Absence růstových impulsů na trhu s ropou

Začátkem března letošního roku jsem se ve svém článku snažil rozebrat tehdejší situaci na trhu s ropou a podrobit analýze příčiny tehdejšího výraznějšího růstu ceny. Cena americké lehké ropy WTI na přelomu letošního února a března dosahovala úrovní kolem 110 USD za barel, tedy nejvyšších hodnot od května loňského roku. Závěrem jsem vyjádřil názor, že vzhledem k tehdejší situaci na trhu další prostor pro růst ceny černého zlata nevidím a spíše jsem se klonil k určité cenové korekci.

Ropa od konce února skutečně zaznamenávala klesající trend. Od počátku května dokonce nastala výraznější korekce, když její cena se v průběhu posledních dvou měsíců postupně propadala až k hranici 78 USD, tedy na úroveň, na které se komodita naposledy pohybovala na konci září roku 2010. Cena americké ropy tak ve srovnání s vysokými hodnotami z konce února propadla o téměř 30 %, oproti začátku května je aktuálně níže o 27 % a lze tedy říci, že ropa vstoupila do medvědího trhu. Je zřejmé, že ropné embargo na dovoz íránské ropy schválené EU a USA letos v lednu, nemá v posledních měsících na trh s ropou zásadní vliv a v současnosti není impulsem, který by její cenu posouval výše, jako tomu bylo v průběhu letošního prvního čtvrtletí. Embargo sice vstoupí v plnou platnost až 1. července, nicméně fakta a čísla hovořící o produkci ropy v Íránu vypovídají o jeho postupném faktickém naplňování. Íránská těžba ropy je nejníže za posledních dvacet let, od začátku letošního roku došlo k 7% poklesu produkce na 3,3 mil. barelů denně a podle odhadu Mezinárodní energetické agentury by se mohla těžba v Íránu propadnout až na 2,6 mil. barelů. Podle zpráv agentury Bloomberg v současnosti k íránských terminálům míří nejméně tankerů za posledních osm měsíců. Přispívají k tomu i velcí asijští odběratelé, kdy např. statistiky z konce 1Q 2012 hovořily o 40% meziročním poklesu importu íránské ropy ze strany Jižní Koreje, k výraznějšímu omezení dovozů se uchýlilo rovněž Japonsko. Embargo se tedy týká sice jen EU a USA, nicméně vztahují se k němu další doprovodné sankce i pro ostatní země, resp. firmy a finanční instituce, které s Íránem budou dále obchodovat. Íránští vládní představitelé sice prohlašují, že si místo evropských zákazníků naleznou jiné odběratele především z asijského kontinentu, avšak podle výše uvedených čísel to zatím nevypadá na nějakou progresivní exportní politiku.

Navzdory embargu na íránskou ropu však současný ropný trh nejeví známky korekce nabízeného množství ropy, naopak vidíme více než dostatečnou nabídku na světovém trhu. Domnívám se, že tomu napomáhá kombinace faktorů v podobě nadprůměrné těžby Saudské Arábie, nadlimitní produkce kartelu OPEC a rovněž rostoucí těžba v Iráku. Největší světový producent černého zlata Saudská Arábie již před několika měsíci uváděla, že je připravena reagovat na pokles dodávek z Íránu a navýšit těžbu. Skutečně se tak stalo a toto země aktuálně dodává na trh 10 mil. barelů denně, což je nejvíce za třicet let. Tato výrazná produkce Saudské Arábie se pak samozřejmě promítá do nadlimitní těžby celé organizace OPEC, která sice na svém posledním zasedání z poloviny června ponechala i pro druhou polovinu letošního roku těžební limit ve výši 30 mil. barelů denně, nicméně skutečná produkce ropného kartelu je vyšší o výrazných 1,6 mil. barelů. Někteří představitelé kartelu před tímto zasedáním naznačovali, že vzhledem k nízkým cenám ropy by se mělo diskutovat spíše o omezení těžebních kvót. Jednotlivé země OPEC však v současné době vystupují navenek dosti nejednotně. Saudská Arábie, která má z pozice největšího producenta největší vliv v kartelu, je představitelem „holubičího" směru, kdy prostřednictvím rostoucí těžby ropy spíše usiluje o udržení její ceny na příznivých úrovních z hlediska poptávky, tak aby příliš vysoká cena zbytečně nedusila křehký růst globální ekonomiky, jenž je především negativně ovlivňována dluhovou krizí v eurozóně. Mezi cenové „jestřábi" v rámci OPEC, podporující naopak snížení těžebních kvót, se řadí zejména Írán, Alžírsko a Venezuela. Holubičí směr v ropném kartelu, podporovaný zejména výše uvedenou Saudskou Arábií, však prozatím vítězí a aktuálně tedy nevytváří tlak na růst ceny ropy.

Na nabídkové straně tak prozatím, i přes íránské embargo, nevidím impulsy, které by podpořily cenu ropy směrem vzhůru, jelikož především Saudská Arábie nejeví známky změny politiky vysoké produkce ropy. Když se k aktuálně silné světové produkci přidají negativní zprávy na poptávkové straně, pak výsledkem je, že cena ropy se v současnosti nachází v medvědím trendu. Zpomalení tempa růstu ekonomiky Spojených států, projevující se mimo jiné v nárůstu tamních zásob ropy na nejvyšší úrovně za posledních 22 let (aktuálně ve výši 387 mil. barelů), slabší hodnoty indexů průmyslové aktivity jak v eurozóně, tak v Číně (kde tamní PMI index je pod hranicí 50ti bodů, oddělující ekonomickou expanzi od poklesu, osmý měsíc v řadě), srážejí cenu černého zlata na nízké úrovně. V kontextu výše uvedeného se tak domnívám, že v nejbližším období cena ropy nebude mít příliš důvodů se výrazněji odrazit od hranice osmdesáti dolarů za barel.

Jan Raška, analytik
Fio banka, a.s.