ETF versus jiné investiční nástroje

Investoři si cení flexibility a pohodlí spojeného s ETF – nakoupení ETF je efektivní způsob diverzifikace a rychlého získání podílu na široké části trhu v jednom papíru. Například S&P 500 pokrývá 75 % kapitalizace amerického trhu s cennými papíry. Množství různých indexů se stále zvyšuje a nyní obsahuje širokou škálu druhů indexů. Existují dokonce i indexy založené na komoditách či úvěrovém trhu. ETF tedy mohou sloužit jako flexibilní a nízkonákladový modul pro různé investiční strategie. Jako pasivní nástroj dokáží ETF dosáhnout téměř stejného výsledku jako index, tj. odchylka od benchmarku je obvykle velmi malá.

Výhody ETF:

- vysoká transparentnost

- nízké náklady

- získání indexu v jednom produktu

- vysoká likvidita

- vysoká míra diverzifikace

- úzké spready

Dalším důležitým motivem pro nákup ETF je výhoda nízkých nákladů při získání a v oblasti správních poplatků. Jelikož investoři kupují ETF přímo na burze, neexistuje žádná vstupní platba, která obvykle činí 3 až 5 % v případě běžných investičních fondů. Nicméně ETF nejsou jen levnější při nákupu, ale i v průběhu investice – například správní poplatky u evropských ETF činily v roce 2007 v průměru pouze 0,34 %. Oproti tomu byly u aktivně řízených fondů ve výši 1-2 % p.a. majetku fondu. Investor jen platí poplatky za pokyn když ETF kupuje nebo prodává (které u tradičních investičních fondů neplatí). Výhoda co do poplatků se projeví i vůči případnému nákupu většího počtu akcií v ETF obsažených.

Dopad poplatků na zisk investora: U dlouhodobých investic má poplatková struktura významný vliv na zisk investora. Vezměme si kupříkladu jednorázovou investici 20.000 EUR s ročním výnosem 8 % na 20 let. Za předpokladu, že bude poplatek za správu činit 0,5 % p.a., bude konečná suma činit 84.957,02 EUR, zatímco při poplatku ve výši 1,5 % p.a. pouze 70.4572,90 EUR.

Investoři si cení ETF rovněž pro cenovou transparentnost. Za prvé je to způsobeno faktem, že jsou obchodované na burze a market makeři neustále zveřejňují své kotace. (Investoři mohou také sledovat cenu ETF velmi snadno díky tomu, že ta v zásadě odpovídá vývoji podkladového indexu.) Za druhé je obvykle zveřejňována na burzách, kde se s ETF obchoduje, indikativní čistá hodnota aktiv. To zvyšuje transparentnost a důvěru investorů. Manažeři fondu také každý obchodní den publikují detaily o složení ETF a informují investory dodatečně ve svých zprávách o majetku ETF (půlročních a ročních) a dopředu v prospektu, který při uvedení ETF na trhu vydávají.

Indikativní čistá hodnota aktiv je počítána průběžně a představuje aktuální „férovou hodnotu“ ETF. Je počítána jako tržní cena všech cenných papírů fondu, ostatních aktiv a hotovosti mínus závazky. Tento výsledek je vydělen počtem jednotek ETF v oběhu. Ukazatel plní tři základní funkce: slouží jako benchmark pro kurzy k prodeji/nákupu nabízené market makery, jako indikátor férovosti cen na trhu pro investora a k odhalení případného potenciálu pro arbitráž.

Srovnání s jinými investičními produkty

Investoři mohou dosahovat svých investičních cílů pomocí celé řady investičních nástrojů. Pro investiční strategie orientované na index jsou zde mimo ETF indexové certifikáty nebo aktivně řízené investiční fondy. Ty se v mnohých ohledech od ETF významně liší. Obzvláště je třeba mít na paměti, že kapitál investovaný do indexových certifikátu je 100 % vystaven riziku smluvních stran, což není případ ETF (nebo v případě nových ETF založených na swapu ve velmi malé míře).

Dále dividendy v případě certifikátů nemusí nutně připadnout investorovi, zatímco u ETF ano – bez ohledu na to, zda podkladový index je výkonový, nebo cenový. V případě výkonových indexů jsou dividendy reinvestovány, v případě cenových jsou vyplaceny investorovi.

