Jsou rakouské banky kvůli svým expozicím ve střední a východní Evropě v nebezpečí?

To znamená další ránu pro euro, protože Rakousko je považováno za jednu z “klíčových zemí” eurozóny, která si stále udržuje tříáčkový rating. Pokud se tedy začne ve svých základech otřásat i rakouský bankovní systém, nemuselo by to dopadnout dobře.

http://www.saxobank.cz

Banky s podstatnou expozicí vůči střední a východní Evropě se brzy mohou dostat do kreditních problémů, jestliže se pohled na rizikovost tohoto regionu zvýší. Tento scénář už v minulosti předpovídala Vídeňská iniciativa, která byla představena na začátku roku 2009 a jejím cílem bylo zabránit rozsáhlým a nekoordinovaným převodům peněz z regionů, které nejsou pro velké evropské banky klíčové. Pokud budou muset evropské banky i nadále pokračovat v konsolidaci a snižování svých zadlužení, pak tento problém “odskáče” východní Evropa. Banky v ohrožení Mezi banky s významnou expozicí vůči státům CEE patří rakouské Erste bank a Raiffeisen, belgická KBC a italské Unicredit a Intesa Sanpaolo (viz graf č. 1). Ovšem pokud budeme počítat i s relativní expozicí, pak celková expozice aktiv vůči zemím CEE představuje u Erste, Raiffeisen a KBC od 24 do 51 procent. Celkové riziko je u těchto bank významně provázané s vývojem v tomto regionu.

Hlavní riziko - pravidla Basel 3 vysávají z regionu CEE peníze Evropští regulátoři banky dusí, když po nich požadují navýšení kapitálu, navýšení likvidity a financování možného budoucího otřesu bankovního systému. Podle bankovního managementu nejsou expozice vůči východoevropským státům klíčové. Investoři by tak měli očekávat spíše oddlužování, a směrem na východ se tak budou přitahovat úvěrové kohoutky. Problémem je, že ani kapitálová struktura ani financování těchto pěti bank nejsou podle naší analýzy dostatečné.

Ukazatel kapitálové přiměřenosti Core Tier 1 je blízko nebo pod 9procentní hladinou, kterou regulátoři nově stanovili pro evropské banky. Banky tak mají jen malé nárazníkové pásmo pro dodatečné ztráty. Pak už jim zbyde jen požádat akcionáře o další peníze nebo snížit účetní rozvahy. Zlaté časy přeshraničního bankovnictví, kdy peníze tekly z mateřských nízkorůstových trhů západní Evropy do dynamicky rostoucích center východní Evropy, se už zdají být jen pouhou vzpomínkou. Hrozba platební neschopnosti a nezvládnutí dluhů - všechno kvůli euru?

Východoevropské státy, které nemají euro, si napůjčovaly zejména od západoevropských bank, a to v eurech nebo švýcarských francích. Pokud se však místní měna východoevropských států dostane pod tlak nebo v horším případě začne oslabovat, znamená to pro finance každého z těchto států obrovské riziko. Schopnost splácet úvěry se u klientů jejich bank rychle zhoršuje z hlediskacash flow i solventnosti, jelikož schopnost platit úroky klesá stejně jako hodnota kolaterálu. Tento příběh se týká zejména Maďarska, ale evropské banky trápí stejnou nebo dokonce větší měrou nahromadění úvěrů v České republice, na Slovensku nebo třeba v Rumunsku (viz graf č. 2). Slovensko má ovšem díky svému členství v eurozóně polštář, díky kterému může tlumit zmiňované dopady hrozící u jiných měn.

Ocenění

Tato významná rizika ještě nejsou zahrnuta v ocenění bank, které mají ve východní Evropě nějaké expozice. Situace nejspíše souvisí s tím, jak rakouská vláda ověnčená třemi áčky stále působí jako poměrně silný věřitel poslední instance. Unicredit měla minulý týden poměr tržní a účetní hodnoty akcie (P/B) na čísle 0,4, Intesa pak 0,44, u Erste to bylo 0,58, KBC měla 0,6 a nakonec Raiffeisen 0,61. Když vezmeme v potaz výše zmíněné argumenty, jaký má smysl obchodovat rakouské banky dráž než italské? Vzhledem relativnímu a nominálnímu riziku expozic vůči regionu CEE se mohou akcie rakouských bank brzo obchodovat na stejné hladině P/B jako italské banky.

V příštích měsících bychom si proto měli na tento vývoj dávat pozor.