Víte, co všechno ovlivňuje kurzy akcií?

Podnik získává zdroje financování pouze na primárním trhu, tedy v okamžiku, kdy se akcie vydávají a poprvé rozprodávají. Následné obchodování na sekundárních trzích vede na první pohled pouze k zisku či ztrátě jednotlivých investorů. Výsledky obchodování, které se promítají do kurzu akcií a rovněž do objemu obchodů, však mají významný dopad i na podnik, a to minimálně ze dvou pohledů – kurz akcií na burze přímo determinuje tržní hodnotu podniku a především, špatné výsledky na sekundárním trhu zhoršují pozici podniku v okamžiku potřeby dodatečného financování (nejen formou emise akcií, ale i dalších cenných papírů a mnohdy i z pohledu banky).

Je proto zřejmé, že i na sekundárních trzích hrají významnou úlohu informace, tedy především jejich včasnost a kvalita, neboť pouze správně informovaný akcionář se může o své investici efektivně a optimálně rozhodovat a determinovat tak kurz, který odpovídá vnitřní hodnotě akcie.

V teoreticky ideálně fungujícím tržním systému mají všichni jeho účastníci k dispozici ve stejný okamžik stejné informace a je pouze na nich, jak s nimi naloží. O informační strategii a jejích jednotlivých krocích rozhoduje management společnosti, je však nutno vycházet z pravidel platných na daném kapitálovém trhu, které jsou dány zákony, předpisy a vyhláškami. Cílem legislativní úpravy je zajistit ochranu kapitálového trhu z hlediska plnění jeho základní funkce a předcházení obchodování s využitím důvěrných (neveřejných) informací (insider trading). Obvyklý základ informací tvoří roční a pololetní zpráva, je však podstatné, aby společnost akcionáře informovala o všech změnách ve společnosti nebo jejím podnikání, které se mohou významně dotknout hodnoty akcií.

Obecně lze říci, že prozatím se v zahraničí podniky nad rámec minimální informační povinnosti chovají k burze, médiím i investorské veřejnosti mnohem vstřícněji než podniky v České republice. Ty se zpravidla snaží plnit pouze povinnosti, které vyplývají ze zákona (především z obchodního zákoníku, zákona o podnikání na kapitálovém trhu nebo ze zákona o účetnictví) a z pravidel burzy, na které jsou akcie kotovány. Významnou formou komunikace firem s jejich okolím je dnes internet, proto každá informačně otevřená společnost má své internetové stránky.

Dalším způsobem komunikace s investory jsou tiskové zprávy, konference a pravidelná setkání s novináři. Informační strategie by měla být formulována jak na lokální, tak i mezinárodní úrovni. Jsou-li akcie přijaty na oficiálním trhu v jiném členském státě Evropské unie, má emitent oznamovací povinnost k veřejnosti v tomto členském státě. V případě, že je cenný papír kotovaný na více regulovaných trzích, má emitent povinnost uveřejňovat na všech těchto trzích stejné informace a to ve stejnou dobu. Účelem této povinnosti je zajištění rovného postavení investorů na jednotlivých regulovaných trzích.

V závislosti na tom, jak investoři dle dostupných informací hodnotí situaci akciové společnosti, se vyvíjí kurz akcií. Pokud investoři věří, že vyhlídky podniku nejsou dobré, začnou akcie prodávat a kurz akcií klesá. Naopak, pokud investoři věří, že podnik bude dosahovat zisk (z něhož jsou pak nejen vypláceny dividendy, ale s jehož výší je spojen i vývoj tržní ceny v budoucnu a tedy možnost realizovat kapitálový zisk), cena akcií poroste.

Co dále ovlivňuje kurzy akcií

„Podnikový faktor“ však bohužel není zdaleka jedinou determinantou vývoje kurzu. Z závěrů studie Drummena vyplývá, že na vrub individuálních vlastností a charakteristik podniků připadá pouze 51,1 % kurzových změn (viz tabulka). Dle Kinga (1966) jsou nejvýznamnější skupinou faktorů, které ovlivňují akciové kurzy, faktory globální. Dle jeho závěrů mají společně s odvětvovými vlivy na svědomí dokonce 2/3 kurzového kolísání. I s ohledem na poněkud starší data vydání obou těchto studií je zřejmé, že faktory podnikového charakteru nepředstavují jediný a samospasitelný aspekt určující výši kurzu a tedy pozici podniku z pohledu jeho současných i potenciálních investorů.

Obecně je možno determinovat tři oblasti (dílčí faktory), ovlivňující vývoj na akciových trzích, přičemž žádný z nich nepůsobí izolovaně a jejich působení v mnoha aspektech

vzájemně souvisí. Jedná se o:

- již zmíněné faktory vztahující se k danému podniku,

- faktory makroekonomické,

- faktory odvětvové.

Bylo prokázáno, že v dlouhém období kopírují akciové kurzy vývoj ekonomické aktivity. Jejich kolísání tedy probíhá kolem základního vývojového trendu reálného výstupu ekonomiky.

Příčiny změn kurzů evropských akcií

Poznámka: Byla analyzována volatilita více než 4 300 akcií z jedenácti vyspělých evropských trhů v letech 1986 a 1989. Zdroj: Drummen, 1992

Ve střednědobém horizontu pak kurzy zpravidla vývoj reálné ekonomiky předbíhají o několik měsíců – dle Revendy (2005) před vrcholem až o 9 měsíců, před sedlem pouze kolem 5 měsíců. Vliv na akciové kurzy má i fiskální politika vlády. Na jedné straně daně z příjmů snižují dosažené zisky podniků a ovlivňují preference investorů (dividendy versus kapitálový zisk), na straně druhé mohou „tlačit“ podniky k umělému snižování vykazovaných zisků. Tato tendence se mimo jiné silně projevuje u nadnárodních podniků, které mohou například uskutečňovat takovou daňovou politiku, v rámci které jsou provozní jednotky v zemích s vyšším zdaněním málokdy ziskové. Dále například pobočkám v zemích s nižším zdaněním může teoreticky mateřská společnost prodávat výrobky za nákladové ceny, případně od nich nakupovat zboží za ceny nadsazené a naopak (tzv. transferové ceny). Dopad na akciové kurzy „nízkoziskových“ jednotek je zřejmý.

Rovněž zvyšování schodku státního rozpočtu se na akciových trzích projevuje negativně, neboť je projevem nerovnováhy ekonomiky a navíc je-li schodek financován emisí dluhopisů, zvyšuje úrokové sazby (a obecně tedy i výnos plynoucí z dluhopisů), a proto dochází k odlivu prostředků z akciového trhu na trh dluhopisový. Naopak pozitivně působí, jsou-li vládní výdaje určeny na nákup produktů a služeb dané akciové společnosti.

Jedním z nejdůležitějších makroekonomických faktorů, ovlivňujících chování akciových kurzů, je peněžní nabídka a její změny. Existuje několik vysvětlení skutečnosti, že růst peněžní nabídky zvyšuje poptávku po akciích. V rámci efektu likvidity lze očekávat, že část dostatečně získaných peněžních prostředků bude umístěna na akciových trzích. Navíc související pokles úrokových sazeb podněcuje investiční aktivitu firem a tedy i nárůst očekávaných zisků.

Dle teoretických předpokladů jsou akcie inflačně neutrálním instrumentem, neboť představují vlastnický nárok k reálným aktivům akciové společnosti. Změna inflačního očekávání tedy nemá žádný vliv na reálnou výnosovou míru akciových instrumentů, neboť mimo jiné dochází i k růstu nominálního zisku podniků. Empirický výzkum však dle Revendy prokazuje, že akcie zpravidla nedokáží držet temto s růstem inflace. Jedno z možných vysvětlení spočívá v hypotéze daňového efektu, která předpokládá, že inflace způsobuje podhodnocování nákladů (v důsledku neměnnosti odpisů či oceňování zásob metodou FIFO) a dochází tedy i k růstu daňového zatížení.

Rovněž celková nejistota v ekonomice vyvolaná růstem inflace nepatří na akciovém trhu mezi pozitivní jevy, stejně jako korupce, hospodářská kriminalita, nedostatečná funkce právního systému, černý trh atp.

V důsledku již dříve zmiňované liberalizace kapitálových toků dochází na současných akciových trzích k tomu, že se finanční prostředky přesouvají v mezinárodním měřítku z trhů nadhodnocených na trhy podhodnocené. Tyto pohyby spekulativního kapitálu mají přitom na vývoj kurzů obrovský vliv – zvýšená poptávka je doprovázena vzestupem kurzů a naopak. Na „nových“ trzích, ke kterým patří i český kapitálový trh přitom zahraniční investoři představují jeden z hlavních zdrojů likvidity. Pokud se navíc akcie obchodují na více trzích současně, změny ve vývoji kurzů se mezi jednotlivými trhy přenáší. S nimi se ovšem na mezinárodní úrovni do více či méně významné míry přenáší i ekonomické, politické (např. válečné konflikty, demise vlád či volební výsledky) a další obdobné šoky (viz např. ropné šoky v letech 1970 – 1980 či teroristický útok proti USA dne 11. září 2001, který se projevil krátkodobým propadem na téměř všech světových akciových trzích).

Dalším ze základních aspektů ovlivňujících chování akciových kurzů jsou odvětvové faktory. Jednotlivá odvětví, ve kterých podniky působí, nejsou stejně citlivá na celkový vývoj ekonomiky (existují odvětví cyklická, neutrální, ale i anticyklická), vykazují obecně různou míru zisku, jsou různě regulována (v některých odvětvích jsou státem stanoveny maximální ceny, je omezen vstup do odvětví nebo jsou podnikům poskytovány dotace a subvence) a mají rozdílné perspektivy dalšího rozvoje.

Akciový kurz je tedy výsledkem komplexního působení všech výše uvedených faktorů. Je však zřejmé, že i stejné informace mohou být jednotlivými investory různě vyhodnoceny a promítnuty do investičního rozhodování, které je samo o sobě značně autonomní a subjektivní záležitostí. Na akciovém trhu navíc dle Revendy (2005) existují nejen profesionální investoři, kteří jsou schopni relativně správně kvantifikovat vnitřní hodnotu akcie, ale i investoři laičtí, kteří kurzotvorné informace nejsou schopni správně analyzovat a vyhodnotit. Proto skutečný akciový kurz neustále kolísá kolem správné, tedy vnitřní hodnoty akcie (viz obrázek 5-2). Profesionální investoři přitom vytvářejí „reflekční bariéry“ kolem skutečné vnitřní hodnoty, které mají horní a dolní hranici a v rámci kterých tržní kurz akcií neustále volně fluktuuje.

Vnitřní hodnota akcie a tržní kurz

Úryvek je z knihy "Mezinárodní kapitálové trhy", autoři Romana Nývltová, Mária Režňáková, vydané v roce 2007 nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz