Důsledky zavedení bankovní daně z objemu transakce

Vlády Německa, Francie a Británie se zavázaly, že zavedou bankovní daň, která by měla hradit náklady spojené s budoucí finanční krizí. Nejpravděpodobnější variantou se v tuto chvíli zdá být daň z objemu aktiv bankovních institucí, ovšem úplně ze hry není ani daň z objemu transakce (Tobinova daň), jejíž dopady se budu nyní zabývat.

Tobinova daň byla původně určena pro zdanění čistě spekulativních operací na mezinárodním peněžním trhu. Přestože záměr uvalení bankovní daně tkví v potrestání bankovních institucí za to, že přispěly k hospodářské recesi, jedná se o velmi iracionální krok špatným směrem, neboť důsledky budou patrné v poklesu růstu reálné ekonomiky. Objem vybraných prostředků z bankovní daně sníží o stejnou částku agregátní poptávku, přičemž banky hravě přenesou tuto daň na své klienty, a to zvýšením transakčních poplatků či jinou formou.

Přesto by se bankovní daň dotkla i bankovních institucí, protože klienti banky (zejména korporátní klienti) by se snažili snížit objem transakcí v bankovních institucích zemí, které uvalily tuto daň. Popisovaná bankovní daň by se konkrétně projevila u krátkodobých vkladů (zejména korporátních klientů), které by se ukládaly v zemích, které neschválily bankovní daň. Lze předpokládat, že jednodenní repo operace by byly nahrazeny vícedenními či týdenními repo operacemi, což by snížilo příjmy bankovních institucí a navíc to pokrucuje alokační funkci kapitálu.

Nezanedbatelný je i fakt, že navrhovaná bankovní daň by téměř udusila obchodování s měnami (FOREX) za účelem dosažení krátkodobého zisku, navíc by to mělo dopad i na akciové investory, kteří se zabývají velmi krátkodobým obchodováním. Následkem této daně by bylo možné sledovat přesun obchodování s měnami i částečně s akciemi do zemí, které tuto daň nezavedly.

Nižší objem obchodních transakcí a menší aktivita investorů na akciových a peněžních trzích by se projevila v nižším zisku bankovních institucí. Nižší zisk bank by se poté přesunul do nižší úvěrové aktivity, což by mělo negativní důsledky pro hospodářský růst zejména v době, kdy hospodářská situace jednotlivých evropských ekonomik je stále křehká.

Za diskutabilní lze považovat i záměr bankovní daně, která by měla sloužit k pokrytí příštích finančních krizí (finanční krize se opakují zhruba po 50 letech), neboť zdravé banky mají být nyní zdaňovány jenom proto, aby se mohly z těchto peněz v budoucnosti financovat banky nezdravé, což zvyšuje riziko morálního hazardu.

Ze zmíněných důvodů lze nejen nedoporučit bankovní daň z objemu transakce, ale i proti ní vehementně protestovat, protože pokrucuje alokační funkci kapitálu a snižuje úvěrovou aktivitu bankovních institucí.