Je nabídka ropy (ne)dostatečná?

V roce 1956 geolog americké Shell Oil Company s nezapomenutelným jménem King Hubbert vydal akademickou studii, ve které předpověděl, že USA by měly začátkem sedmdesátých let prožívat své vrcholné období v produkci ropy, po kterém by měl následovat pokles. Všichni si mysleli, že je blázen. Spojené státy byly největším zdrojem ropy na světě po celé minulé století. V roce 1970 Spojené státy čerpaly 9,6 mi lionu barelů ropy denně, zatímco Saúdská Arábie těžila míň než polovinu tohoto množství. Ropa byla hojná a levná; King Hubbert se stal terčem vtipů – ten bláznivý chlapík, který předpověděl, že nám dochází ropa.

Ale Hubbert se smál naposled. V čase, kdy si každý dělal srandu z „Hubbertova vrcholu“, se teorie bývalého profesora z Columbia University začala naplňovat. Těžba Spojených států vyvrcholila v roce 1973 a v roce 1981 národní ropné koncerny čerpaly v osmačtyřiceti státech USA téměř o třetinu méně ropy. Saúdové se stali číslem jedna v ropné produkci, zatímco Spojené státy se dostaly do role světové jedničky ve spotřebě ropy a benzinu. Nyní dovážejí většinu své ropy, což podkopává jejich národní bezpečnost a zvyšuje už tak znepokojivý obchodní deficit. Americká produkce – včetně Aljašky – pokračuje v poklesu. V roce 1986 americká pole dávala v průměru 8,68 milionu barelů za den. V roce 2001 byl denní průměr nižší o 33 %, tj. činil 5,8 milionu barelů. Jen samotná aljašská těžba klesla v letech 1988 – 2002 o více než 50 %. Tyto čísla vypovídají o tom, že Spojené státy jsou extrémně závislé na zahraniční ropě. Extrémně. Za rok 2004 jsme dováželi 13 milionů barelů ropy denně, více než 60 % naší ropné spotřeby – téměř dvakrát tolik, než jsme dováželi v roce 1975. Ekonomický růst Spojených států je rukojmím zahraniční ropy.

Výzva Kinga Hubberta byla prorocká. Co je však ještě více překvapující – zdá se, že byl jediným člověkem na světě, který si všiml, že ropná těžba Spojených států, s výjimkou Aljašky, nejde nikam jinam než dolů. Dnes existuje malá skupina nových Kingů Hubbertů, profesionálních geologů a analytiků, kteří předpovídají, že celosvětový vrchol – a tedy i následný pokles – je před námi. A opět nikdo nechce poslouchat. Oni neprohlašují, že ropa zmizí. Svět bude mít ropu dlouho poté, co se člověku podaří ukončit svou roli na této planetě.

Co říkají je to, že té snadno dostupné ropy – suroviny, která prostě vytéká ze země, když na ni narazíte – je stále méně. Další ropu, kterou obor nazývá „nekonvenční“, je těžké najít, obtížně se čerpá a její přeměna na použitelnou energii je drahá. Vychvalovaná „technologická revoluce“ ropných vrtů nevyústila ve výrazné objevy nebo ve zlepšení těžby; ve skutečnosti hypermoderní vrtné techniky mohou jednoduše docílit jen toho, že snadno dostupná ropa odteče rychleji.

Nikdo dnes přesně neví, kolik ropy je na světě – nebo bude. Zdá se to být neobyčejná věc, říci to o něčem, na čem jsou světové ekonomiky tak závislé. Zatím žádná americká vláda, ani ropný průmysl, nedokázaly předložit seznam ložisek dostupné ropy, která bude dodána na trh během následujících dvaceti let. Země těžící ropu oznamují své kapacity jejího čerpání; ropné společnosti hlásí, kolik mají „v rezervách“ (jde například o nalezenou ropu, která může být dodána na trh), současně s tím, kolik doufají objevit, a federální vláda nám poskytuje své odhady nabídky a poptávky (samozřejmě na základě toho, co jim řeknou ropné státy a společnosti).

Jinými slovy – „důvěřujte nám“. Absurdita této situace vyšla najevo v roce 2004, když šestá největší ropná společnost na světě, Royal Dutch Shell, připustila, že nadhodnotila své zásoby o 20 % – a pak o několik měsíců později zvýšila toto číslo na 22 %. Společnost souhlasila se zaplacením 120 milionů dolarů pokuty Komisi pro cenné papíry a burzu Spojených států (Securities and Exchange Commision) a dalších 31 milionů dolarů britskému Úřadu finančních služeb (Financial Services Autority).

Texaská ropná společnost El Paso rovněž připustila, že nadhodnotila své zásoby – o 40 %. Royal Dutch Shell a El Paso jsou však aspoň zodpovědné svým akcionářům a vládním hlídacím psům ve Spojených státech a v Británii. Když nám saúdský ropný ministr říká, že Saúdové jsou schopni udržet čerpání ropy na dosavadních kapacitách po desetiletí, nemáme žádný nezávislý zdroj, který by to prověřil.

Nezávislé ohodnocení ropné produkce je mnohem méně optimistické. Například podle studie Deutsche Bank, zveřejněné ve Financial Times, v letech 2001 – 2003 pouze šest z patnácti největších světových ropných společností bylo schopno nahradit všechny ropné zásoby, které vyčerpaly. Ve skutečnosti Deutsche Bank odhaduje, že vedoucí ropné společnosti snížily průzkum o 27 %.*

Takže zůstává otázka: Kolik je zahraniční ropy a bude nabídka dostatečná i v budoucnu? Když v minulosti vzrostly ceny ropy, Bílý dům a Kongres Spojených států vzhlížely k „našim přátelům Saúdům“, aby jim zachránili kůži čerpáním většího množství ropy. Saudský ropný ministr se stal energetickou obdobou bývalého předsedy Federálního rezervního systému Spojených států Alana Greenspana: když jdou ceny ropy vzhůru, otočí kohoutkem a zvýší nabídku, čímž stlačí ceny zpátky dolů na odpovídající úroveň; když je příliš mnoho ropy, Saúdové produkci sníží. Naneštěstí Saúdové teď říkají, že zvednou těžbu, už tři nebo

čtyři roky, ale výsledné zvýšení těžby neodpovídá těmto prohlášením.

To pouze zvyšuje podezření, že Saúdové možná mají problémy s rezervami, které skrývají před světem. Toto „mistrovské“ řízení se možná přiblížilo svému konečnému datu platnosti. Někteří geologové a ropní analytici teď argumentují, že saúdská ropná pole jsou ve fázi podlehnutí Hubbertovu vrcholu.

* Tough Choices for Oil Companies in the Quest to Head Off a Global Capacity Crunch, Financial Times, 22. září 2004.

Úryvek je z knihy "Žhavé komodity", autor Jim Rogers, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz