Sbohem, levná ropo. Počátky ropné krize

Šestého října 1973 egyptské a syrské stíhačky zaútočily na izraelské pozice na východním břehu Suezského průplavu, na Sinaji a podél izraelské severní hranice; na zemi arabské pušky a děla ostřelovaly Izrael ce. Bylo to v nejsvatější den židovského kalendáře – ve svátek Jom Kippur, Den usmíření – a spící a neozbrojení strážci Izraele neměli šanci proti egyptským a syrským řadám ruských zbraní a dalších dodávek ze Sovětského svazu. Několik dnů po útoku Izrael poslal zprávu americkému prezidentu Nixonovi, že židovský stát je na pokraji zničení. Bílý dům přepravil Izraelcům dodávky zbraní vzdušnou cestou a těm se podařilo úspěšným protiútokem zadržet egyptský útok na Sinaji.

Deset dnů po útoku se Organizace zemí vyvážejících ropu (Organization of Petroleum Exporting Countries – OPEC) nakonec rozhodla použít „ropnou zbraň“, kterou často vyhrožovala, ale nikdy ji nepoužila, a oznámila snížení těžby a embargo na vývoz do Spojených států. Ceny benzinu vystřelily o 40 %, u benzinových stanic se tvořily fronty a některé z nich byly nuceny vyvěsit omluvné cedule: „Litujeme, dnes nemáme benzin.“ V prosinci se ropa, která se v září prodávala za 2 dolary za barel, vyšplhala na 11,65 dolaru. Ekonomické důsledky byly znát po celé Evropě i v Japonsku. Američané byli omráčeni. Teď si to lze těžko představit, ale většina ani nevěděla, že Spojené státy odněkud dovážejí ropu, a už vůbec ne od Arabů.

„Ropná krize“ v letech 1973 – 1974 se stále vynořuje v amerických představách. Co mnoho lidí, zdá se, zapomnělo (nebo to nikdy nevědělo) bylo to, že embargo OPEC mělo jen málo společného s vysokými cenami. Počátkem sedmdesátých let, dlouho před izraelsko-egyptsko-syrskou válkou, byla ropná nabídka napjatější víc než po několik předchozích desetiletí. Těžba z obrovských amerických ropných polí už začala klesat. Producenti ropy neměli kapacity na těžbu přebytku, zatímco poptávka rostla. K zastavení inflace zavedla Nixonova administrativa v roce 1971 cenová omezení na ropu, čímž odradila investory od ropné těžby nebo průzkumu, zato povzbudila Američany k vyšší spotřebě ropy. Ropné dovozy Spojených států se od roku 1970 zdvojnásobily a kupci a rafinerie se snažili získat tolik ropy, kolik jen mohli, a hnali cenu vzhůru.

Byl to trh prodejců a OPEC měl ropu na prodej. Jeho členské národy se staly novými Texasany a mnoho z nich se začalo zajímat o to, proč by nemohli využít své moci, potrestat USA a současně zbohatnout. Nejbohatší člen kartelu, Saúdská Arábie, se bránila „ropné zbrani“, ale před válkou, v září 1973, Saúdové nakonec souhlasili se zasedáním OPEC ve Vídni, které následovalo další měsíc, a pozvali největší světové producenty k poradě o ceně a jejím zvýšení. Když vypukla válka, saúdská delegace byla v letadle na cestě do Vídně a nedozvěděla se o tom, dokud nepřistála.

Dne 8. října se OPEC a ropné společnosti shromáždily k jednání o zvýšení ceny ropy, která tenkrát činila 3 dolary za barel: ropné společnosti nabídly růst ceny o 15 %, přibližně 45 centů za barel, OPEC navrhoval 100% nárůst. V průběhu čtyř dnů jednání zkrachovala a ředitelé ropných společností žádali o pár týdnů navíc, aby se mohli na tuto situaci připravit. Ale 18. října, na další schůzce OPEC v Kuvajt City, se vývozci rozhodli udělat to sami – a oznámili 70% růst ceny na 5,11 dolaru za barel. Saúdský ministr ropného průmyslu řekl členům své delegace: „Jsme pány naší vlastní suroviny.“

Mýlil se. Komodita – ropa – byla skutečným šéfem, což události následujících týdnů a měsíců potvrdily nad všechny pochybnosti. Příměří bylo přijato během týdne, kdy OPEC zvedl ceny. Ale legendární říjnové embargo bylo uvolněno v prosinci a zrušeno v březnu. OPEC nehodlal dovolit politikům, aby jej připravili o zisky z těchto vysokých cen.

V lednu 1974 bylo dojednáno stažení Egypta ze Sinaje a do konce května Izrael a Sýrie uzavřeli dohodu vyjednanou Henry Kissingerem. A cena ropy po zbytek desetiletí stále rostla. Zatímco mnozí stále trvají na tom, že za každým růstem ceny ropy a benzinu jsou „velké ropné firmy“ nebo „Arabové“ (nebo kombinace obou), ropa sama se stala vlivnější než společnosti a státy, které ji produkují. Každý zúčastněný je vydán na milost a nemilost nabídce a poptávce a bude tomu tak i nadále, bez ohledu na to, kdo se pokouší ovládat trh.

Úryvek je z knihy "Žhavé komodity", autor Jim Rogers, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz