Můžete porazit profesionála v jeho vlastní hře?

Jedna z klíčových Grahamových myšlenek zní následovně: „Investor, který připustí, aby jej kolísání tržní hodnoty jeho portfolia vystavovalo přílišným obavám a přehnaným starostem, vlastně transformuje svou základní výhodu na základní nevýhodu.“

Co má Graham na mysli pod souslovím „základní výhoda“? Má na mysli to, že inteligentní individuální investor je zcela svobodný ve svém rozhodování, zda bude, či nebude následovat pana Trha. Máte k dispozici luxus svobodné volby, tj. můžete se sami rozhodnout podle svého.

Když byl Graham dotázán, proč se individuálním investorům nedaří uspět, odpověděl velice stručně: „Hlavním důvodem neúspěchu je to, že věnují přílišnou pozornost tomu, co dělá trh právě teď. Viz Benjamin Graham: Thoughts on Security Analysis (přepis přednášky na Northeast Missouri State University Business School, březen 1972), Financial History, č. 42, březen 1991, s. 8.

Pro zvětšení klikněte na tabulku.

Typický manažer investičního fondu však nemá jinou možnost než následovat každý

krok pana Trha – nakupovat draze, prodávat levně, jít téměř bezhlavě v jeho nevyzpytatelných krocích. Uvádíme několik faktorů, které jsou handicapem většiny manažerů podílových fondů a profesionálních investorů:

• Při velikosti fondů na úrovni miliard dolarů jsou manažeři nuceni nakupovat akcie

největších společností – pouze těch, jejichž akcie lze nakupovat v mnohamilionových množstvích, což potřebují k zaplnění svých portfolií. To znamená, že mnoho fondů pak většinou nakonec vlastní stejné a stejně nadhodnocené obory.

• Investoři mají tendenci vkládat do podílových fondů mnohem více peněz v době růstu cen. Manažeři pak použijí tyto dodatečné prostředky k nákupu většího množství akcií, které již vlastní, což žene jejich ceny do ještě nebezpečnějších výšin.

• Pokud se investoři snaží dostat při propadu trhu své peníze z podílových fondů zpět, musejí manažeři část akcií odprodat, aby je mohli vyplatit. Právě tak, jako jsou fondy nuceny kupovat akcie za nafouknuté ceny v dobách rostoucího trhu, jsou pak nuceni akcie prodávat za mnohem horších podmínek.

• Mnoho portfolio manažerů získává prémie za to, že dokáží vygenerovat z portfolia větší výnos, než je průměr trhu (tzn. porazit trh). Proto téměř obsedantně poměřují své výnosy s klasickými benchmarky, jako je například index S & P 500. Když je do indexu přidána určitá společnost, nakupují ji stovky fondů. (Pokud to neudělají a akcie se ukáže jako dobrá sázka, vypadají manažeři jako hlupáci; na druhé straně, když se nové akcii nedaří, nikdo je nebude vinit z toho, že ji koupili.)

• Stále častěji se vyžaduje, aby se investiční manažeři specializovali. Jako v medicíně ustoupil všeobecný lékař dětskému alergologovi a ORL specialistovi, musí manažeři nakupovat buď pouze akcie smart growth, nebo mid-sized value, anebo nic jiného kromě large blend. Pokud se společnost stane příliš velkou, malou, příliš levnou nebo poněkud drahou, musí ji fond prodat, i když je do ní manažer zamilován.

Neexistuje důvod, proč byste nemohli být lepší než profesionálové. Co však nikdy nedokážete (i když spousta „expertů“ tvrdí, že ano), je porazit profesionály v jejich vlastní hře! Ani sami profesionálové totiž nedokáží tuto vlastní hru vyhrát! Tak proč byste ji vůbec měli chtít hrát? Budete-li se řídit jejich pravidly, prohrajete – neboť skončíte jako otrok pana Trha, podobně jako všichni profesionálové. Místo toho je potřeba si uvědomit, že inteligentní investování je hlavně o „řízení řiditelného“.

Bohužel nelze mít pod kontrolou, zda akcie nebo fondy, do kterých investujete, budou mít větší výkonnost než trh dnes, příští týden, tento měsíc nebo tento rok; v krátkodobém horizontu budou naše výnosy vždy rukojmí pana Trha a jeho vrtochů. Avšak můžete mít pod kontrolou následující:

• Makléřské poplatky tím, že budete obchodovat spíše méně často, s trpělivostí a levně.

• Vlastnické náklady tím, že odmítnete investice do podílových fondů, které mají přehnaně vysoké roční náklady.

• Svá očekávání tím, že budete realističtí, nebudete při očekávání (předpovídání) svých výnosů popouštět uzdu své fantazii.

• Vaše riziko tím, že se předem rozhodnete, kolik prostředků vašich celkových aktiv

vložíte do hazardní hry zvané akciové investice, a tím, že budete diverzifikovat a obnovovat rovnováhu vašeho portfolia.

• Daňové náklady tím, že budete držet akcie minimálně rok, a tam, kde je to možné,

minimálně pět let, čímž snížíte daň placenou z kapitálových příjmů. (Zdanění kapitálových výnosů je dle platných zákonných norem České republiky samozřejmě odlišné, než se zde uvádí - poznámka překladatele.)

• A hlavně, můžete mít pod kontrolou své vlastní chování.

Když budete sledovat finanční kanály v televizi nebo číst články o akciovém trhu, nabudete dojmu, že investování je určitý druh sportu, války či boje za přežití v nepřátelském prostředí. Avšak v investování nejde o to, jak někoho porazit v jeho vlastní hře. Jde o to, udržet pod kontrolou sám sebe ve své vlastní hře. Hlavní výzvou inteligentního investora není jen nalézt na trhu akcii, která co nejvíce vyroste a co nejméně ztratí, je to spíše otázka schopnosti zabránit tomu, aby se člověk stal sám sobě svým úhlavním nepřítelem – zabránit si nakupovat jen proto, že pan Trh řekl: „Nakupuj!“, a prodávat za nízké ceny jen proto, že pan Trh říká: „Prodávej!“

Je-li váš investiční horizont relativně dlouhý, řekněme dvacet pět až třicet let, existuje

pouze jediný rozumný přístup k investování. Nakupujte každý měsíc, automaticky a kdykoliv máte nějaké peníze navíc. Nejlepší volbou pro tyto životní investice je fond, který obsahuje všechny akcie na trhu, resp. v indexu. Prodávejte pouze tehdy, když potřebujete hotovost.

Abyste se mohli považovat za inteligentního investora, musíte rovněž odmítnout hodnotit své finanční úspěchy, stejně jako to dělá velká skupina nezasvěcenců. Nejste ani o haléř chudší, když někdo z Horní nebo Dolní Lhoty vydělá více než index S & P 500 a vy nikoliv. Nikdo nemá na pomníku vytesáno: „ZDE LEŽÍ TEN, CO PORAZIL TRH.“

Jednou jsem dělal interview se skupinou penzistů v Boca Raton, v jedné z nejbohatších penzijních komunit na Floridě. Ptal jsem se lidí, bylo jim většinou kolem sedmdesátky, jestli někdy za svou investiční kariéru porazili trh. Někteří řekli ano, jiní ne, ale většina vůbec nevěděla. Jeden z mužů pak prohlásil: „Koho to zajímá? Jediné, co vím, že mé investice vydělaly dostatek na to, abych skončil tady v Boce.“

Může existovat dokonalejší odpověď? Koneckonců není hlavním cílem investování vydělat více než průměr, ale vydělat tolik peněz, které pokryjí vaše současné a budoucí potřeby. Nejlepším způsobem, jak měřit svůj investiční úspěch, není sledovat, zda jste porazili trh, či nikoliv, ale zda jste si vypracovali vlastní finanční plán a vypěstovali disciplínu, která vás s velkou pravděpodobností dovede tam, kam chcete dojít. Nakonec vlastně ani nejde o to, zda překročíte cílovou čáru dříve než ostatní, jde jen o to, dělat všechno tak, abyste ji s jistotou překročili.

Úryvek je z knihy "Inteligentní investor", autor Benjamin Graham, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz/