Evropské banky expandují, mění se i akcionáři

Evropské banky se staly v posledních letech významně „zmezinárodněly“ – myšleno co do struktury příjmů i akcionářů. V této souvislosti byl kladen zvláštní důraz na posílení „evropského businessu“ mimo domácí trh, důsledkem čehož klesl podíl domácího trhu na celkových příjmech – u dvaceti největších evropských bank například o 4 procentní body od roku 2001 na méně než polovinu. Oproti tomu čtvrtina celkových příjmů pocházela v roce 2007 ze zbytku Evropy (v roce 2001 to bylo 18 %).

Příjmy dvaceti největších evropských bank podle regionu

(Od nejtmavší modré k nejsvětlejší - domácí trh / zbytek Evropy / zbytek světa.)

Hlavními hybnými silami tohoto vývoje bylo množství přeshraničních fúzí a akvizic, které se odrážejí v číslech přímých investic evropských bank uvnitř EU-15: Přímé zahraniční investice vzrostly ze 17 mld. EUR v roce 2002 na 31 mld. EUR v roce 2005, ze kdy pocházejí poslední dostupná čísla. Pokračující růst objemu transakcí přeshraničních fúzí a akvizic v Evropě napovídá, že tento trend pravděpodobně vytrval: v roce 2007 objem dosáhl rekordních 112 mld. EUR v bankovním sektoru, se 70 mld. EUR pocházejícími jen ze samotného převzetí ABN Amro.

Z hlediska bank existuje množství důvodů, proč se poohlížet po zahraničí: speciálně největší evropské banky čelí situaci na domácích trzích, které jsou z velké části saturované, často vysoce koncentrované a mají omezený potenciál pro organický růst. Současně mezinárodní expanze nabízí řadu příležitostí pro diverzifikaci příjmů a rizika, potenciál pro růst a realizaci úspor z rozsahu.

Zvláštní atraktivitu evropského trhu určuje mnoho faktorů: na jednu stranu je zde velký, rozvinutý a stabilní trh, který přesto nabízí růstový potenciál díky odlišnému makroekonomickému prostředí a tržním strukturám. Na druhou stranu jednotný finanční trh s unifikovaným regulatorním rámcem a vzájemným uznáváním konkrétních právních předpisů ulehčuje přeshraniční „bankovní business“.

Avšak podobně se atraktivními cíli investic evropských bank v posledních letech staly emerging markets střední a východní Evropy, Asie a Latinské Ameriky díky svému otevření tržní ekonomice, silnému růstu, ještě intenzivnější integraci do světové ekonomiky a příznivému demografickému výhledu. Nicméně mírný pokles podílu příjmů generovaných mimo Evropu odráží fakt, že většinou stále malá velikost finančních systémů v těchto zemích limituje jejich celkový význam pro příjmy evropských bank.

Krize subprime hypoték v loňském roce „podpořila“ mírně nižší podíl obchodu generovaného mimo Evropu díky opravným položkám, které speciálně velké evropské banky aktivní v investičním bankovnictví musely vytvořit kvůli americkým hypotečním bondům a pákovým úvěrům hedgovým fondům a private equity firmám. Díky těmto odpisům, které se většinou vztahovaly k severoamerických finančním trhům, (obchodní) příjmy z mimoevropských zemí klesly. Navíc musíme za rok 2007 vzít v úvahu velké tuzemské fúze mezi bankami v Evropě, které měly pozitivní dopad na podíl domácího trhu na celkových příjmech. V každém případě ale jde o jednorázové efekty, které nebudou schopny zastavit dlouhodobý trend internacionalizace a obzvláště „europeanizace“ – a určitě ne na pozadí procesu národní konsolidace, která je nyní v mnoha zemích téměř dokončena.

Odhlédnuto od tohoto obecného trendu zůstávají mezi dvaceti největšími evropskými bankami významné rozdíly: zatímco některé již generují více než dvě třetiny příjmů v zahraničí, jiné se stále zaměřují téměř výhradně na své domácí trhy. Rozdílná míra aktivit v zahraničí může být zapříčiněna jejich strategickým zaměřením, které může být mimo jiné založeno na tradici a historii banky, mezinárodním know-how, které již získala, a podmínkami na domácím trhu, které jsou utvářeny velikostí trhu, stupněm konsolidace a vstupními bariérami pro zahraniční konkurenty.

Podíl zahraničních akcionářů, vybrané evropské banky

Stejně jako struktura příjmů, i když ne ve stejném rozsahu, se stala v posledních letech stále více mezinárodní i struktura akcionářů evropských bank. Na jednu stranu je to díky fúzím a akvizičním aktivitám v zahraničí financovaným vlastními akciemi banky a na druhou díky aktivnímu hledání velkých akcionářů na straně bank a vzrůstajícímu zájmu mezinárodních institucionálních investorů o širší diverzifikaci jejich portfolií. Nakonec by neměl být podceňován ani vliv výzvy zámořským investorům v podobě zavedení eura a integrace evropského finančního trhu.

Trend geograficky širší příjmové struktury a diverzifikovanější a “mezinárodnější” základny akcionářů evropských bank bude pravděpodobně v dalších letech přetrvávat. Jsou pro to dobré důvody – v neposlední řadě enormní růstový potenciál mimo domácí trhy bank, které jsou již relativně konsolidované a vysoce konkurenční s tím, jak se jednotný trh finančních služeb v EU stává stále více a více atraktivní i pro neevropské banky.

Přes často citované předsudky investorů bude také ve struktuře akcionářů v budoucnu pravděpodobně stále větší podíl cizinců, kteří takto mohou efektivněji diverzifikovat svá portfolia, zatímco banky budou mít prospěch z vyváženějšího rozložení akcionářů.

Studii „Evropské banky: Tichá (r)evoluce“ naleznete zde:

http://www.dbresearch.com/PROD/DBR_INTERNET_EN-PROD/PROD0000000000224371.pdf

Jan Schildbach, Ulrich Hendel, www.dbresearch.com