Pojednání o čínské ekonomice

Nikdo nepochybuje, že Čína je významným hráčem ovlivňujícím mezinárodní ekonomické vztahy. Mnozí se dokonce přiklánějí k hypotéze, že Země Středu (Žong-guò, neboli , jak se Čína nazývá ve svém jazyce) jednou bude ekonomickou supervelmocí. Samozřejmě se nabízí otázka, zda lze čínský fenomén využít z investičního hlediska.

Věnujme pozornost těmto otázkám:

. Co je motorem čínského růstu?

. Kdy se Čína vyrovná USA a vyspělé Evropě?

. Vyplatí se investovat do Číny vzhledem k jejímu dynamickému hospodářskému růstu? Obecně řečeno, kdo a proč nejvíce vydělá na růstu čínské ekonomiky?

. Do jaké míry ovlivňuje obrovský obchodní přebytek zbytek světa?

. Hrozí Číně rizika sociálních nepokojů?

Charakter růstu čínské ekonomiky

Čínská ekonomika rostla v prvním čtvrtletí 2005 tempem 9,5 % ročně. Při bližším zkoumání však vykazuje některé závažné slabiny. Známým problémem je obrovský objem špatných dluhů, jejichž sumu odhaduje nezávislá ratingová agentura Standard & Poor’s na 35 % veškerých úvěrů. Pro srovnání: ztráty českých bank v 90. letech činily něco kolem 500 miliard korun. V přepočtu na velikost české ekonomiky by špatné úvěry čínských bank odpovídaly více než 900 miliardám korun.

Špatné úvěry zatím lze bez závažných problémů sanovat z obrovských devizových rezerv. Ty pocházejí z neméně gigantického přebytku zahraničního obchodu. (Tento způsob sanace bank je čínskou specialitou, která nemá na Západě obdoby a která budí úžas u centrálních bankéřů vyspělých zemí, včetně České republiky.) Teoreticky může ekonomika fungovat tímto způsobem dosti dlouho. Vyspělý Západ ovšem tímto způsobem dohnat nemůže.

Proč? Hlavním čínským problémem je velmi nízká efektivita. Ta se týká zčásti samotných výrobních technologií, které jsou z velké části zastaralé. Ekonom Wenran Jiang z University of Alberta vypočítal, že Čína vynakládá trojnásobek objemu energie na vyprodukování jednotky hrubého domácího produktu ve srovnání se světovým průměrem. Ve srovnání s Japonskem je dokonce sedmkrát méně efektivní. Čínské ocelárny spotřebují na tunu ocele

dvojnásobek energie než jejich konkurenti z Koreje nebo Japonska. Pouze 5 % obytných a administrativních budov vyhovuje světovým standardům energetické hospodárnosti. Dokonce i Brazílie nebo Indonésie dosahuje vyšší energetické efektivity.

V dobře fungující ekonomice ovšem neefektivita podobného kalibru nemůže dlouho trvat. Trh záhy „potrestá“ špatně hospodařící podniky. Jejich náklady jsou příliš vysoké a jejich výrobky tudíž cenově nekonkurenceschopné. Jak je možné, že k něčemu podobnému nedochází? Odpověď je jednoduchá: Čína stále ještě není dobře fungující tržní ekonomika. Ta se totiž skládá nejen z trhu zboží, služeb a pracovních sil, ale také z trhu kapitálu. A právě tento pilíř funguje zoufale špatně.

Čínská ekonomika se vyznačuje mimořádně vysokým objemem investic: kolem 40 % HDP. Kdyby tyto obrovské investice byly vynakládány hospodárně, ekonomika by rostla mnohem rychleji. Uvedená hodnota hospodářského růstu 9,5 % ročně je v kontextu extrémně vysokých investic dosti nevalná. Poválečné Japonsko, Jižní Korea nebo Tchaj-wan rostly srovnatelně rychle při mnohem nižší spotřebě kapitálu.

Není ovšem zcela jisté, zda oficiální údaje o růstu čínského HDP jsou věrohodné. To nemusí být pravda. Existuje řada indicií systematického nadhodnocování statistik. Profesor Lester Thurow z MIT uvádí v časopise The Banker (srpen 2004), že údaje o růstu jsou vnitřně nekonzistentní. Úřady připouštějí, že venkov, kde žije 70 % populace, zaznamenal prakticky nulový růst za posledních 15 let. Jak rychle by musela růst města, aby výsledný

růst činil oněch bezmála 10 % oficiálně vykazovaných? Odpověď: 32 %. Toto je samozřejmě absurdně vysoké číslo.

Nekonzistence je i ve srovnání s fyzickými statistikami. Běžná ekonomika potřebuje 2% nárůst ve spotřebě elektrické energie. Z čínských statistik by ovšem vyplývalo, že stačí 0,8 % růst spotřeby na 1% růst HDP. Čínská ekonomika nedrží světový rekord v energetické šetrnosti. Z těchto čísel se zdá, že růst HDP začátkem 21. století byl nadsazený. Thomas Rawski z University of Pittsburgh uvádí řadu dalších podobných statistik, například počet cestujících na domácích linkách. Dochází k závěru, že čínská ekonomika pravděpodobně zaznamenala recesi v letech 1998–99. Během let 1997–2000 spotřeba energie dokonce poklesla o 12,8 %. Zřejmě tedy není pravda, že se Číny nedotkla pověstná asijská krize.

O dalších aspektech čínské ekonomiky se dozvíte v dalších dílech našeho "seriálu".

Úryvek je z knihy "Investiční strategie pro třetí tisíciletí" autor Pavel Kohout, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz/