Stagflace aneb přízrak se vrací

Jaká smůla. Nejdříve krize na americkém hypotečním trhu, potom debaty o recesi v USA a aby toho nebylo málo, přicházejí další špatné zprávy: návrat stagflace.

Jde o termín již tak dlouho nepoužitý, že si musíme připomenout, co vlastně znamená. Stagflace je současný výskyt stagnace a inflace. Tento termín zažil dobu největšího rozkvětu v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy, stejně jako nyní, růst cen ropy přispěl k vysoké míře inflace – ale tehdy byl odstartován vytvořením umělých překážek na straně nabídky. Současný raketový růst cen ropy je oproti tomu výsledkem dramatického nárůstu poptávky. Na rozdíl o sedmdesátých let je však současná situace zjitřená strukturálně vyvolaným růstem cen mnohých potravin, který byl částečně způsoben použitím různých zemědělských komodit jako biopaliva.

Čísla jsou jistě velmi působivá : spotřebitelské ceny v eurozóně rostou tempem přes 3 % a jsou tak mnohem vyšší než cílová míra ECB pod 2 %. V USA je míra inflace vyšší než 4 %. A inflace v Číně je úplně mimo kontrolu se současnou mírou nad 8 %. V mnohých zemích, které produkují komodity, inflace koketuje s dvoucifernými čísly. Zatímco návrat inflace je fakt, debaty o stagflaci stále vyvolávají v Evropě rozruch – a obzvláště v Německu.

Poslední čísla nesporně podala další důkaz o tom, že export, obrat firem a výroba si i nadále vedou dobře. Ale je rovněž jasné, že všude okolo nás ekonomická aktivita slábne. Velká Británie, Španělsko a Itálie zvlášť ochabují. Není sporu o tom, že většina analytiků a vedoucích ekonomů věří, že ekonomika USA již zažívá recesi. Pouze emerging markets a rozvojové země jsou do značné miry v dobré ekonomické kondici.

Jak to nyní vypadá, pokles v USA se brzy rozšíří z trhu realit přes stavební a finanční sektor na spotřebitelské výdaje a trh práce. Evropa bude zasažena o něco později – slabostí americké ekonomiky a dolaru – navzdory tomu, čemu věří němečtí politici a podnikatelé – a výsledná škoda se ukáže bolestivou v roce 2009. Je nepravděpodobné, že by export celkově rostl, ačkoliv můžeme očekávat pokračující růst ve specializovaných odvětvích a v dodávkách do zemí produkujících komodity.

Tak bude tu nakonec stagflace – třebaže někdy později? Ano, toto riziko existuje. Na druhou stranu si však nikdo nemůže být absolutně jistý tím, že ekonomické potíže v bohatých zemích nezpůsobí problémy těm, kteří se pokusí pokračovat dál s vyššími cenami vstupů. To znamená, že postupně dojde ke snížení marží. Toto je podle mě nejpravděpodobnější scénář. Očekávám, že mnoho objednávek uzavřených s německými společnostmi bude zrušeno, nebo bude domluveno odložení dodávek pro export. A existují silné náznaky toho, že bude odsouhlasen vyšší růst mezd, což bude mít tíživý dopad na zisky a vyhlídky zaměstnanců. Ale slabší ekonomické vyhlídky samozřejmě mají i svou pozitivní stránku – a to pro zákazníky. Nebo jste si nevšimli toho, že obchodníci prodávající auta nebo nábytek v Německu nikdy nebyli tak přátelští jako nyní, kdy nabízejí slevy neodolatelné i pro nejspořivějšího Skota? Tak alespoň inflace pro “starý svět” nebude trvat navždy.

Norbert Walter

Deutsche Bank Research