Jak přežít fluktuace investičního portfolia

Každý investor, jenž má v portfoliu běžné akcie, musí počítat s tím, že jejich hodnota bude v průběhu let kolísat. Chování indexu DJI od doby, kdy bylo napsáno předcházející vydání naší knihy (v roce 1964), snad dostatečně dobře odráží to, co se stalo s akciovým portfoliem konzervativního investora, jenž omezil svou akciovou angažovanost výhradně na akcie velkých, prominentních a konzervativně financovaných společností.

Celková hodnota indexu, jež vzrostla z 890 až na 995 bodů v roce 1966 (a 985 opět v roce 1968), se v roce 1970 propadla na 631, ale už v roce 1971 se vrátila téměř na svou původní hodnotu a vykázala 940 bodů. (Vzhledem k tomu, že jednotlivé akciové tituly mají své rekordní nárůsty a propady v různých časech, je fluktuace skupiny akcií indexu Dow Jones mnohem méně intenzivní, než jaké je kolísání jejich jednotlivých komponent.)

Zkoumali jsme kolísání hodnoty několika dalších druhů diverzifikovaných a konzervativních akciových portfolií a zjistili jsme, že celkové výsledky se pravděpodobně nijak podstatně neliší od dříve uvedeného. Obecně platí, že akcie druhořadých společností kolísají mnohem více než ceny akcií prvotřídních společností, to však nutně neznamená, že by skupina (portfolio) dobře zavedených, ale menších společností měla v průběhu delšího období vykazovat horší výsledky. (Současným ekvivalentem toho, co Graham nazývá „druhořadá společnost“, by byly ty tisíce společností (akcií), jenž nejsou zahrnuty do indexu Standard & Poor’s 500. Pravidelně aktualizovaný seznam 500 akcií v indexu S&P lze nalézt na www.standardandpoors.com.)

V každém případě by se měl investor smířit s pravděpodobností, nikoliv jen s možností, že za pětileté období mohou jednotlivé akcie v jeho portfoliu vzrůst z jejich nejnižší hodnoty o 50 % nebo i více a poklesnout ze své nejvyšší hodnoty o ekvivalentní jednu třetinu nebo i více.

Dobře si uvědomte, co zde Graham říká. Není jen možné, ale je pravděpodobné, že za pětileté období většina z vašich akcií získá nejméně 50 % vzhledem k nejnižší ceně a naopak ztratí více než 33 % vzhledem ke své nejvyšší ceně – bez ohledu na to, jaké akcie vlastníte, nebo na to, zda se trh posunul jako celek nahoru nebo dolů. Pokud s tím nedokážete žít – nebo se domníváte, že vašeho portfolia se to jakýmsi zázrakem netýká – pak si bohužel nemůžete říkat investor. (Graham hovoří o 33 % jako o „ekvivalentní třetině“, neboť 50% nárůst zvýší cenu desetidolarové akcie na 15 dolarů a 33% pokles akcie patnáctidolarové (tedy propad o 5 dolarů) je srazí přesně zpátky na původní hodnotu 10 dolarů).

Moudrý investor jen velice nepravděpodobně uvěří tomu, že z něj denní nebo měsíční fluktuace udělají boháče či chudáka. Ale co hlubší kolísání v delším období? Psychologické problémy s tím spojené jsou pak mnohem složitější. Podstatné zvýšení cen na trhu je na jedné straně legitimním důvodem k radosti, ale na druhé vztyčeným ukazováčkem; může totiž představovat silné pokušení udělat nějakou neopatrnou věc.

Investor si klade různě nebezpečné otázky: Nevyrostly akcie již příliš vysoko? Kolik bych měl teď peněz, kdybych tenkrát nakoupil více? Nebo – a to je ta nejhorší varianta – měl bych propadnout býčí atmosféře trhu, nakazit se všeobecným entusiasmem, podlehnout nenasytnosti široké veřejnosti (však jsem jedním z nich) a pustit se do bezhlavého nakupování?

Na poslední otázku si jistě odpovíte jednoznačným ne. Ale v reálném světě musí mít v těchto situacích i inteligentní investor obrovskou sílu vůle, aby nepodlehl davu. Zejména z těchto důvodů upřednostňujeme pro rozdělení portfolia mezi akcie a obligace určitou mechanickou metodu, neboť ta poskytuje investorovi určitou aktivitu. Když trh roste, občas prodá nějaké akcie a investuje do obligací, v opačném případě pak postupuje obráceně. Tyto aktivity fungují jako ventil pro jeho nahromaděnou investiční energii. Navíc, je-li správným investorem, bude mít dodatečné potěšení z toho, že jeho kroky směřují opačným směrem než kroky davu.

Dopad tržních fluktuací lze zhodnotit také tak, že pohlédneme na investora jako na akcionáře, tudíž částečného vlastníka určitých podniků - o tom již více v dalším díle seriálu nazvaném "Ocenění podniku versus ocenění akcie".

Úryvek je z knihy "Inteligentní investor", autor Benjamin Graham, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz/