Maďarská centrální banka vychází vstříc podnikům

Hlavní díl pozornosti si ve středoevropském regionu po svátcích uzmulo Maďarsko, konkrétně jeho centrální banka (MNB). Ta ve středu pozdě večer překvapila tím, ţe na následující den oznámila mimořádné zasedání a tiskovou konferenci týkající se nových prorůstových opatření. Zpráva trhy znervóznila, neboť zejména obavy z moţných nekonvenčních politik centrální banky pod vedením György Matolcsyho, věrného souputníka premiéra Orbána, stály za březnovým oslabením forintu na devítiměsíční minima.

Žádná divočina se však nakonec nekonala. MNB se nakonec, jak již dříve naznačovala, odhodlala k opatřením týkající se podpory půjček malým a středním podnikům a předčasným splátkám úvěrů podniků v cizích měnách. Půjčky podnikům budou zatíženy úrokovou sazbou ve výši dvou procent, což je hluboko pod oficiální úrokovou sazbou (5 %), přičemž prostředky na půjčky bude bankám poskytovat MNB bezúročně. Celkový objem takto poskytnutých úvěrů dosáhne až 500 miliard forintů (asi 40 miliard korun či 2 % maďarského HDP). Co se týče půjček v cizích měnách, tak jejich konverze zpět do forintů bude převedena tržními kurzy (na rozdíl od případu hypoték domácností) a dopad na devizové rezervy nebude podle odhadů MNB nijak zásadní.

S podporou ekonomiky koketuje podle zápisu z posledního jednání i Česká národní banka (ČNB). Nejnovější situační zpráva hodnotí sice rizika prognózy jako velmi lehce protiinflační a „ve směru potřeby velmi mírně uvolněnějších měnových podmínek“, avšak na zásah v podobě devizových intervencí to stále ještě nevypadá. Podle zápisu se v ČNB se rozvíjejí úvahy o tom, že by oslabení koruny zaktivizovalo spotřebitele, kteří by pak přestali odkládat spotřebu a navíc by se díky „substitučnímu kanálu“ přiklonili ke zboží tuzemskému. Nicméně se zatím zdá, že tato konstrukce má v sobě více proti, než aby se dala v současné době aplikovat.

Nejvíce závislé na obchodu s eurozónou i PIIGS je Maďarsko

Středoevropské ekonomiky jsou, včetně té největší polské, zásadním způsobem závislé na zahraničním obchodu. Zahraniční obchod sám přispívá značným dílem k tvorbě HDP. Vedle toho ale zahraniční poptávka funguje jako motor pohánějící nové investice a tvorbu pracovních míst. Tím ve skutečnosti do velké míry před-nastavuje mantinely také pro domácí poptávku středoevropských ekonomik.

Vzhledem k tomu, že globální ekonomika prochází výraznější růstovou divergencí, je poměrně zásadní, vůči kterým exportním trhům mají středoevropské země největší expozici. V roce 2013 pravděpodobně dál slušně poroste americká ekonomika, zrychlí Čína, zatímco eurozónu čeká druhý rok recese v řadě. Snažíme se proto porovnat středoevropské ekonomiky jednak z hlediska celkové expozice vůči zahraničnímu obchodu, jednak z hlediska expozice vůči konkrétním teritoriím. Rozlišujeme především celkovou expozici vůči poptávce z eurozóny a ze zemí PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Španělsko, Řecko), která může být v roce 2013 nejvíce nebezpečná. V tomto ohledu jako nejohroženější zůstává Maďarsko. Jednak je nejvíce závislé na zahraniční poptávce, současně má největší expozici vůči eurozóně jako celku i zemím PIIGS.

Při porovnání struktury exportu vycházíme z databáze OECD, která sleduje konečné užití exportů spotřebiteli. Pokud tedy například čeští exportéři vyvážejí do Německa meziprodukty, které jsou určeny na produkci automobilů na indickém trhu, vykáží to statistiky OECD jako vyšší expozici Česka vůči Indii a ne vůči Německu (rozhodujícím kritériem je finální spotřeba). Indikátor, který OECD konstruuje, se jmenuje - Domácí přidaná hodnota ze zahraniční finální domácí poptávky (Domestic Value Added embodied in Foreign Final Domestic Demand - DVAFFD). Výhoda použití DVAFFD je poměrně zjevná. V současné době poměrně výrazně narostl význam nadnárodních odběratelsko-dodavatelských řetězců. Prosté teritoriální porovnání čistých exportů tak nemusí prozradit mnoho o tom, vůči kterému nákupnímu košíku je daná ekonomika skutečně citlivá. DVAFFD svojí orientací na finální poptávku tento nedostatek překonává. Jeho nevýhodou je značné zpoždění při zveřejňování dat - v tuto chvíli jsou nejčerstvější data OECD z roku 2009. Pokud nám jde ale o zhodnocení struktury ekonomiky a ne o dynamiku, nemusí větší zpoždění napáchat zásadní škody.

Z porovnání pro střední Evropu vyplývá, že největší expozici vůči zahraničnímu obchodu má Maďarsko - celkový podíl DVAFFD na HDP je 38 %. Silně mu ale sekunduje Slovensko (36 % HDP) i Česko (34 % HDP). I největšístředoevropská ekonomika Polsko je ale závislá na zahraniční poptávce více, než exportní mašina eurozóny Německo.

Při porovnání expozic vůči Evropské unii a eurozóně opět vede Maďarsko (22 % HDP, 17 % HDP) a má rovněž znatelně nejvyšší expozici vůči zemím PIIGS (4,4 % HDP), a to především díky silné závislosti na poptávce z Itálie.

Zajímavé je porovnání Česka a Slovenska. Česko má sice relativně nízkou závislost na zemích PIIGS (2,5 % HDP), na druhou stranu je na celkové poptávce v eurozóně závislejší, než jeho východní soused. Je to primárně dáno skutečně velice silnou závislostí Česka na finální německé poptávce (6 % HDP v Česku, versus 4 % HDP na Slovensku). Slovenští vývozci mají podle všeho zase daleko významnější přímé nebo nepřímé vazby na ruský trh (0,9 % HDP v Česku, 2,5 % HDP na Slovensku).

Všechny země včetně Polska jsou závislé na poptávce od sousedů v EU více než Německo. Pro Němce je nejklíčovější finální poptávka z USA, kde končí i řada vývozů nejprve putujících jako meziprodukty nebo investiční celky do Číny. Ze středoevropských ekonomik hraje finální poptávka v USA zásadnější roli pouze v Česku (po Německu je druhá nejvýznamnější).

Čtěte články o investování na http://www.penizenavic.cz/clanky/na-kypru-se-rozhodlo-o-hybridnim-reseni

Zdroj: ČSOB