Ropa: Saúdská debata

Geologové a ropní analytici odhadují, že OPEC tvoří více než polovinu světových potvrzených ropných zásob a dodává více než třetinu světové ropy. Do podzimu 2004 OPEC oznámil, že zvýšil produkci z 23,5 milionu barelů za den na 26 milionů a je připraven čerpat ještě více. Saúdská Arábie, jediný ropný producent oznamující významné volné kapacity, opakovala, že produkuje 8 – 9 milionů barelů denní produkce OPECu. Saúdští ropní představitelé tvrdí, že mohou během osmačtyřiceti hodin vyhnat produkci o další 2 miliony barelů za den a pokračovat v čerpání tohoto množství až do roku 2009. Také tvrdí, že do roku 2015 budou mít v provozu nová pole a budou schopni čerpat navíc 2 – 3 miliony barelů za den – a pokračovat v tom padesát let. Navíc Saúdové tvrdí, že mají 260 miliard barelů potvrzených ropných zásob, víc než čtvrtinu celkové světové nabídky.

„Uváděné“ zásoby největších producentů OPECu budí údiv už od osmdesátých let. V tom čase Irák oznámil 174% nárůst zásob (a my víme, jak byl režim Saddáma Husajna spolehlivý), Venezuela ho navýšila o 262 %, Spojené arabské emiráty prohlásily, že jejich zásoby vzrostly o 202 %, Írán oznámil 62%, Saúdové 58% a Kuvajt 44% růst. Podle Statistické ročenky British Petroleum, oborového standardu, Střední východ a Venezuela v letech 1980 – 2002 oznámily dohromady nárůst potvrzených zásob o 373 miliard barelů – v podstatě to tvoří zhruba 70 % růstu zásob v celém světě v roce 2002. Vyvstává proto otázka: Proč ropa OPECu roste, když zásoby zbytku světa klesají?

Produkce průměrného ropného pole se podle geologů snižuje přibližně o 4,8 % ročně. V roce 2000 činila celosvětová produkce okolo 77 milionů barelů denně. V roce 2010 budou současná pole produkovat 47 milionů barelů denně. Těžba na polích Spojených států klesá už třicet let; britské zásoby se tenčí ještě rychleji. V roce 2004 analytici předpovídali čistý růst mimo ropu OPECu (nepočítáno Rusko) v nulové výši. Tento scénář nulového růstu vedl některé analytiky k obvinění, že nárůsty OPECu byly přikrášlené – že šlo o pouhé „papírové barely“ (paper barrels), které existovaly pouze v představách producentů ropy.

(Vzpomeňte si, že produkční kvóty OPECu jsou založeny na tom, kolik má každá členská země zásob, takže každý chce uvádět vyšší zásoby.)

Co je stále zlověstnější: skupinka geologů a analytiků se odvolává na Hubberta v předpovědích, že vrchol světové těžby je blízko – že se dostaví v podstatě dnes nebo nejpozději během desetiletí. Colin Campbell, dnes už penzionovaný britský geolog, který pracoval v letech 1957 – 1990 pro velké ropné společnosti, uvedl, že těžba ropy vyvrcholila kolem roku 2005. Britská nezávislá energetická konzultační . rma Douglas-Westwood varuje, že „svět vyčerpává své ropné zásoby rychleji než kdykoli předtím a čelí budoucímu nárůstu cen ropy“. Ve Spojených státech Ken Deffeyes z univerzity v Princetonu aktualizoval Hubbertovu práci a nedošel k optimistickým závěrům. Henry Groppe z houstonské ropné oborové analytické společnosti Groppe, Long & Littell, který analyzuje ropný byznys více než padesát let, je přesvědčen, že celosvětová ropná produkce vyvrcholila někdy během prvních pěti let tohoto století, tedy v letech 2000 – 2005. PFC Energy, ropný konzultant ve Washingtonu, předpověděl vrchol těžby v roce 2015.

V ropném byznysu je nejotevřenější Matthew Simmons, výkonný ředitel Simmons & Company International, houstonské investiční banky specializované na energie. V sérii rozhovorů a přednášek v posledních letech Simmons, který byl také poradcem Bushovy administrativy v energetických otázkách, vypracoval důkladnou zprávu dokládající, že saúdská ropná pole mají už svůj vrchol za sebou. Když koncem sedmdesátých let předcházející západní vlastníci přenechali Aramco Saúdské Arábii, oznámili, že Saúdové mají 245 miliard barelů ropy – potvrzených, pravděpodobných a možných (proven, probable, possible).

Neslyšeli jsme nic o saúdských ropných polích až do roku 1988, kdy Saúdská Arábie oznámila, že má 260 miliard barelů ropy. Saúdové neřekli, kde jsou, odkud se vzaly, ani jak to vědí. Prostě určili, že mají 260 miliard barelů ropy. Od té doby každý rok Saúdská Arábie oznamuje, že má 260 miliard barelů ropy. To je úžasné – to je 260 miliard barelů každý rok po dobu osmnácti let, od roku 1988. Oni od té doby vytěžili 69 miliard barelů ropy, ale jejich zásoby nikdy nevzrostly ani neklesly po osmnáct let za sebou. (Měl bych to trochu upřesnit: v roce 2005 Saúdská Arábie oznámila, že má 261 miliard barelů ropy.)

Nejsem geolog, a i kdybych byl, nikdy bych nemohl zkoumat saúdská ropná pole. Saúdové nenechají nikoho, aby se k nim dostal. Přesto se mi ta čísla zdají divná. Když se teď na ně někdo Saúdů zeptá, ti odpovídají: „Buď nám věříte, nebo ne,“ a ukončí rozhovor. „Celý svět předpokládá, že Saúdská Arábie lehce unese energetické potřeby všech na svých bedrech,“ řekl v únoru 2004 Simmons posluchačům v Centru pro strategické studie (Center for Strategic Studies) ve Washingtonu. „Když to však nebude fungovat, neexistuje plán B.“

Simmons nesdílí rozšířený optimismus, že můžeme spoléhat na Saúdy. Tvrdí, že během shromažďování materiálu pro svou knihu o saúdské ropě* přečetl několik stovek geologických zpráv ze Saúdské Arábie, zpracovaných během několika posledních desetiletí, hovořil s každým, s kým jen mohl, a konzultoval své názory se světovými ropnými experty. Jeho závěr je ten, že saúdská ropná pole – stejně jako mnoho jiných ve Spojených státech a jinde – jsou za vrcholem. Po desetiletí nás šéfové ropných firem ubezpečovali, že „technická revoluce“ v ropném průzkumu – trojrozměrná seismografie, horizontální vrty, postranní vrty, hluboké podmořské těžební vrty – by měla snadno udržet růst nabídky.

„Místo toho,“ tvrdí Simmons ve svých prezentacích (a zopakoval to i v několika rozhovorech), „technická revoluce způsobila obrovskou míru poklesu.“ Podle Simmonse jsou dny „snadného toku“ ropy skončeny „a nikdo nemá ponětí, kolik práce nebo peněz bude stát, abychom získali to, co zůstalo pod pískem, a mohli to využít.“ Podle Simmonse „svět čelí obrovské krizi“. Jeho hlavní argumenty jsou následující:

- Těžba na pěti obrovských královských polích, která byla objevena v letech 1940 – 1965 a v letech 1951 – 2000 tvoří 90 % saúdské ropy, vrcholí. Prakticky by už tato ropná pole byla za vrcholem, kdyby do nich Saúdové nečerpali vodu, aby dostali ropu k vrtu. Zdejší snadný tok ropy se chýlí ke konci.

- Ghawar, „král“ gigantických saúdských polí a největší ropné naleziště na světě (zdroj 55 – 60 % veškeré ropy, kterou Saúdská Arábie těží) je z 90 % vyčerpán.

- Už léta žádný nezávislý inspektor ze třetí strany nezkoumal saúdská pole, což Simmons nazývá „nejdůležitější světovou pojišťovací politikou“. Poslední podrobné odhady rezerv pro Ghawar udělalo Aramco v roce 1975.

- Jak se ukazuje, nová saúdská ropná pole vyžadují vysoké náklady na těžbu a výsledky nebudou bez rizika, protože jsou tam písky, rostoucí podíl vody, nízký tlak a další překážky.

Koncem roku 2004 Simmons v rozhovoru s washingtonskými reportéry dále zpochybnil saúdskou těžbu ještě více alarmujícími argumenty: „Mohli bychom být na pokraji kolapsu 30 nebo 40 % jejich produkce v nejbližší budoucnosti, a ,nejbližší‘ znamená někdy během následujících tří až pěti let – ale může to být i zítra.“ Přirozeně, Saúdové vehementně nesouhlasili. Po Simmonsově prezentaci v Centru pro strategické studie jinak mlčenliví ředitelé Aramca, saúdské ropné společnosti vlastněné vládou, veřejně kritizovali Simmonsovu zprávu a činí tak i nadále. Trvají na tom, že stále mohou po následující desetiletí čerpat hojné množství ropy, a také zmiňují podporu od nezávislých agentur. Předseda Cambridge Energy Research Associates, historic ropného průmyslu Daniel Yergin, podle Barron’s uvedl, že studie jeho organizace o nových těžebních technologiích odporuje prohlášení Simmonse a dalších, že tyto metody vyčerpají existující ropu rychleji; podle Yergina „digitální ropná pole budoucnosti“ budou schopna získat miliardy barelů ropy z nalezišť, která teď nejsou ekonomicky lukrativní. (Dr. Yergin také v únoru 2003 předpověděl, že cena ropy by měla brzy výrazně poklesnout – právě předtím, než se během následujících dvaceti osmi měsíců zdvojnásobila.)

Obě americké agentury, U. S. Geological Survey (USGS) a U. S. Energy Information Administration (EIA), žrouti čísel pro Energy Department, vydaly prohlášení, ve kterém ukazují, že jsou spokojeni s čísly OPECu a Saúdské Arábie. USGS a EIA trvají na tom, že těžba ropy může růst současným tempem po další desetiletí. Na základě odhadů USGS, kolik bylo vyčerpáno a kolik vyčerpáno ještě bude, EIA tvrdí, že nabídka nevyvrcholí dříve než roku 2037 a možná až roku 2047. EIA a Mezinárodní energetická agentura (International Enegry Agency – IEA) předpověděly, že se saúdská těžba během následujících patnácti až dvaceti let zdvojnásobí.

Podle reportáže v časopise Barron’s z roku 2004 viděli kritici v debatě nad tím, jak brzo těžba vyvrcholí, tyto čísla jako „velmi optimistická“. Simmons rozhazuje rukama nad daty OPECu a Saúdské Arábie a také poznamenává, že EIA a Mezinárodní energetická agentura mají jakožto prognostici „mizernou“ úspěšnost. Volá po „nové éře transparentnosti“ v reportování rezerv podle podrobných dat jednotlivých polí. Simmons také poznamenal, že profesionálové z Exxonu a Chevronu, kteří řídili Aramco v sedmdesátých letech, když byla ropná pole naposled prozkoumána s použitím spolehlivých metod, odhadují zásoby Ghawaru na 61 miliard barelů a celkové množství ropy ve všech polích na 108 miliard barelů. Pokud mají pravdu, tak podle Simmonse „je konec na dohled“.

Dnešní Kingové Hubbertové nejsou tak nadšeni nejnovějšími technologiemi „superbrčka“, vrtací a vytlačovací techniky, která umožňuje udržovat krok těžby s poptávkou. „Už nikdy nebudeme znovu zavaleni ropou,“ opakovaně tvrdí T. Boone Pickens, legendární americký nezávislý prospektor a zakladatel Mesa Oil. „Celosvětový pokles bude tak prudký, že ať vložíme do těžby jakkoliv vysoké prostředky, nikdy nám to nedovolí vrátit se na původní stav.“

Komu věřit? Nezávislým analytikům a vědcům, kteří boří tradiční obecný názor, T. Boone Pickensovi, který má padesátileté zkušenosti v ropném byznysu, Saúdům, nebo oficiálním americkým energetickým úřadům, které se mnohokrát v minulosti zmýlily? Nechávám stranou své vlastní podezření týkající se vládních úřadů, nemluvím o svém znepokojení ze středověké saúdsko-arabské monarchie, poznamenané přebujelou korupcí a vnitřními teroristickými hrozbami; mám sklon vydělávat peníze tím, že vsadím proti všeobecnému názoru. V budoucích americko-saúdských vztazích se ropa stane mnohem silnější než přátelství. A když se uspokojení americké poptávky stane obtížnějším, která z členských zemí OPECu nám bude spěchat na pomoc – Alžír, Indonésie, Írán, Irák, Katar, Kuvajt, Libye, Nigérie, Spojené arabské emiráty, Venezuela – i když budou mít volné kapacity? Není žádná „koalice ochotných pomoci Spojeným státům“.

A když někdo z nich bude muset přerušit těžbu ropy, budeme čelit vyšším cenám. Ale co je důležitější než politika: nemusíte být geolog (nebo saúdský ropný ministr), abyste věděli, že i kdyby Saúdové měli tolik ropy, kolik tvrdí, nová ropa, kterou hledají, bude dražší a dražší – a navíc jí nemusí být dostatek.

A to jsem ani nezapočítal možnost teroristických útoků na saúdská zařízení. Když cena ropy vzrostla na 32 dolarů za barel, analytikové jí připisovali 10 dolarů jako „teroristickou prémii“; když ropa dosáhla 42 dolarů, ropní analytikové tvrdili totéž; a když šla na 52 dolarů, stale tvrdili, že cena stoupla také kvůli strachu (z terorismu). Podle mého názoru to, o čem hovořili, bylo jejich přání v době, kdy barel ropy stál 35 dolarů. A proč by Saúdové nesouhlasili? Hrozba teroru pro ně byla perfektní výmluvou, proč držet cenu vysoko. Ale skutečným důvodem pro vysoké ceny ropy byla, jako vždy, nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou, která jen tak brzy nezmizí. Vzpomeňme: všechna obrovská ropná ložiska, kromě jediného, byla objevena před vice než 35 lety. Ropná pole se ztenčují. Je zde mnoho lidí, kteří provokují, že cena ropy brzy klesne a zůstane nízko. Zdycky se jich ptám : « Kde se vezme ropa, která bude ceny držet nízko ? » Až dosud neexistuje odpověď.

* Název této knihy je Twilight in the Desert: The Coming Saudi Oil Shock and the World Economy (poznámka překladatele).

Úryvek je z knihy "Žhavé komodity", autor Jim Rogers, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz