Pád premiantů: Varovné příklady pro ČR

V nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny jsem uvedl, že by se Česká republika mohla ocitnout v podobné neblahé situaci jako dnešní Maďarsko – a to již v historicky krátkém horizontu několika málo let. Jeden z kolegů z NERVu to komentoval slovy „možná trochu brzy“. Doufejme, že měl pravdu. Ale co když ne?

Nedávná i starší historie je plná příkladů, kdy zdánlivě stabilní, takřka modelová ekonomika se překvapivě rychle dostala do kritické situace. Rychlý propad ze stavu „vzorový premiant“ do stavu „beznadějný případ“ nastal již v případě zmíněného Maďarska. Ještě v roce 1999 bylo považováno za vzorově transformovanou ekonomiku. Česká republika se tehdy potácela v bankovní krizi, Slovensko nikdo nebral vážně – ale Maďaři úspěšně snižovali úroveň státního dluhu (ze zhruba 80 % HDP na necelých 50 %), úspěšně lákali zahraniční investory a zemi se všeobecně dařilo.

Pak nastal rychlý zlom. Stačilo pár populistických vlád a na Maďarsko si celý fi nanční svět ukazuje prstem se slovy „takhle se to nedělá“. Pád z výsluní do propasti zažily i pobaltské státy a Island. V jejich případě byl důvod propadu zcela odlišný: nezvládnutá měnová politika. Islandská centrální banka se snažila proti inflaci bojovat vysokými úrokovými sazbami. Tím ovšem jen nalákala více peněz do ekonomiky. Během let 2006–2007 vzrostl objem zahraničních vkladů 32krát, měnová zásoba M2 vzrostla během jediného roku 2007 o 90 %. Pak přišla globální krize a islandský fi nanční systém pukl.

Něco podobného se stalo pobaltským zemím. V jejich případě ještě zhoršila situaci úporná snaha držet pevný měnový kurz navázaný na euro. Nemožnost oslabení měny v situaci extrémní nerovnováhy měla destruktivní vliv. (Kdepak rovná daň, kterou často osočují finanční laikové – ta neměla s krizí nic společného.)

Pád z výsluní postihl i některé za vzor dávané ekonomiky eurozóny. V Irsku a ve Španělsku mělo zavedení eura za následek měnový šok v podobě obrovského růstu úvěrů. Zejména v sektoru nemovitostí. Český výtvarník David Černý znázornil ve svém skvělém monumentálním díle Entropa Španělsko jako železobetonovou poušť s míchačkou na betonovou směs. To však po puknutí úvěrové bubliny přestává platit. Španělská stavební výroba poklesla o 30 %, průmyslová výroba o plnou třetinu oproti maximu z roku 2007. Nezaměstnanost dosáhla v červnu roku 2009 hodnoty 18,5 % (během následujících měsíců překročila hranici 20 %). Španělsko rovněž čelí nefalšované bankovní krizi, která může ještě nepříjemně překvapit.

Slunce zachází i nad slovinskou ekonomikou, která přijala euro teprve začátkem roku 2007. Za relativně krátkou dobu stačila v této zemi nakynout masivní nerovnováha. Euro se ukazuje být příliš tvrdou měnou, kterou si Slovinsko nemůže dovolit. Tamní ekonomika poklesla ve druhém čtvrtletí 2009 meziročně o 9,3 %, což již snese srovnání s Pobaltím. Slovinsko bude muset tvrdě snižovat mzdy, aby vyrovnalo ztrátu konkurenceschopnosti způsobenou eurem. Jinak časopis The Economist zanedlouho uveřejní článek s titulem „Argentina na Jadranu“. Argentina, mimochodem, je dalším z mnoha bývalých premiantů. Stačí tedy pár let špatné rozpočtové či měnové politiky a onehdy vzorová ekonomika jde ke dnu. Pro malé otevřené ekonomiky to platí dvojnásobně.