Dalším podstatným kritériem pro investiční rozhodnutí je spread, který v případě indexových certifikátů může být vyšší. Navíc ETF nabízejí investorovi vysokou míru bezpečí, jelikož jsou aktiva ve speciálním fondu, který je spravován kustodem - bankou. Mnoho ETF v Evropě se také řídí evropským regulatorním rámcem pro fondy, UCITS III, který obsahuje množství pravidel pro spravovaná aktiva, kustoda, distribuci a ochranu investora.

Mezi ETF a aktivně spravovanými tradičními retailovými fondy existuje řada strukturálních odlišností. Pro aktivně řízené investiční fondy je stěžejní portfolio management prováděný managerem fondu a zaměřený obvykle na dosažení výnosu „alfa“ nebo lepšího, měřeno oproti benchmarku-indexu. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, odchyluje se obvykle manager od složení indexu-benchmarku například investováním do vybraných slibných jednotlivých akcií, sektorů či regionů. Oproti tomu jsou ETF zaměřeny na sledování vývoje benchmarku, typicky indexu. To vysvětluje nižší náklady oproti tradičním fondům již zmíněné výše. Je tu i popsaná výhoda větší transparentnosti.

Lišit se ale u běžných fondů a ETF může rovněž struktura majetku. Mnoho evropských ETF například používá ke sledování výkonu indexu swapy. Swapové kontrakty zahrnují riziko třetích stran. Avšak použití swapů je vymezeno zákonem. Mimo to existují rozdíly mezi ETF a tradičními fondy co do procesu emise/splacení.

Zdroj: Deutsche Bank Research

V asset managementu se očekává další specializace

Očekáváme, že sektor správy majetku jako celek bude v dlouhodobém horizontu dále růst. Objeví se noví hráči na straně poptávky jako např. nové penzijní fondy v institucionálním businessu a zároveň soukromí investoři budou služeb asset managementu využívat stále více kupříkladu k plánování příjmů na důchod.

Souběžně s růstem celého trhu očekáváme specializaci na straně nabídky v střednědobém horizontu, která bude orientována na tři široké oblasti:

Zaprvé si ETF jako pasivní produkty udrží dynamiku růstu v rámci oblasti produktů pasivního investování. Tato oblast bude více než proporcionálně těžit z rostoucí poptávky od (nových) institucionálních investorů a získá také další tržní podíl z oblasti „aktivních produktů“ (obzvláště produktů založených na hlavních indexech) a „inovativních produktů“ (speciálně indexových certifikátů). Konkurenční tlak na poskytovatele aktivních produktů, kteří aktuálně spravují zhruba tři čtvrtiny celosvětových aktiv, se bude ve střednědobém horizontu stupňovat. Následkem toho budou manažeři aktivních fondů pravděpodobně inklinovat na jedné straně k ještě většímu důrazu na produkty "alfa generace" ušité na míru pro specifické klienty a na straně druhé nabízet stále více služeb z oblasti „inovativní produkty“. Nicméně experti odhadují, že jejich podíl ve střednědobém horizontu klesne na cca 65 %. Navíc manažeři aktivních fondů také více využijí pasivních produktů z oblasti pasivních produktů v aktivním managementu.

Historie ETF včetně předchůdců

1971 – „Samsonite Pension Fund“, první indexový fond pro institucionální investory

1975 – První retailový fond založený na indexu, „Vanguard 500“ pro soukromé investory

1980 – pomocí programového investování a futures mohou institucionální investoři investovat do velkého koše akcií

1987 – akcie Index Participatin jsou obchodovány na American Stock Exchange

1988 – CB German Index Fund, první indexový fond pro německé institucionální investory

1989 – akcie Toronto Index Participation založené na indexu TSE-35 jsou poprvé obchodovány v Kanadě

1993 – Standard & Poor´s Depositary Recept (SPDR) nazývaný „Spider“ je první komerčně úspěšným ETF

2000 – s ETF se začíná obchodovat v Německu, Velké Británii, Izraeli, Švýcarsku a Švédsku

2004 – uvedení na trh ETF založeného na zlatu, nemovitostech a emerging markets

2008 – emitován první aktivní ETF (aktivní EFT jsou hraničním produktem – mají aktivní investiční strategii a částečně cíl překonat benchmark – index)

Zdroj: Deutsche Bank Research