Jak se navzájem ovlivňují kurzy akcií a dividendy?

Někteří ekonomové tvrdí, že existuje relativně významná závislost mezi pohyby reálných cen akcií, a pokud ne pohyby reálných zisků, tak přinejmenším pohyby reálných dividend. Změny dividend lze považovat za indikátory fundamentálních hodnot, tudíž – jak tvrdí tito ekonomové – to představuje důkaz, že ceny akcií jsou ovlivňovány reálnými fundamenty, nikoliv postojem a chováním investorů.

Změny dividend jako důkaz racionálního chování investorů...

Ekonomové Robert Barsky a Brad De Long říkají, že pohyby cen akcií, pokud korespondují se změnami dividend, nelze považovat za způsobené převážně spekulativním chování investorů. Podotýkají, že lidé se možná chovají racionálně, když očekávají, že růst dividend realizovaný v nedávné době bude pokračovat do nekonečna, přestože ve skutečných historických datech tato míra růstu nikdy dlouho nepřetrvala.

Kenneth Froot a Maurice Obstfeld, kteří zkoumali stejné příznaky společného pohybu cen a dividend, navrhli model „inherentní bubliny“, ve kterém ceny reagují na změny dividend zjevně přehnaným způsobem, přesto racionálně. V jejich teorii ceny „přestřelují“ v určitém smyslu pohyby dividend, přesto však neexistují ziskové příležitosti, které by bylo možné realizovat využitím této přehnané reakce. Avšak podobnost jejich „zaručené ceny“ se skutečnou cenou není o mnoho lepší než podobnost samotných dividend se skutečnou cenou akcií, vyjma toho, že v jejich modelu – tím, že ceny akcií reagují intenzivněji na vyšší dividendy – jejich zaručená cena lépe koresponduje se skutečnými cenami na vzorku dat po roce 1950.

...nebo je vše jinak?

Dle mého názoru tito ekonomové přeceňují svá tvrzení o společném pohybu dividend a cen. Výkyvy v cenách akcií ve skutečnosti nijak blíže nekorespondují s výkyvy v dividendách.

Vzpomeňme si, že v období od vrcholu trhu v září 1929 do dna trhu v červnu 1932, kdy ceny akcií poklesly (měřeno změnou reálné hodnoty indexu S&P) o 81 %, snížily se reálné dividendy pouze o 11 %. Mezi vrcholem akciového trhu v lednu 1973 a jeho dnem v prosinci 1974, kdy se akcie propadly v reálném vyjádření o 54 % (opět měřeno změnou indexu S&P), poklesly reálné dividendy jen o 6 %. A podobných příkladů existuje mnoho.

Je rovněž pravděpodobné, že částečným důvodem pozorovaného společného pohybu reálných cen a reálných dividend je reakce dividend na stejné faktory – možná i včetně spekulativních bublin –, které iracionálně ovlivňují ceny. Dividendy navrhují manažeři, čímž ovlivňují poměr vyplácených dividend k ziskům společnosti v čase, tedy tzv. výplatní poměr (payout rate). Manažeři jsou součástí stejné kultury jako investiční veřejnost, a jsou tudíž pravděpodobně dostatečně ovlivňováni stejnou mírou měnícího se optimismu a pesimismu, která postihuje veřejnost; jejich pocity mohou pak ovlivnit jejich rozhodování ohledně výše dividend. To znamená, že pouhá skutečnost, že vývoj cen a dividend vykazuje určitou nezanedbatelnou podobnost, není v žádném rozporu s možností, že obě tyto veličiny jsou ovlivňovány módou a dočasnými trendy.

Závěrem lze říci, že ceny akcií skutečně žijí svými vlastními životy; nelze říci, že by pouze reagovaly na změny zisků nebo dividend. Rovněž se nezdá pravděpodobné, že by byly určovány pouze informacemi o budoucích ziscích nebo dividendách. Při hledání vysvětlení cenových pohybů nám tudíž nezbývá než se poohlédnout jinde.

Úryvek je z knihy "Investiční horečka: iracionální nadšení na kapitálových trzích", autor Robert J. Shiller, vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Více informací naleznete na http://www.grada.cz.