Akciová kultura v Německu si dává na čas
Význam akcií v Německu jako investičního nástroje a nástroje financování je v mezinárodním porovnání malý. Nejviditelnějším projevem tohoto nedostatku je mizivý podíl německých domácností, které vlastní akcie. Od roku 2000 se počet soukromých akcionářů v Německu postupně snižoval ročně v průměru o 5,9 % z 6,2 milionů v roce 2000 na necelých 4,1 milionů v roce 2007. I v mezinárodním srovnání vykazují němečtí soukromí investoři nadprůměrnou averzi k riziku. Zatímco podíl akcionářů ve Francii je s 14,5 % oproti Německu téměř dvojnásobný, činí ve Švýcarsku 20,4 %, v USA 25,5 % a v Japonsku dokonce 27,7 %.
Počet akcionářů v Německu
- černá barva - jen zaměstnanecké akcie
- šedá barva - zaměstnanecké a jiné akcie
- modrá barva - jen jiné akcie
ZDROJ: DAI
Tato situace se odráží v tržní kapitalizaci německého akciového trhu v poměru k HDP. Německo s tržní kapitalizací ve výši 57 % HDP je v mezinárodním srovnání podprůměrné. V ostatních průmyslových zemích je tento poměr znatelně vyšší, jako např. ve Švýcarsku (323 %), Velké Británii (160 %), USA (148 %) a Japonsku (106 %). Také průměrná burzovní kapitalizace v eurozóně stojí se svými 79 % zřetelně nad německou.
Role nepřímých investic do akcií
V Německu jsou nepřímé investice do akcií jako akciové fondy, certifikáty a stále více i ETF (Exchange Traded Funds) výrazně oblíbenější než investice přímé. Tyto formy investování do akcií jsou rovněž důležitou součástí akciové kultury. Pokud vezmeme v úvahu i investory do akciových fondů, investují v Německu 10,3 miliony investorů přímo či nepřímo do akcií (což znamená 15,7 % obyvatelstva). Vzhledem k tomu, že cca 85 % investičních certifikátů je založeno na akciích a celkem trh s investičními certifikáty na konci roku 2007 disponoval objemem investic ve výši 135,1 mld. EUR, může být podíl nepřímých vlastníků akcií ještě vyšší. Například Německý institut pro deriváty došel při průzkumu v roce 2005 k závěru, že 6 % soukromých investorů investuje do investičních certifikátů.
Dominuje touha po jistotě
Přes slušný vývoj na burze mezi lety 2003 a 2007 bylo investiční chování mnohých soukromých investorů nadále určováno touhou po jistotě a rychlé disponibilitě prostředků. Tato situace vedla k tomu, že mnoho investorů nemohlo vydělat na růstu kurzů akcií v tomto období. Navíc tváří v tvář americké nemovitostní krizi ve druhém pololetí přesunul nemalý počet investorů, kteří ještě v roce 2007 do akcií investovali, svůj majetek do méně rizikových investičních instrumentů. Tak se počet přímých investorů v roce 2007 snížil o 193 tisíc a akciové fondy vykázaly čistý odliv prostředků ve výši 14,2 mld. EUR. Přesto zůstává investice do akcií v dlouhém období stále slibná. Investice do indexu DAX s relativně nízkými počátečními kurzy v roce 1981 přinesla v průměru roční zhodnocení přes 11 %. Dokonce i po „nástupu“ vysokých kurzů v roce 1986 dosahovala průměrně kolem 9 %.
Vývoj DAX a přírůstky prostředků neměckých akciových fondů
- modrá barva - trh akciových fondů (vlevo)
- šedá linie - DAX (vpravo)
- šedá bublina - vývoj DAX
ZDROJ: BVI, Deutsche Bank Research
Střednědobý výhled: Akcie jako poražení daňové reformy
Nová daň, která vstupuje v platnost 1.1.2009, akciovou kulturu v Německu neposílí. Investice do akcií budou stále více ztrácet na atraktivitě díky daňovému znevýhodnění zrušením „half-income systému“ (dividendy jsou v něm z poloviny osvobozeny od daně, pozn. redakce) a zdaněním kurzových zisků. Z dnešního hlediska nazíráno očekáváme, že soukromí investoři v roce 2008 přezkoumají své portfolio a své peníze vloží do daňově atraktivnějších forem investic na úkor přímých investic do akcií.
Závěr
Struktura majetku domácností je stále ještě formována preferencí krátkodobějších investic a odpovídá cíli dlouhodobé akumulace majetku jen částečně. Zejména možnosti investic založených na akciích pro zabezpečení ve stáří jsou využívány nedostatečně. Výrazná touha německých domácností po jistotě spolu s daňovým znevýhodněním přímých investic do akcií od roku 2009 představují těžké překážky pro vylepšení akciové kultury v Německu. Tuto výzvu by měli zákonodárci pojmout alespoň danově-politicky. Nakonec nesmíme zapomínat na to, že dobrá akciová kultura a vysoká kapitalizace akciového trhu nejsou samoúčelné. Snižují náklady na financování pro podniky a tím otevírají nové příležitosti pro investice a inovace. To zase nahrává zaměstnanosti, celkovému ekonomickému růstu a blahobytu, což je stav, ze kterého nakonec profitují občané, ekonomika i stát.
Raimar Dieckmann, Deutsche Bank Research
