mohlo dojít z důvodu akumulace ztrát z úvěrových rizik či kvůli panice a problémům s bilanční likviditou k potížím některých bank.

Zdroj: ČNB