Uvrhne nás Řecko zpět do recese?

Finanční trhy jsou již několik týdnu zmítány situací okolo Řecka a dalších předlužených ekonomik. I přesto, že se o tomto problému otevřeně mluví již od listopadu roku 2009 (a mnoho let je znám odborníkům), tak k jeho silnému vnímání širokou veřejností došlo teprve před několika týdny. Díky vzrůstající nervozitě na finančních trzích a poklesu cen akcií a dluhopisů „přispěchala“ EU ve spolupráci s MMF a dalšími centrálními bankami na pomoc Řecku, ale i ostatním předluženým státům. Pravdou však je, že tato pomoc přišla (když už vůbec nějaká měla být) poměrně pozdě, nejednotně a nerazantně.

První zprávy hovořily o pomoci ve výši 45 miliard, další pak o 110 miliardách - a když se ukázalo, že ani to nestačí na uklidnění trhů, vznikl záchranný plán s částkou 750 miliard euro. Pokud by záchranné kroky přišly již na konci loňského roku, záchrana by s velkou pravděpodobností nestála tolik, jako tomu bude v současné době. Poslední kroky počítají s ohromným balíkem peněz v celkové výši 750 miliard euro a odkupem jak státních, tak i soukromých dluhopisů. Tyto záchranné kroky vyvolávají hned několik otázek.

Zaslouží si Řekové pomoc?

Odpověď je, že nikoli: nikdo jiný než obyvatelé Řecka nemůže za současný stav jejich hospodářství. Hlavními viníky jsou zcela jistě vládní představitelé, avšak nejsou jedinými; další, kdo významnou měrou může za současný stav, jsou jejich voliči. Politická reprezentace je odrazem voličské vůle, nelze tedy házet vinu pouze na vládu. Obyvatelé tohoto jižního státu si zvykli na extrémní, státem financované výhody a jejich reakce na utahování opasků, které musí přijít, je rozhodně neadekvátní. Už jen podle reakce řeckých stávkujících (nápis na transparentu "IMF and USA go home") je zřejmé, že ani samotní Řekové o pomoc nestojí a domnívají se, že sami si pomohou daleko lépe.

Podle mého názoru správné a pro trhy poučné by tedy bylo nechat Řeky sníst si vlastní kaši, kterou si navařili. Pokud by tato varianta skutečně nastala, Řecko by se dostalo do platební neschopnosti, nastala by hluboká hospodářská recese, pokles životní úrovně, enormní nezaměstnanost, banky by s potýkaly se značnými problémy a Řecko by opustilo eurozónu. Kdo by na tuto variantu doplatil, by byly banky držící řecké vládní a korporátní dluhopisy (celková hodnota se odhaduje na cca 350 miliard euro). Na druhou stranu by Řecko posloužilo jako odstrašující příklad a EU jako taková by po prvotním šoku zůstala uchráněna. Samotné Řecko by přes devalvaci vlastní měny mohlo rychleji zotavovat vlastní ekonomiku. Po prvotním šoku na finančních trzích a propadu eura by však tato varianta byla levnější a lepší i pro zbytek eurozóny.

Má EU prostředky na plánovanou záchranu?

Podle mého názoru je odpověď na tuto otázku také "ne", avšak zástupci EU včetně „zpolitizované“ ECB rozhodli, že enormní dluhy Řecka, ale i dalších zemí vytlučou dalšími dluhy. Současná záchrana, tj. nalití enormního množství peněz do zadlužených zemí a odkup dluhopisů, sice znamená okamžitou ochranu před rozšířením „nákazy“ do finančního sektoru, ale bude pro EU velmi drahá a může rozšířit fiskální problémy z Řecka do dalších již tak ohrožených zemí. Evropská unie však nemá potřebný balík peněz, který slibuje, a tak si země eurozóny, které se na záchraně podílejí, musejí potřebné finanční sumy půjčit na trhu a v mnoha případech za poměrně velký úrok.

Do problematické situace se dostanou především již teď ohrožené státy (Portugalsko, Španělsko či Irsko), u kterých se díky pomoci Řecku ještě zvýší jejich zadlužení a sami pak budou potřebovat pomoc z uvedeného balíku peněz. Také tato varianta není pro Řecko nikterak růžová - povede k razantním změnám a prodloužení recese. Výhodou je, že v následujícím roce nedojde k platební neschopnosti Řecka a totální ztrátě důvěry finančních trhů. Ani při této variantě není však vyloučeno, že dluhové problémy mnoha států EMU nepovedou v dlouhodobém horizontu k jejímu zúžení a vystoupení některých zemí z eurozóny.

Domnívám se, že první varianta řešení, tedy vystoupení Řecka z EU a přijetí vlastní měny, je lepší a levnější variantou. Ukazuje se, že měnová unie není pro tak rozdílné státy, které jsou součástí eurozóny, vhodnou variantou. V každém případě je jisté, že Řecko nečeká v následujících letech rozhodně nic příjemného a jeho obyvatelé si budou muset zvyknout, že stát není bezedná dojná kráva. A to se netýká jenom Řecka, ale i mnoha dalších světových ekonomik - včetně té naší. V nejhorší variantě může tato dluhová krize opět uvést mnoho zemí zpět do recese, která může trvat déle než ta z roku 2008.