Krach na NYSE L.P. 1987

Přesně před 10 dny tomu bylo 25 let od události, která znamenala největší procentuální pokles v historii US akciových trhů a vstoupila do podvědomí investorů jako „černé pondělí". Myslím si, že není od věci si tuto událost připomenout, protože v budoucnu rozhodně nelze vyloučit, že se něco podobného nemůže odehrát znovu v menší či větší míře (viz flash crash z roku 2010). Tomuto krachu předcházelo období (srpen 1982 až září 1987), kdy se akciovým trhů výrazně dařilo, za což mohlo několik faktorů. Z ekonomického pohledu to bylo uvolňování měnové politiky FEDu, který upustil ze svého monetaristického experimentu z let 1979 - 1982. Vedle toho šlo pozorovat několik strukturálních změn v investování, když vzrostlo využití derivátových produktů a větší participace institucionálních investorů na akciových trzích. Podporu akcií poskytovala i tehdejší daňová politika, která podporovala financování korporátních akvizicí. Na konci tohoto pětiletého cyklu se tak akcie v indexu S&P 500 obchodovaly na 23násobku zisků (ukazatel P/E), zatímco poválečný průměr činil 14,5násobek. Zatímco dividendový výnos 2,2 % výrazně pokulhával za historickým průměrem 4,25 %. Známky toho, že celý trh se nachází mimo rovnováhu odstartoval pokles během léta 1987 a vše akcelerovalo během 14. října 1987 návrhem o zrušení daňových výhod spojených s akvizicemi. Investoři začali rychle přecházet do bezpečnějších dluhopisových aktiv a k celkovému poklesu na trzích (týdenní výkonnost S&P 500 -9%, DJIA -10%). K poklesu přispěly i technické faktory, když na konci týdne měly vypršet platnosti některých derivátových kontraktů na akciové indexy a investoři tak přerolovávali své pozice do nových kontraktů. Na trhu tak vznikla nerovnováha mezi hodnotou futures kontraktů a hodnotou akcií na NYSE. Tohoto rozdílu využili arbitrážisté k nákupu futures a prodeji akcií, což vedlo k dalším poklesům. V pondělí prodeje odstartovaly v Asii a Evropě, které navázaly na páteční poklesy v zámoří. Poté se již pozornost přenesla za Atlantik, kde však na openu v NY a Chicagu (derivátový trh) vznikla výrazná nerovnováha mezi prodejními a nákupními pokyny. Někteří tvůrci trhů vůbec nezahájili kótování a ještě v 10:00 se neobchodovalo 95 titulů v indexu S&P 500 představujících 30% z hodnoty indexu. Se zpožděním se začalo tradovat i 11 titulů v indexu DJIA. Na druhé straně derivátový trh otevřel jako švýcarské hodinky a díky poklesu indexových futures došlo k výraznému nepoměru mezi jejich hodnotou a hodnotou indexů na akciových trzích. Této šance se v tu chvíli chopili arbitrážisté a začali likvidovat své akciové pozice. Když však konečně otevřely akciové trhy své obchodování, byly jejich pokyny uspokojeny výrazně pod cenou, kterou očekávali. Razantnost výprodejů způsobil nárůst vlivu počítačových strategií „program trading" jenž vzrostly na významu s nástupem počítačů, a mezi které patřila i strategie pojištění portfolia. Ta na základě počítačových modelů vypočítala optimální poměr akcii/hotovosti a podle toho uzpůsobila portfolio a částečně tak nahrazovala stoploss pokyny. Přitom během roku 1987 vyvstaly obavy, že v případě silného poklesu cen akcií, by mohli investoři očekávat reakci portfolií uplatňujících tuto strategii a ve snaze je předběhnout prodávat jako první. Zpětně se skutečně ukázalo, že tato situace během pondělí nastala. Aby toho pak nebylo málo paniku na trzích prohloubila zpráva, že SEC uvažuje o přerušení obchodování na NYSE a investoři se ještě více snažili zbavit svých otevřených pozic. Dalším faktorem, který se podílel na propadu byl i nedostatek likvidity, především na trzích s futures a počtu margin callů, které se během 19. a 20. října nahromadili. Situaci ještě zhoršil fakt, že CME v reakci na vysokou volatilitu zvýšila udržovací marže a někteří investoři nebyli schopni financovat otevřené pozice. Na konci obchodního dne oba hlavní indexy S&P 500 a DJIA zavíraly s více jak 20% ztrátami. Za tohoto stavu do hry vstoupil FED, který druhý den po krachu vydal prohlášení, ve kterém ujistil, že centrální banka je připravena poskytnout zdroje likvidity na podporu finančního systému. Pomocí operací na otevřeném trhu FED snížil hlavní úrokovou sazbu o 50bb na 7 %, což zlevnilo finanční prostředky na trhu. V dalších týdnech pak pokračoval v pumpování likvidity do systému nákupy dluhopisů a zprostředkováním jednání mezi bankami a obchodníky s cennými papíry ohledně zajištění dostatečné likvidity těmto obchodníkům. I díky tomu tak nakonec v následujících měsících došlo ke stabilizaci situace, která nevyústila v závažnější důsledky pro US ekonomiku a předznamenala býčí trh, který trval až do počátku tisíciletí. Doufejme tedy, že současné akciové trhy, přes veškeré problémy, kterým musí čelit, nečeká v brzké době podobná zkušenost, avšak s tím jak roste význam počítačových modelů a systémů jako je HFT, nelze úplně vyloučit, že se něčeho podobného v budoucnu znovu nedočkáme.