Soumrak analytiků, soumrak rozumu

Trh se postupně přestal řídit rozumem. Úlohu analytické racionality postupem času samovolně přešla do rukou náhody. Namísto portfolií aktivně řízených na základě rozumu, výpočtů a úvahy se prosadilo indexování, neboť z hypotézy efektivních trhů vyplývá, že optimální investiční strategií je tržní portfolio neboli široký akciový index. V určité fázi se naprostá, drtivá většina majetku ve světových fondech dostala do indexových nebo kvázindexových portfolií.

A co se stane, když portfolio manažeři masově rezignují na vlastní rozum a začnou se uniformně řídit složením indexu? Víceméně náhodné impulzy v podobě módních vln a toků likvidních peněz začnou utvářet ceny na burzách. A tak se i stalo. Hypotéza efektivních trhů triumfovala v tom smyslu, že odsunula fundamentální analýzu na vedlejší kolej. Ale tím si zároveň podřízla pod sebou větev – protože ve světě, kde skoro nikdo neprovádí podrobnou analýzu informací a skoro všichni se slepě spoléhají na správné fungování trhu, nemůže trh správně fungovat.

V praxi: když byly na jaře 2007 publikovány první zprávy o rostoucím počtu špatných hypoték, ceny akcií a jiných investic měly zareagovat. Jenže nereagovaly. Akciové trhy propuknutí krize vesele ignorovaly dlouhou řadu měsíců. Již v březnu 2007 bylo známo, že během února poklesly prodeje nových rodinných domů o 3,9 %. V meziročním vyjádření jde o pokles ve výši 18,3 % – což je hodnota, která je velmi varovná. Šlo o pokles na nejnižší úroveň od léta roku 2000, kdy zhruba začala poslední americká recese. Ano, tyto informace byly veřejně k dispozici, ale málokdo je chtěl vidět.

Ve stejné době byly v americkém (i českém) tisku publikovány četné příběhy o masovém výskytu propadlých zástav, epidemickém růstu počtu neplatičů a podobných jevech. Navíc na jaře 2007 již pokles cen rodinných domů nějakou dobu probíhal – v USA klesaly ceny již od prvního čtvrtletí 2006. V některých lokalitách, například v Bostonu nebo v Detroitu, začaly ceny klesat již na podzim 2005. Jak to, že akciový trh spal?

Ukázalo se, že hypotéza efektivních trhů v praxi funguje podstatně hůře, než se učí na univerzitách. Ještě koncem léta a začátkem podzimu 2007 akciové trhy vesele rostly, aniž by věnovaly pozornost vývoji trhu nemovitostí, horšícím se makroekonomickým ukazatelům a růstu cen komodit. Zlom nastal teprve 9. října 2007 (pokud bereme jako měřítko růsty a poklesy amerického akciového indexu S&P 500). Informační zpoždění bylo více než půlroční – o nějaké efektivitě trhu nemůže být tedy řeč!

Co následovalo? Analytici ještě pár měsíců váhali. Pak se jako na povel začali předhánět v produkci katastrofických vizí. Jako by chtěli napravit hříchy z předchozího přehnaného optimismu. Zkoumáme-li výkyvy skutečné ekonomiky a výkyvy akciového trhu, jsou akcie asi čtrnáctkrát „nervóznější“, než by odpovídalo výkyvům HDP. Pokles akcií v roce 2007 byl tedy z více než 90 % dílem psychologie. Právě tak oživení světových akciových trhů během období březen–červen 2009 bylo čistě psychologickým jevem, který s racionální ekonomickou úvahou neměl zhola nic společného. Deprese nebo oživení akciových trhů probíhají prakticky nezávisle na stavu ekonomiky: co hraje roli je nálada. Proto jsou burzy tak nepředvídatelné.

Úryvek je z knihy "Finance po krizi", autor Pavel Kohout vydané v roce 2009 nakladatelstvím Grada Publishing. Více informací naleznete na http://www.grada.cz