Růstové akcie velice často vzdorují zákonům gravitace, podobně jako vesmírná loď,
která nabírá po startu rychlost při cestě do stratosféry. Podívejme se nyní na dráhy tří
nejžhavějších růstových akcií devadesátých let: General Electric, Home Depot a Sun
Microsystems (viz tabulka 7-a). Od roku 1995 do roku 1999 společnosti každým rokem rostly jak co do objemu, tak i ziskovosti. Tržby společnosti Sun Microsystems se kupříkladu zdvojnásobily, v případě Home Depot byl nárůst ještě větší. Podle údajů společnosti Value Line vzrostly tržby společnosti General Electric o 29 % a její zisky o 65 %. V případě Home Depot a Sun se zisky na akcii téměř ztrojnásobily.
PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNĚTE NA TABULKU
Avšak docházelo zde ještě k jedné věci – která by však Grahama vůbec nepřekvapila. Čím rychleji společnosti rostly, tím dražší byly jejich akcie. A jestliže ceny akcií rostou rychleji než hodnota samotné společnosti, je osud investorů většinou zpečetěn. Z tabulky 7-b lze jednoznačně pozorovat, že: Skvělá společnost nemusí automaticky znamenat skvělou investici, pokud za její akcie zaplatíte příliš mnoho!
Čím více akcie v minulosti vyrostla, tím více se zdá pravděpodobné, že bude v růstu
pokračovat. Tato instinktivní domněnka je však v kategorickém rozporu se základním
zákonem .nanční fyziky: čím jsou (společnosti) větší, tím pomaleji rostou. Podnik s obratem ve výši 1 miliardy dolarů dokáže zdvojnásobit své tržby poměrně jednoduše. Ale kde vezme 50miliardová firma dalších 50 miliard tržeb? Růstové akcie stojí za to nakupovat pouze za podmínky, že jsou jejich ceny příznivé, avšak jakmile hodnoty jejich poměrů P/E přesáhnou 25 až 30, jsou naděje na větší úspěch mizivé:
• Novinářka Carol Loomisová zjistila, že za období od roku 1960 do roku 1999 se
pouze osmi společnostem z největších 150 .rem ze seznamu 500 nejvýznamnějších firem časopisu Fortune podařilo za tato dvě desetiletí zvyšovat zisky ročním průměrným tempem větším než 15 %.
• Při analýze údajů za pět desetiletí zjistila společnost Sanford C. B. & Co., zabývající
se výzkumem akciového trhu, že pouze 10 % velkých společností ve Spojených státech zvyšovalo své zisky o 20 % v průměru za rok za období nejméně pět let po sobě; pouze 3 % firem dokázala zvyšovat zisky alespoň o 20 % kontinuálně po dobu deseti let, ale ani jedna firma neudržela takovýto nárůst ziskovosti patnáct let za sebou.
• V akademické studii akcií tisíců amerických společností za období od roku 1951 do
roku 1998 bylo zjištěno, že čisté zisky rostly v průměru o 9,7 % ročně za každé desetileté období ve sledovaném časovém horizontu. Avšak 20 % největších společností vykázalo průměrný růst jen 9,3 %.
Skutečnost, že růst je omezený a nelze očekávat jeho pokračování donekonečna, mnohdy nepochopí ani ředitelé velkých společností. Inteligentní investor se však nezajímá o růstové akcie v době, kdy jsou nejvíce populární, ale tehdy, když něco nefunguje, jak by mělo. V červenci 2002 oznámila společnost Johnson & Johnson, že federální úřady zahájily vyšetřování ve věci obvinění z falšování účetnictví v jednom z jejích výrobních závodů; akcie J & J se během jediného dne propadly o 16 %. Tento pokles znamenal snížení koeficientu P/E z hodnoty 24 (násobků zisku za posledních dvanáct měsíců) na 20. Při takto nízké úrovni se mohly akcie společnosti Johnson & Johnson opět stát růstovou akcií se skutečným prostorem pro další růst – což z ní udělalo typický příklad toho, co Graham nazývá „relativně nepopulární velká společnost“.
(Téměř přesně před dvaceti lety, v říjnu 1982, ztratily akcie společnosti Johnson & Johnson 17,5 % své hodnoty během jediného týdne, poté, co zemřelo několik lidí po požití tylenolu (je to ve Spojených státech velice populární lék proti bolesti, podávaný při příznacích alergií a nachlazení a pro snížení zvýšených teplot. Byl vyroben v roce 1955 a stal se alternativou aspirinu. Českým protějškem by mohl být co do použití a popularity paralen – poznámka překladatele), který byl úmyslně neznámým pachatelem otráven kyanidem. Společnost Johnson & Johnson reagovala na tuto situaci vytvořením unikátního balení zabraňujícího nežádoucím manipulacím. Akcie firmy se pak staly jednou z nejlepších investic osmdesátých let.) Tento druh dočasné ztráty popularity umožňuje vytvořit trvalé bohatství, neboť vám nabízí možnost pořídit akcie vynikající společnosti za dobrou cenu.
Je opravdu dobré sázet vše na jednu kartu?
„Dejte všechna svá vejce do jednoho košíku a pak pozorně hlídejte košík,“ prohlásil před téměř sto lety Andrew Carnegie. „Nerozptylujte svou pozornost… Největších životních úspěchů lze dosáhnout jen soustředěním veškeré pozornosti.“ I Graham hovoří o tom, že “skutečně velká bohtaství z běžných akcií“ vydělali lidé, ktweří investovali všechny své peníze do jediné investice, kterou nadmíru znali.
Vyrosteme až do nebes
Nejen investoři podléhají lákavé iluzi, že hyper-tempa růstu mohou trvat věčně. V únoru 2000 byl John Roth, generální ředitel společnosti Nortel Networks, dotázán, kam až může jeho kolos na výrobu optických vláken vyrůst. „Odvětví roste ročním tempem 14 až 15 %,“ odpověděl Roth, „ale naše společnost poroste o 6 procentních bodů rychleji. Pro firmu naší velikosti je to docela opojná rychlost.“
Akcie firmy Nortel rostly za posledních šest let průměrným tempem 51 % a prodávaly se tenkrát za 87násobek zisku, který podle odhadu Wall Street měla firma vydělat v roce 2000. Byla akcie předražená? „Už jsme skoro nahoře,“ krčil rameny Roth, „ale máme spoustu prostoru pro další růst hodnoty naší firmy, jelikož se nyní pouštíme do bezdrátového byznysu. (Pak dodal, že i Cisco Systems se obchoduje za 121násobek očekávaných zisků!)
Mluvíme-li o Ciscu, jeho generální ředitel John Chambers trval v listopadu 2000 na tom, že jeho společnost dokáže udržet růst minimálně 50 % ročně. „Logicky vzato se jedná o průlom,“ prohlásil. Akcie společnosti Cisca se relativně propadly – tenkrát se obchodovaly za pouhých 98 násobků zisku minulého roku – a Chambers podněcoval investory k nákupu. „Na koho hodláte vsadit?“ ptal se. „Nyní je ta pravá příležitost, nemyslíte?“ Místo proklamovaného růstu se tyto firmy zmenšily – a jejich předražené akcie zkolabovaly. V roce 2001 poklesly tržby společnosti Nortel o 37 % a společnost přišla v tomto roce o více než 26 miliard dolarů. Tržby společnosti Cisco sice rostly tempem 18 %, ale i přesto ukončila rok se ztrátou 1 miliardy dolarů. Akcie firmy Nortel, jejichž cena činila v době, kdy o nich Roth hovořil, 113,50 dolaru, uzavřely rok 2002 na hodnotě 1 dolar 65 centů. Cena akcie Cisca, jež v době, kdy o ní Chambers hovořil jako o „průlomu“, činila 52 dolarů, se smrskla na 13 dolarů. Obě společnosti se poté staly mnohem opatrnějšími při předpovídání své budoucnosti.
Téměř všichni nejbohatší lidé ve Spojených státech vděčí za své bohatství soustředěné investici do jediného odvětví, nebo dokonce do jediné společnosti (vezměme kupříkladu Billa Gatese a společnost Microsoft, Sama Waltona z Wal-Martu nebo Rockefellerovy a společnost Standard Oil). Od roku 1982, kdy byl poprvé v časopise Forbes sestaven seznam 400 nejbohatších Američanů, převládají v tomto seznamu osoby s minimálně diverzifikovaným bohatstvím.
Bohužel, touto cestou téměř nikdo „středně“ nezbohatnul – a jen velmi málo velkých
bohatství bylo touto cestou udržováno. Carnegie se jaksi opomněl zmínit, že koncentrace má na svědomí také většinu životních neúspěchů. Podívejme se znovu na „seznam bohatých“ časopisu Forbes (v originále Forbes Rich List). V roce 1982 bylo průměrné čisté jmění člena klubu „Forbes 400“ 230 milionů dolarů. Aby se dostal na seznam Forbes 400 v roce 2002, stačilo průměrnému členu vydělávat pouze 4,5 % ročně – a to v období, kdy více vydělávaly i bankovní účty a akciový trh generoval v průměru 13,2 % ročně.
Nic složitého, řeknete si. Tedy kolik osob, které byly na seznamu Forbes 400 z roku
1982, na něm zůstalo i v roce 2002? Pouze 64 – chabých 16 %. Všichni ostatní původní členové ze seznamu vypadli, a to zejména tím, že sázeli vše na jedinou kartu, která je na seznam dostala – tj. investovali do odvětví, která tehdy zažívala obrovský rozmach, jako například naftový průmysl, počítačový hardware, strojírenská výroba. Když však přišly těžké časy, nebyl nikdo z těch lidí – přes všechny obrovské výhody, které jim velké jmění dokázalo přinést – patřičně připraven. Nezbylo jim než stát a se zaťatými zuby pozorovat, jak neustále se měnící ekonomika dupe po jejich jediném košíku a po všech vejcích v něm.
Úryvek je z knihy "Inteligentní investor", autor Benjamin Graham, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz/
