Komodity aneb kouzlo futures

Začneme hned ze začátku: „Obchodování komodit“ a „obchodování futures“ je totéž. Nebylo tomu tak vždy. Kdysi dávno, každý podzim, američtí farmáři dopravovali svou čerstvě sklizenou úrodu koňskými povozy nebo po železnici do velkých měst, a čím větší úroda byla, čím více kukuřice, pšenice a sena navršili, tím níže ceny spadly. Často se zde ocitlo vice surovin, než kolik bylo prostoru ve skladech. Kukuřice a pšenice hnily na ulicích – a byly to stejné suroviny, po kterých lidé zoufale toužili následující jaro, když nedostatečné dodávky udělaly z těchto základních životních potřeb nedostupnou věc, která dalece překročila možnosti obyčejných lidí. Farmáři pěstovali suroviny, které společnosti potřebovaly, ale každý člověk sám zkoušel prodat a koupit za odpovídající ceny, závislý na počasí, špatné dopravě a kšeftování. Železnice požadovaly nehorázné nákladní sazby, „prostředníci“ měli obrovské zisky a banky

byly lakomé na úvěry. Prvních osmdesát let existence Spojených států amerických probíhalo obchodování se zemědělskými komoditami tímto způsobem. Sotva to svědčí o americké chytrosti.

Možná si pamatujete ze základů ekonomie princip, že „trhy jsou obvykle dobrý způsob, jak organizovat ekonomickou aktivitu“. Nikde to není tak zřetelné jako v komoditním byznysu, kde objevení o. ciálního trhu – burzy – vytvořilo způsob obchodování, který je pro komoditní prodejce a kupce mnohem efektivnější a méně riskantní, než jak tomu bylo ve starých, ale už ne tak dobrých časech. V roce 1848 kvůli zajištění společného tržiště založilo 82 chicagských obchodníků Chicagskou burzu (Chicago Board of Trade – CBOT) v místním obchodě s moukou, první komoditní burzu ve Spojených státech. Podle o. ciální historie burzy CBOT během roku využívala dodávkové kontrakty (to arrive) pro budoucí dodávky mouky, osiva bojínku lučního (timothy seed) a sena.

Podle CBOT byl nejstarší forwardový kontrakt* zaznamenán v roce 1851 – na 3 000 bušlů kukuřice, která nebyla určena pro okamžité dodání (spot delivery). V roce 1860 bylo 2 000 000 farmářů v USA

odpovědných za 82 % národního vývozu. Zemědělské komodity poháněly ekonomický růst mladého národa, ale farmáři velmi často viděli, jak někdo jiný bohatne na jejich tvrdé práci. Brzy se tedy začali spolčovat do „družstev“ a „statků“, aby se ochránili před nemilosrdnými spekulanty a aby vyvinuli tlak na politiky a dosáhli přijetí zákona na ochranu farmářů. Také začali společně pracovat spolu s místními obchodníky na tom, aby našli efektivnější a ziskovější způsoby obchodování se svými produkty. V roce 1865, po skončení války Severu proti Jihu, CBOT formálně schválila obchodování s obilím prostřednictvím standardizovaných dohod o koupi a prodeji pevně daného množství určité komodity, na určeném místě v budoucím čase a za předem určenou cenu s názvem futures kontrakty.

Byla to skvělá inovace – přestože je to další příklad znovuobjevení kola. Japonci prodávali rýžové futures už v 17. století. Ale nová Chicagská burza pomohla vyvážit nabídku a poptávku pro zemědělských

produktech a vypořádala se s problémy pevných cen, dodávek, placení a s mnoha dalšími nepředvídatelnými faktory, které byly při neregulovaném obchodování s fyzickými komoditami zcela běžné. I přes svou užitečnost byly forwardové kontrakty stále jen obchody mezi kupujícím a prodávajícím, soukromě domlouvanými na produkty, které byly právě dostupné v dané chvíli a na tom místě, kdy a kde je chtěl prodávající prodat. Obě strany se musely najít a závisely na sobě. Obě strany – kupci i prodejci – hledaly způsoby, jak obchody standardizovat, snížit riziko při nakládání se zemědělskými výrobky, zvýšit svoje možnosti a najít způsob, jak zrušit obchod, který již uzavřeli. Každý, kdo viděl kovbojku, dovede soucítit s těžkostmi při přepravě tisíců kusů dobytka z Texasu do Chicaga. Nikdo už nemusí hnát stádo na Chicagskou obchodní burzu (Chicago Mercantile Exchange – CME), která byla založena v roce 1898 a je teď největší burzou ve Spojených státech, nebo vléci barely ropy na parket Newyorské obchodní burzy (New York Mercantile Exchange – NYMEX), která byla založena v roce 1872 k obchodování s máslem a sýrem a je v současnosti největší světovou burzou, která se zabývá výhradně komoditami. Na začátku 20. století bylo v USA tisíc takových burz. Nyní je burz specializovaných na komodity sedm.

Přestože se New York Times a Wall Street Journal chovají, jako by se komodity na jiných místech než v USA vůbec neobchodovaly – kromě ropy typu Brent, která se obchoduje ve Velké Británii na londýnské

Mezinárodní ropné burze (International Petroleum Exchange), čilé dění probíhá i jinde na burzách po celém světě. Kromě obchodování na divizi COMEX Newyorské obchodní burzy (NYMEX) jsou futures vysoce čisté mědi obchodovány také na Londýnské kovové burze (London Metal Exchange – LME) a na Šanghajské futures burze (Shanghai Futures Exchange). Největším světovým exportérem cukru je Brazílie, takže není překvapením, že futures cukru se obchoduje na národní Bolsa de Mercadorias & Futuros (BM&F), která je také hlavní latinskoamerickou komoditní burzou. Ale cukr se prodává i na burzách v Japonsku a Anglii, stejně jako na Coffee, Sugar & Cocoa Exchange (CSCE) divizi New York Board of Trade (NYBOT).

Genialita komoditních futures je v tom, že přeměnily všechny tyto fyzické suroviny, jejichž podstaty se můžete dotknout, nebo dokonce ji cítit, na papír, který může být snadno obchodován. Informace z těchto futures kontraktů je tím, co končí na parketu burz v USA, napsáno na arénových kartičkách (pit cards), kterými obchodníci v barevných oblecích mávají; sdělují vše, co potřebujete vědět o daném kontraktu. A tak Afričané prodávají kakao a ropu Američanům, kteří kupují brazilský cukr a měď z Chile – bez nasednutí do letadla. Američtí spotřebitelé a producenti komodit mohou vstoupit na trh futures, aby se přesvědčili, že dostali za dobrou cenu to, co prodávají nebo shánějí, bez obav (příliš velkých) z toho, že by se stali obětí tržních sil, které jsou mimo jejich kontrolu. Každý futures obchod obsahuje čtyři hlavní standardy:

1. Množství – kolik dané komodity bude koupeno nebo prodáno. Jeden kontrakt vždy znamená například 5 000 bušlů** kukuřice, 1 000 barelů ropy, 25 000 liber mědi nebo 100 trojských uncí zlata.

2. Popis – například topný olej se odlišuje od ropy nebo zemního plynu; kontrakt kukuřice je jiný než pro sojové boby, popis je rozlišuje a upřesňuje.

3. Datum a místo dodání – kde prodejce dodá komoditu a kupec si ji vyzvedne: topný olej dorazí do newyorského přístavu každý měsíc

4. Platební podmínky – žádných šedesát dnů jako u většiny faktur nebo do tří dnů, kdy musíte zaplatit akcie. Na futures se platí jedině hotově. Na konci každého obchodního dne jsou sečteny zisky a ztráty z každého kontraktu.

Toto jsou informace, které pokřikují „parketoví“ obchodníci: „Který měsíc to chcete, kolik kontraktů, za kolik?“ Jsou součástí tradičního otevřeného vyvolávání (open outcry) – obchodníci a brokeři v jasně barevných oblecích vykřikují nabídky a poptávky ve velké neboli obchodní aréně (trading pit). Toto vykřikování zůstává hlavní metodou obchodování s komoditami v USA. Je to způsob, jak se stanovují ceny.*** (Futures kontrakty obsahují také další podrobné informace včetně obchodních hodin, kdy je burza otevřena, měsíce, kdy je komodita kotována, a minimální cenové změny, jež se u každé jednotlivé komodity liší.)

Všimněte si, jak je kupování a prodávání komodit odlišné od obchodování s jinými aktivy. Na rozdíl od akcií, obrazů, automobilů, známek nebo třeba baseballových karet jsou komodity stejnorodé ( fungible) – absolutně zaměnitelné. Jeden galon topného oleje je stejný jako jiný gallon tohoto oleje. Pět tisíc bušlů pšenice tady se neliší od 5 000 bušlů pšenice támhle. Stejně tak 100 trojských uncí zlata je, samozřejmě, 100 trojských uncí zlata. Kromě jejich užitečnosti a hodnoty není na těchto materiálech nic jedinečného. Tato jejich vlastnost ulehčuje záměnu jedné hromady za jinou pro účely dodávek nebo uskladnění během různých období. Jejich zaměnitelnost také dělá komoditní futures přenositelnými a snadno přesunovatelnými – jeden kontrakt ropy nebo bavlny je stejný jako jiný.

Všechny tyto obchodní aktivity také způsobují, že komoditní futures jsou vysoce likvidní – to znamená, že mohou být koupena a prodána poměrně snadno a rychle, bez ovlivnění ceny. Tato zaměnitelnost a likvidita jsou mezi hlavními důvody, proč komodity považuji za mnohem jednodušší než akcie. Měď je po celém světě stejná. Když je jí příliš mnoho, cena půjde dolů. Když je jí příliš málo, cena bude růst.

Burzy také zajistily stabilitu a fungování pravidel, která na fyzickém komoditním trhu nenaleznete. Dodavatelé a odběratelé se nemusejí navzájem hledat. Na druhou stranu, když máte komoditu na prodej nebo chcete nějakou koupit, burza je nedaleko. A zatímco vy nebo já můžeme selhat při doručení nebo odebrání dodávky fyzické komodity, burza nemůže zbrkle hrát a ztratit. Každá burza má pravidla řízení a správní radu, nemluvě o všech jejích členech, kteří vyhlížejí každý náznak chybného kroku, což dělá z burzy samoregulující se trh. V roce 1936 Kongres USA schválil zákon o komoditních burzách (Commodity Exchange Act – CEA), předpis, který reguluje futures trhy ve Spojených státech. Ministerstvo zemědělství (Department of Agriculture) vynucovalo dodržování CEA až do roku 1974, kdy Kongres USA podpořil vytvoření Komise pro obchodování s futures (Commodity Fututres Trading Commission – CFTC), nezávislé federální agentury, zřízené pro dohled nad existujícími futures kontrakty a vytvářením nových. (NYMEX oznámila záměr vytvořit futures na ocel a američtí výrobci etanolu vyvíjejí kontrakty pro svůj výrobek, jako je tomu v případě Brazílie.)

Tato efektivita, uspořádání a pravidla velmi ulehčily život komoditním nákupčím a prodejcům – a tím proměnily obchodování futures kontraktů v oblíbenou zábavu, kde se točí každý rok tisíce miliard dolarů. Vývoj futures v průběhu mé vlastní investiční kariéry je pozoruhodný. Když jsem začal na konci šedesátých let obchodovat s komoditami, futures trhy se od dob svých zemědělských začátků v poválečném Chicagu moc nezměnily. Pšenice, kukuřice, sojové boby, bavlna a cukr byly hlavními

komoditami. Futures na skot byly zavedeny teprve v šedesátých letech. Futures na ropu a benzin nebyly na trzích až do konce sedmdesátých let, a přitom dnes na komoditních trzích (a ve zprávách) převládá právě ropa.

Finanční futures (na dluhopisy a státní pokladniční poukázky vlády USA) byly zavedeny v sedmdesátých letech a futures na akciové indexy (Dow Jones Industrial Average, S&P 500, NYSE Composite atd.) byly přidány na seznam obchodovaných futures až v následujícím desetiletí. Zatímco nejrozšířenější představy stále obsahují výhry a ztráty obrovského jmění v sojových bobech, ve skotu a v ropě, skutečnost je taková, že většina peněz ve futures se teď nachází ve finanční oblasti, kde obvyklé kontrakty na eura nebo státní pokladniční poukázky mohou mít hodnotu milion dolarů – každý z nich. (Obvyklý kontrakt na zrniny, na kukuřici, pšenici nebo sojové boby je omezen na 5 000 bušlů. Při ceně 3 dolary za bušl je hodnota jednoho kontraktu 15 000 dolarů. Pěkné peníze, skutečně, ale nic v porovnání s druhem sázek ve finančních futures.) Riziko v komoditním byznysu ale nikdy nezmizí. Vskutku, je to právě riziko, co pohání komoditní burzy. Na parketu každé burzy najdete obchodní rizika.

* Každý forwardový kontrakt je jedinečný a neobchodovatelný – je uzavřen mezi kupcem a prodejcem, kteří se mezi sebou dohodnou na podmínkách dodávky komodity v budoucnu. Naopak futures kontrakt je obchodovatelný na burze a je standardní – burza předem určuje množství, kvalitu, čas a místo dodání komodity (poznámka překladatele).

** Bušl je jednotka pro měření množství suchých, převážně zemědělských komodit. Odpovídá objemu cca 3,5 litru (poznámka překladatele). v roce, ale pšenice může být dodána jen v březnu, červenci, září nebo

v prosinci, tj. v obvyklých měsících pro dodávky pšenice, například do sýpek v Omaze, Chicagu, St. Louis nebo Kansas City. Každá komodita má předem určené měsíce v roce a místa pro dodání.

*** Téměř veškeré obchodování s futures mimo USA probíhá na elektronickém principu, kde jsou nabídky a poptávky vkládány do počítačového obchodního systému. Dny těchto vykřikujících lidí v barevných oblecích jsou nepochybně sečteny.

Příště: Minimalizace rizika

Úryvek je z knihy "Žhavé komodity", autor Jim Rogers, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz