Optimismus na trzích?

Dnešní den je již třetím v řadě, kdy trhy rostou. Růsty započaly po projevu šéfa ECB minulý týden, ačkoliv nic převratného neřekl. Prvotní reakce byla z toho důvodu dokonce silně záporná.

Avšak jako kdyby investoři zapomněli na útrapy z minulých týdnů, kdy výnosy italských a španělských dluhopisů rostly na dlouhodobě neúnosné úrovni. Akciové indexy (obzvláště pak indexy finančních titulů) naopak propadaly v některých případech až na svá historická minima.

    Co se tedy změnilo? Je situace jiná než minulý týden? Myslím si, že není, avšak světové burzovní indexy narostly od minulého čtvrtka bezmála o 7%. Dle mého názoru se jedná o euforický růst, který může být velmi rychle vystřídán propady. Tomu nahrávají i dnešní makrodata hlášená v Německu - tamní průmyslové objednávky se propadly o více, než se očekávalo. DAX však pokračuje v růstech. Proč? Protože masa lidí dokáže často převážit nad zdravým rozumem - to můžeme na burze, obzvlášť v poslední době, pozorovat velmi často. Obchodníci jsou velmi nervózní - trhy spíše než na makroekonomické údaje reagují na projevy politiků a psychologii na trhu. Právě ta je velmi vrtkavá. Neváhal bych dokonce přirovnat trhy ke schizofrenikovi bez medikamentů. Osobně bych doporučil využívat euforických růstů k prodeji, případným spekulacím na pokles - naopak panických prodejů bych se snažil využít k nákupům.

     A co čekat od trhů v delším horizontu?

Dle mého názoru dojde v eurozóně do konce roku k dohodám ohledně řešení dílčích problémů jednotlivých problematických zemí. V USA pravděpodobně dojde ke třetí vlně kvantitativního uvolňování. Nečekal bych však "všeřešící" plán či reformu. Slovo "bailout" je sice řešením, avšak jen z krátkého úhlu pohledu. Dluhy z let minulých se zkrátka musí v budoucnu splatit (jako ve rčení "dluhy s námi jedí z jednoho talíře"- i státní dluhy to umí - Řecko je jasným důkazem), aby se vrátil zdravý růst. Růst na "steroidech" v podobě QE1, QE2 a chystaného QE3 v může být sice velmi lákavý, je však rovněž značně nestabilní. Peníze se sice dostávají do systému, avšak ne úplně tam, kde by bylo zdrávo - nezaměstnanost se drží stále na velmi vysokých úrovních - v některých zemích kritických, obzvlášť mezi mladými lidmi. Otázkou je jestli se světová ekonomika jako celek dokáže vyrovnat s aktuálním zadlužením - to je dle mého názoru alfou a omegou budoucího vývoje na kapitálových trzích.