Reforma penzí: nezapomeňme na burzu

Díky vhodné politické konstelaci jsme snad nyní blíže k nutné penzijní reformě. Většina politiků a ekonomů zatím zkoumá, jak ji nejlépe provést a jak zmírnit její dopad na veřejné rozpočty. Zdá se ale, že na jednu podstatnou věc všichni zapomněli – na efektivní kapitálový trh.

Pevně mě o tomto faktu přesvědčily televizní výroky Miroslava Kalouska, který prý nehodlá provádět privatizace v energetice ani jiných strategických oborech. Je to škoda hned ze dvou důvodů.

Za prvé, privatizace vybraného státního majetku by mohla snížit bolestivost penzijní reformy pro občany. Všeobecně doporučovaná metoda sladění DPH na jednu sazbu pomůže veřejným rozpočtům a zmírní jeden z největších neduhů českého rozpočtu – silnou závislost na ekonomickém cyklu. Ale jako nutný nástroj pro start penzijní reformy na rozdíl od privatizace nezafunguje.

Privatizací nemyslím rychlé a zoufalé odhazování státního majetku v době relativně nízkých cen, ale postupný proces transparentního prodeje zejména přes kapitálový trh. Většina vyspělých zemí takto prodává části svého národního bohatství, a přestože stát většinou nedostane prémii nad tržní cenu jako při prodeji majority strategickému investorovi, prodej stejně pomáhá. Jednak je burza nejtransparentnějším prodejním místem, zároveň utváří opravdu férovou cenu a umožňuje dokonalý prodej po částech. Resp. při nízké ceně i zpětný výkup tedy nákup podílu státem. U státních firem se pak nastaví nutné procesy k otevření firmy vůči veřejnosti a zároveň managerská vysoká laťka díky mezinárodnímu srovnání. A není právě transparentnost a otevření se to stěžejní co státním firmám schází?

Všichni známe přerod ČEZ ze státního podniku nevalné kvality ve firmu, jež nejen vydělává investorům a primárně státu, ale také získává mezinárodní uznání. Totéž může platit pro ČEPS (firmy z oboru přenosových soustav jsou běžně emitovány na burzách) či Letiště Praha, jež by tak mohlo mít přímé srovnání s Vídní i v burzovních kruzích. Dvacet či třicet procent těchto dvou firem by pražské burze nepochybně slušelo. A rozhodně by nešlo o zásah do bezpečnosti státu.

Druhým důvodem je podpora trhu. Český kapitálový trh je zatím nemastný neslaný. V Praze se sice čile obchoduje, ale burza neplní svou primární úlohu – firmy si sem málokdy chodí pro kapitál formou primárních úpisů. Stát zjevně svou roli také nepochopil, protože pokud nebude své vybrané podniky nabízet na domovské burze, pak jí brání v dalším rozvoji. A nebojím se říci, že ji znehodnocuje i pro penzijní reformu.

Penzijní fondy totiž nepřežijí jen díky nákupu státních dluhopisů. Navíc když se koalice zavázala vyrovnat rozpočty do roku 2016, tak pak vlastně ani žádné dluhopisy na krytí dluhu nebudou potřeba. Méně konzervativní fondy budou muset nakupovat i české akcie. A nerad bych viděl Česko v podobné situaci jako Slovensko, kde nakonec prostě nebylo co nakupovat. Pozitivním příkladem je naopak Polsko, kde jsou penzijní fondy hybnou silou kapitálového trhu, který je také vysoce ceněn všude ve světě. Máslo na hlavě má částečně i pražská burza, která si pod pojmem lákání investorů na burzu představuje vytvoření jedno z nejdražších centrálních depozitářů v Evropě.

(zkrácená verze byla publikována dnes v deníku E15 v sekci Názory)

Jan Procházka

221 592 371

prochazka@cyrruscz