Rozpad eurozóny?

Situace na trzích je závažná. Trhy propadají pod technické podpory. Hrozí druhé dno?

Zdá se, že Řecku zatím není pomoci, navíc neplní úsporná opatření. Situace se vyostřuje i v Itálii, Portugalsku a Španělsku.

Globálnímu sentimentu nepřispívá ani situace v USA, primárně nezaměstnanost (neschopnost tvořit nová pracovní místa). A jak taky, když na státní zakázky aktuálně nejsou prostředky, naopak je třeba škrtat, což s sebou logicky přináší spíše pokles zaměstnanosti v soukromém sektoru.

Data o osobní spotřebě v USA jsou rovněž v sestupné tendenci - zkrátka přestává být kde brát, což může zapříčinit zpomalení ekonomického růstu. V kontextu s vysokou nezaměstnaností jde pak o další tlak na sociální dávky a další zadlužování.

Jak z toho ven?

Nad tím si lámou hlavy politici i ekonomové napříč trhem. Řešení je však zatím v nedohlednu a situace je značně nestabilní. Po "hypoteční krizi" se totiž korporátní úvěry transformovaly do úvěrů státních, což pomohlo nastartovat ekonomiku a hlavní indexy posílily za poslední dva roky cca o 100%! Tento růst zdá se být však nyní ve světle aktuální situace přemrštěný a neadekvátní.

Variant dalšího vývoje je několik.

Jednou z nich je schopnost dohody na šetrných úsporných opatřeních, které neprohloubí nezaměstnanost a minimálně omezí spotřebu. Tato varianta zdá se mi však málo pravděpodobná. Problém je již příliš velký a to, co se oddálilo balíky vládních podpor v posledních letech, teď může přijít ještě ve větší síle. Řeč je o řízeném bankrotu nejzadluženějších zemí.

Jak si však něco podobného představit v praxi se všemi dopady, je velmi obtížné. Nejedná se totiž o jednu ekonomiku ale hned o několik. Řecko je hlavním adeptem, avšak rozhodně ne jediným.

V nejkatastrofičtějším scénáři si lze představit i bankrot ekonomik jako je ta v USA. V historii nemáme příliš zkušeností se státními bankroty. A pokud ano, rozhodně ne systémově důležitých ekonomik.

Aktuální problém je však přirovnatelný k padajícímu domečku z karet. Zkrachuje-li Řecko, poznamená to státy, které mu pomohly (své peníze již neuvidí, případně jen jejich část). To může v důsledku znamenat pro některé další problém, které už neustojí, zkrachuje a přidá hřebíček do rakve další ekonomice, která pro změnu pomohla jim atd. S určitou nadsázkou lze říci, že to může být zátěžový test systému jako takového. Značnou měrou se angažuje Čína, která je na západní spotřebě ZATÍM značně závislá, takže se snaží pomáhat a kupuje i ty nejrizikovější dluhopisy. I zde ale hrozí skrytá bomba a to v podobě možného brzdění čínské ekonomiky. Stále častěji se ozývají názory, že Čínou prezentovaná data úplně neodpovídají realitě a i zde může dojít k bublině. V dlouhém horizontu se mi však zdá, že ze situace může těžit nejvíce právě Čína. 

 Jak v takové době investovat?

Tím si láme hlavu snad každý investor na světě. Alternativou bylo a nejspíše zatím i je zlato, avšak při ceně 1900USD/oz? Solidní alternativou může být i investice do strategických surovin, kterých bude dříve či později opět zapotřebí.

Další možností je investovat do stabilních a vyrovnaných ekonomik (těch s tržním hospodářstvím a nezávislých na EUR a USD však moc není a i zde jsou rizika - velký přiliv cizího kapitálu posiluje tamní měny a tlačí centrální banky k intervencím).