M. Mobius: Příběh rozvíjející se Evropy

Co se Evropy týče, předkládala nám média v uplynulé době téměř výhradně zprávy o ekonomických potížích zdejších vyspělých zemí. Ve skutečnosti však starý kontinent píše příběhy dva. Tím druhým je přitom příběh rozvíjejících se zemí. Tento příběh mě pak osobně zajímá více než bitva o státní rozpočty jejich západních sousedů.

Zatímco vyspělé evropské země stále dostávají své veřejné finance pod kontrolu, rozvíjející se evropské země tak již učinily. Co se samotné „rozvíjející se Evropy“ týče, mnoho investorů si pod tímto pojmem představují oblast východní Evropy, já však pod tento pojem zahrnuji všechny postkomunistické země, plus Turecko. Kromě toho se zaměřujeme také na Rakousko, jehož společnosti jsou aktivně činné v řadě východoevropských zemí.

V případě samotné východní Evropy poutají naši pozornost nejvíce Rusko a země střední Evropy (Polsko, Česká republika a Maďarsko). Vyhodnocujeme však i investiční příležitosti v Rumunsku, Turecku, Společenství nezávislých států (bývalé sovětské země), Bulharsku, Chorvatsku, Srbsku, Lotyšsku, Litvě a Estonsku. S investicemi do těchto zemí jsou spojena jak specifická rizika, tak specifické investiční příležitosti. V dlouhodobém horizontu se však ve všech případech jedná o atraktivní investiční příležitosti.

Jednou z hlavních výhod rozvíjejících se evropských zemí je fakt, že jsou všeobecně méně zadlužené než jejich západní sousedé. V zemích jako jsou Rusko, Turecko, Polsko a Česká republika nepřesahuje úroveň státního dluhu vůči HDP hranici 60 %. I zdejší soukromý sektor je v porovnání s tím z vyspělých zemí zadlužen výrazně méně, to když vykazuje průměrnou míru zadlužení 50 % oproti více jak 100 % v řadě vyspělých evropských ekonomik.

Polsko, Česká republika i Maďarsko mají také relativně velmi dobře rozvinutou infrastrukturu, vzdělanou a cizími jazyky hovořící pracovní sílu. Není se tedy čemu divit, když společnosti ze zemí s vysokými náklady na práci přesouvají svou výrobu i zákaznický servis právě do těchto zemí. Polsko bylo v letech 2008-2009 jedinou evropskou zemí, které se podařilo vyhnout se recesi. Podaří-li se Polsku zvýšit úroveň své infrastruktury a prosadit chystané reformy, stane se v očích investorů ještě atraktivnější. Ano, i Polsko čelí svým vlastním výzvám. Jednou z nich je fakt, že některé z jeho bank byly zapojeny do poskytování hypoték v cizích měnách, což je riziko zejména v prostředí oslabujícího zlotého. V minulosti byl však polský bankovní systém schopen se oslabující měnou vypořádat. I navzdory této výzvě se nám tedy jeví polský bankovní systém jako stabilní.

Dopady krize eurozóny se liší

Coby investoři zastávající přístup „bottom-up“ se snažíme o vyhodnocení potenciálních rizik a příležitostí každé konkrétní společnosti. Na základě provedené analýzy pak realizujeme investice, které se nám v dlouhodobém horizontu jeví jako nejatraktivnější. Díky našemu regionálnímu zastoupení se nám přitom daří odkrývat příležitosti napříč všemi tržními kapitalizacemi v řadě zemí tohoto regionu.

Dopad krize eurozóny se u jednotlivých zemí liší. Vztyčeným prstem je však pro nás přílišná závislost exportu těchto zemí na eurozóně.

Západoevropské potíže, východoevropské příležitosti

Celá řada bank ze zemí západní Evropy nyní získává tolik potřebný kapitál odprodejem svých akvizic právě ve východní Evropě. Kupci těchto „nechtěných dětí“ jsou pak velmi často investoři z Číny či Ruska.

Zajímavý je také fakt, že banky z rozvíjejících se evropských zemí nemají významné expozice vůči zemím PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko, Španělsko). Tyto banky ovšem vykazují pozornost budící objem úvěrů poskytnutých v cizích měnách, zejména ve švýcarském franku a euru. Poskytování půjček v cizích měnách bylo velmi populární v Maďarsku a Polsku, jejichž banky tak tedy nyní čelí riziku zvýšeného objemu nesplácených úvěrů v případě oslabování jejich domácích měn.

Dalším znepokojující skutečností je opatrnost firem z rozvíjejících se evropských zemí a hromadění hotovosti namísto spouštění nových investičních projektů.

Pak je tu také oslabená fiskální kondice mnoha západoevropských společností, jež má za následek menší příliv kapitálu právě do východní Evropy.

Učení se z chyb druhých

Východoevropské země, mající možnost pozorovat potíže zemí západní Evropy z opravdu těsné blízkosti, zvyšují reformní úsilí. Toto vidím jako velké pozitivum, toto zvýšené reformní úsilí totiž podle mne povede k rozsáhlejší privatizaci společností vlastněných jednotlivými státy a jejich úpisem na burzách cenných papírů.

Cestou omezování vlastnictví státu v některých z největších na burze kotovaných společností (zejména z oborů energetiky a financí a privatizace hned několika státních společností se vydalo například Polsko. Jsem pak přesvědčen o tom, že tento krok povede k dalšímu posílení konkurenceschopnosti těchto firem.

Pozorujíc potíže bankovních systémů zemí západní Evropy, vydali se regulátoři zemí východní Evropy, ve snaze předejít podobnému vývoji, cestou přísnějších podmínek a vyšších požadavků na kapitálovou přiměřenost. Například v Polsku je tedy bankovní systém velmi dobře kapitalizovaný a celkově vykazuje velmi dobrou kondici.

Rozvíjející se ekonomiky, včetně těch evropských, získávají čím dál tím větší podíl na světové tržní kapitalizaci. A i když je pro letošek u celé řady z nich očekáván nižší ekonomický růst než v loňském roce, stále bude mnoho z nich překonávat růsty většiny vyspělých zemí.

S ohledem na dobrou fiskální kondici, cenné zdroje a vynalézavost zdejších obyvatel věřím, že jsou země východní Evropy pro investory v dlouhodobém horizontu velmi zajímavou investiční příležitostí, navzdory stávajícím potížím v eurozóně.

© Copyright 2012 Franklin Templeton Investments. All rights reserved.

Článek byl převzat a přeložen s laskavým svolením společnosti Franklin Templeton Investments z blogu Marka Mobiuse http://mobius.blog.franklintempleton.com/2012/08/22/the-emerging-story-in-europe/

Další názory investičních odborníků čtěte na http://www.penizenavic.cz/clanky/nazory-investicnich-odborniku-na-podzim-se-bude-o-ekonomice-rozhodovat-za-dvermi-centralnich-bank-a-nemeckeho-ustavniho-soudu