Vyděláte, když půjdete proti trendu?

Ústřední otázkou spekulací je: Pohybují se ceny v trendech? Odpověď neznám. Nepřímé důkazy lze nicméně najít ve výsledcích těch, kteří trendy následují (tzv. trend followers), ve srovnání s těmi, kteří hrají proti trendu (tzv. contrarian tradeři). Podle MAR, což je přední ratingová agentura hodnotící správu prostředků, měli protitrendoví tradeři lepší výsledky než trend followeři, a to v 6 z 9 let (1987 – 1996). V průměru vydělali 26 procent ve srovnání s 15 procenty trend followerů (tabulka 4-2).

Ale jejich nadřazenost byla zaznamenána spíše v prvních letech, kdy trhy byly mnohem nižší. Retrospektivní výsledky jsou většinou značně vyšší než původní výsledky. (Ti, kterým se nedařilo, se nikdy nedostali na jeviště, na kterém by měli snahu nebo prostředky poskytnout své výsledky.) Ale ti lepší se jaksi vždy snaží o to, aby se jejich výsledky započítali. Možná to vysvětluje průměrné zisky 64 a 86 procent za rok 1987. Výsledky zveřejněné Barclay, které mají tendenci být současnějšími, se zdají být o 11 procent nižší než výsledky MAR.

Více přímých důkazů o tom, zda jít proti trendu přináší lepší výsledky, než jít ve směru trendu, může poskytnout prostudování korelace mezi nepřetržitými změnami na některých hlavních trzích za různá časová období (tabulka 4-3). Silná tendence pro hru proti trendu na trhu stříbra je evidentní a také existuje malá tendence pokračování trendu měsíčních změn na všech ostatních trzích. Ostatní období vykazují prakticky nulovou korelaci.

Nicméně, i když korelace vykazují nějakou pravidelnost, její použitelnost by byla omezená. Jsou období, kdy je dobré následovat trend, a jsou období, kdy je naopak lepší hrát proti trendu. Problém je, jak tato období předem rozlišit.

Polostín fluktuace

Frank Taussig, harvardský ekonom, měl před 75 lety na tuto problematiku docela zajímavý pohled. Přišel na to, že trhy mají tendenci k obracení svého trendu uvnitř určitých rozpětí a naopak pokračují v trendech po překonání těchto rozpětí.

Tato rozpětí jsou dnes technickými analytiky označována za úrovně podpory a odporu. Taussing tyto zóny označoval za „polostín, ve kterém ceny kmitají… uvnitř bude mnoho růstů a poklesů a možná i širokých fluktuací.“ O situacích, které mají tendenci k nerovnováze, Taussing napsal:

Existuje větší rozpětí pro neočekávaný vývoj situace, pro kalkulace a dohady mezi dealery a spekulanty, pro optimizmus a pesimizmus, pro vlny citů a víry. Existuje zóna nejistoty, polostín značné velikosti.

O 40 let později se vědci jako Paul H. Cootner a Sidney S. Alexander pokusili sladit Taussingovy myšlenky s hypotézou náhodné procházky. Alexander studoval cenovou fluktuaci přes „filtry“ procentních pohybů cen; ignoruje přitom časový prvek. Aby ověřil

nenáhodnost, některé filtry otestoval obchodováním na papíře. Malý filtr, na příkaz 5 procent, přinášel značné zisky (i když Alexander nezapočítával poplatky). Alexander učinil

tento závěr:

Na akciovém trhu existují trendy, jakmile za jednotku studia je považován „pohyb“, a nikoliv týden nebo měsíc. A tedy nenáhodná povaha cenového pohybu… pokračuje… od transformace měření, nad kterými se berou změny. Mnoho statistických studií, které objevily, že spekulativní ceny připomínají náhodnou procházku, se zabývaly změnami nad jednotnými časovými intervaly. Filtr se nicméně zabývá změnami jisté síly nezávisle na délce časového intervalu… Ve skutečnosti střední filtry stále přinášejí zisky a nejmenší filtry přinášejí největší zisky (a tyto zisky jsou skutečně velké).

Cootner se speciálně snažil spojit polostín s náhodnou procházkou:

…Ceny se budou chovat jako náhodná procházka s odrážejícími bariérami. Jak jednou přepokládal Taussing, ceny uvnitř těchto horních a dolních limitů budou mít tendenci chovat se jako náhodná procházka… a také budou pravděpodobně náhodné změny v trendech, kolem kterých existuje náhodná procházka.

Nechal jsem se zatáhnout do polemiky a v jistém smyslu jsem s ní nikdy nepřestal. Od doby, kdy jsem před 30 lety poprvé tyto studie přečetl, věnoval jsem značnou část svého času kvantifikaci jevu otočení cen a průlomů. Studie pocházely z Massachusetts Institute of Technology (MIT) na konci 60. let 20. stol. Zasáhly takové firmy, jako je například

Commodity Corporation, která spravuje přibližně miliardu dolarů pomocí technik, které se od té doby značně vyvinuly. Nositel Nobelovy ceny Paul Samuelson, který působil v MIT, byl od roku 1975 členem rady Commodity Corporation. Naše cesty se zkřížily v roce 1996, když jsem začal pro jednu z jejích entit spravovat peníze v souladu s principy hudby, přírody, klamu, gamblingu, her atd. Spekulace jsou jako většina aktivit směsí vědy a umění. Pokusy odpovědět na ústřední otázku spekulací vyvolávají 2krát tolik otázek, na kolik dokážou najít odpověď. Možná jediné, co mohu říci, je, že se ceny občas pohybují jako divoké zvíře: někdy jako pokorné jehně a jindy jako hravý pstruh.

Úryvek je z knihy "Průvodce spekulanta", autor Victor Niederhoffer, vydané v roce 2007 nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz