Přečtěte si rozhovor s řediteli středoevropských burz

Krize hýbe menšími středoevropskými burzami výrazněji než zavedenými giganty. Co šlo ovšem rychleji dolů, půjde rychleji i nahoru – a v tom je jejich výhoda. Navíc by některé nastartované trendy mohly očekávaný odpich ode dna ještě zvýraznit. Příkladem může být horší dostupnost bankovních úvěrů, která přivede na trh nové tituly, nebo očekávaná regionalizace. Nejen proto má smysl už teď v našem regionu nakupovat, říkají v exkluzivním čtyřrozhovoru pro Investiční magazín kapitánové místních akciových trhů.

PRO A PROTI KONKRÉTNÍHO TRHU VE SROVNÁNÍ SE ZBYTKEM REGIONU:

Michael Buhl: Velkým plusem naší burzy je špičková technologie. Vysoký počet zahraničních obchodníků ukazuje, že jsme také dobře zavedeným jménem na mezinárodní scéně. Navíc vysoká průměrná tržní kapitalizace na společnost přispívá k likviditě trhu. Další naší výhodou jsou bohaté zkušenosti a know-how v oblasti data vending a výpočtu indexů. No a v neposlední řadě je potřeba zmínit polohu Vídně, díky níž je od nás snadný přístup jak do celé Evropské unie, tak do střední a východní Evropy.

Co se mínusů týče, coby menší burza jsme krizí ovlivněni výrazněji. Investoři se totiž z menších trhů obvykle stahují rychleji (a rychleji se vracejí, jakmile se nastartuje ozdravení). K tomu je bohužel potřeba přičíst politické prostředí v Rakousku, které teď kapitálovému trhu příliš nepřeje. Vláda nepodporuje kroky, jako je například privatizace, a objevují se hlasy na podporu daně z finančních transakcí.

Petr Koblic: Výhoda Prahy byla vždy v tom, že dokázala rychle reagovat na vývoj na trhu. To se potvrdilo i kolem roku 2000, kdy pouze to, že se obchodníci chytli za ramena a rozhodli se jednat společně, udrželo burzu při životě. Jsme také schopni přicházet s novými věcmi, což potvrdilo rozhodnutí obchodovat s elektrickou energií. V listopadu 2006 naši analytici řekli, že to půjde – a v červenci se obchodovalo. No a do třetice, máme výborný a flexibilní dozor nad kapitálovým trhem. Dozor přísný, který na nás občas nenechá nit suchou, ale také vstřícný.

A nevýhody? Máme tu málo profesionálních členů burzy. Pokud by se tak nějaká zahraniční centrála nebo akcionář našich členů rozhodl tady skončit, bude to bolet. A to se vzhledem k tomu, co se v Evropě děje, může stát. Druhá nevýhoda je spojená právě s tím, že je tu málo kohoutů: stává se nám, že se při každém IPO dokonale servou. No a další věc – samozřejmě nemáme domácí institucionální investory. To je jasně nejslabší článek.

Zsolt Katona: Když ho srovnáme se západními trhy, není ten maďarský až tak rozvinutý. Na druhou stranu je velmi dobře regulován. Zmínil bych také technické zajištění. V současnosti sázíme na systém, který je už starší, ale stále pokrývá všechny potřeby investorů. No a od podzimu roku 2013 bychom měli mít Xetru. Ta umožní jednodušší přístup zahraničním obchodníkům včetně high-frequency obchodníků a PPT. Pozitivem by mělo být i to, že zavedeme market making.

Co se nevýhod týče, trh je do značné míry o čtyřech a nebo pěti velkých společnostech. Největší pětka totiž představuje 98 % objemu obchodů – a to je nebezpečné. V potaz je také potřeba brát to, že vláda občas sahá po krocích, které sama označuje za neortodoxní. My však musíme akceptovat, že je jejím hlavním cílem snížení deficitu a zadlužení země. Objevují se tak zvláštní daně, speciální danění sektorů nebo daň z finančních transakcí. Podle mě si to trh uvědomil a naučil se s tím žít. Otázkou je, zda jsou tyto daně dočasné, nebo na delší dobu.

Mária Hurajová: Naše burza není konkurencí ostatních. Ani nemůže být, protože je tu minimální koncentrace investorů i minimální nabídka produktů. To vytváří svým způsobem začarovaný kruh. Pokud se neobjeví nové emise, neobjeví se noví investoři. No a když tu nejsou investoři, není důvod něco nabízet, myslí si emitenti, kteří se prostě obávají neúspěchu.

Výhodou je, že jsme díky tomu tak trochu v závětří. Krize nás příliš nepoznamenala. V podstatě 99 % obchodů, které se u nás dělají, jsou obchody s dluhopisy, případně dluhopisovými cennými papíry. Nejme proto klasickým akciovým trhem, který výrazně trpí náladami mezi investory. Žádné zásadní propady jsme proto nezaregistrovali. Co se našeho provozu týče, nikdy jsme nevykazovali takové výsledky, abychom si mohli dovolit zásadní rozmach. Vždy jsme museli obracet každou korunu, později euro. Nikdy jsme ve velkém nenabírali nové lidi, nenakupovali ve velkém systémy. To, že umíme v takto přísném režimu existovat, se nám teď hodí.

NA CO KONKRÉTNĚ BY MOHL TRH (ZAHRANIČNÍHO) INVESTORA NALÁKAT?

Michael Buhl: Investory tradičně láká kvalita titulů, které se u nás obchodují. A rakouské firmy prokazují, že mají velmi robustní obchodní model. Mezi těmi, které na našem trhu patří mezi nejvýznamější, je řada globálních lídrů. K nim patří Rosenberger (největší výrobce hasičských vozů na světě), Mayr-Melnhof (přední výrobce recyklovaných kartónů a skládaných krabic) nebo Andritz, který podniká v oblasti energií. Obecně platí, že jsou firmy u nás aktuálně obchodované na zajímavých cenových úrovních a mají silné fundamenty. A máme také mnoho firem, které nabízejí zajímavé dividendové výnosy.

Petr Koblic: Stabilita, což platí, i když si často myslíme, že se tu dějí opravdu neskutečné věci. Všichni jsme viděli, co se posledního půl roku objevovalo v médiích. To je unikátní. Ale v zahraničí to moc není vidět a ani to tam tak neberou. Jsme pro ně relativně stabilní země, která až na extenpore s výměnou vlády uprostřed předsednictví EU na sebe nijak negativně neupozorňuje. Má za sebou úspěšný rozvod se Slovenskem, což je důkaz rozumného myšlení, a od té doby se nic dramatického nestalo. Nemuseli jsme žádat o pomoc, měna je přiměřeně stabilní a úrokové sazby nízké. Ekonomika – no, nejsme Čína, ale není to průšvih. Prostě, stabilita. V rozhovoru pro CNBC, ze kterého jsem věděl, že nakonec vystřihnou dvě věty, jsem to shrnul tak, že jsme "little Germany". To je faktor, který nás prodá. Jsme takový přidružený, hezčí, liberálnější a otevřený soused Německa.

Zsolt Katona: Obecně se dá říci, že jsou teď všechny akcie na maďarském trhu podhodnocené. To způsobila rizika spojená s makroekonomikou. Přitom firmám, které se u nás obchodují, se daří. OTP, tedy největší banku v Maďarsku, je vlastně odrazem makroekonomického vývoje. S ekonomikou je totiž úzce propojená. Pokud tak někdo chce sázet na Maďarsko jako takové, může sázet na OTP. Jde o nejlikvidnější titul v zemi a patří do top trojky v regionu. No a rovnítko mezi maďarskou ekonomiku a konkrétním titulem je možné najít i v případě dalších firem, například MOL. Pokud tedy investor věří v uzavření dohody mezi Maďarskem a Mezinárodním měnovým fondem, může zvážit sázku na banky a energetické firmy. K nim bych ještě přiřadil farmaceutiku, která je u nás velmi silná. To by byli moji favorité.

Mária Hurajová: Státní dluhopisy, vzhledem k bezpečnosti, spolehlivosti a ratingu, který Slovensko má, jsou teď jistě zajímavé. To ostatně potvrzují i čísla, podle nichž do nich z 50 % investují zahraniční investoři. Co se akcií týče, záleží na tom, o co vám jde. Pokud to jsou dividendy, můžete uvažovat o Slovnaftu a VUB. Pokud jste aktivní investor, mohou být zajímavé marketingově atraktivní tituly, u nichž také sledujeme největší objemy, a to jsou Tatra Mountain Hotels a Best Hotel Properties. To jsou známé společnosti, s jejichž aktivitami se lidé dokáží ztotožnit. A z toho těží.