Datové vodovody

Datovou integraci a její vztah k Master Data Managementu (MDM) si popíšeme na příkladu vody. Životodárná voda tvoří 70 % lidského organizmu a podobně až 70 % bankovních obchodních procesů probíhá formou zpracování různých dat.

V místě vzniku dat jejich využití teprve začíná, dříve či později doputují do sekundárních systémů, které samy data nepořizují, ale zpracovávají je třeba pro potřeby reportingu.

Koloběh zpracování dat

V sekundárních systémech se velké objemy dat kompletují a vypočítávají se nejrůznější sumární charakteristiky, které se pak zpětně promítají do primárních systémů.

Může se zdát, že pro zdárný průchod dat je nejdůležitější správná technologie. Platí to ale jen z části, stejně jako pro vodovod není až tak důležité, zdali je veden v pozinkovaných, nebo plastových trubkách. Bývaly doby, kdy se voda domů běžně nosila ve džberu ze studny. Obdobný pravěk v datových rozvodech kupodivu často stále trvá, podívejme se na několik příkladů různých architektur.

Decentralizace

Bankovní instituce s dlouhou historií typicky trpí roztříštěností systémů. Integrace vznikala postupně, a to nejdříve na dávkovém principu výměny dat a později také online.

Největší starosti jsou s daty sdílenými více útvary. Klient například může sdělovat bance své údaje v mnoha různých souvislostech. Klientská data může přijmout jeden systém, bude-li klient žádat o úvěr, další zase, bude-li zakládat běžný účet, a jiný, bude-li žádat o debetní kartu atd.

Sekundární centralizace

Data jednoho existují v různé podobě v mnoha informačních systémech. Jako první musejí řešit roztříštěnost datové sklady. Při budování DWH je třeba rozeznat všechny záznamy vypovídající o stejném klientovi a správně určit ty pravdivé.

Operativní centralizace

„Konsolidovaný klient“ je užitečný nejen v datovém skladu, ale také pro obchodní místa bank, může se totiž promítat do operativního CRM nebo ODS, podporujícího obchodní procesy. Problém je ale rychlost a setkáme se s potřebou online konsolidace, proti které stojí složitost a náklady na řešení. Jsou zde i další problémy, jak například určit, která data o klientovi platí a která jsou „kvalitnější“?

Existuje také alternativní architektura, která vychází z oddělení správy klientských dat do samostatné CRM aplikace. Všechny útvary banky, které přicházejí do styku s klientem, musejí data klienta nejdříve pořídit do CRM aplikace nebo je v ní aktualizovat, a poté rozeslat ostatním. Výhodou je, že data klienta jsou pořízena jen jednou.

I tento přístup má však nevýhody. Není-li tato architektura budována cíleně od začátku, bude se muset propojit třeba padesát nebo sto aplikací, které mají být odběrateli klientských dat a ne všechny jsou ve správě banky. Jak z toho ven?

Pohled za horizont

Pokud mají naše vodovody (nebo spíše datovody) správně fungovat, bude potřeba, abychom se dokázali podívat trochu za horizont. O tom ale už někde jinde.

Zaujala vás problematika? Přečtěte si celý článek.