O čínské ekonomice: 2.díl

Ekonom Krassimir Petrov uveřejnil na serveru FinancialSense.com na podzim roku 2004 provokativní článek zvaný „Čínská Velká deprese“. Autor předkládá čtenáři paralelu mezi vývojem nynější čínské ekonomiky na jedné straně a dvacátými lety 20. století v USA, která skončila největší krizí minulého století. Petrov přitom cituje analýzu ekonoma Murraye Rothbarda z knihy „Americká Velká deprese“.

Rothbard je příslušníkem rakouské ekonomické školy, kam patřila jména jako Friedrich von Hayek nebo Joseph Schumpeter. „Rakouská“ teorie ekonomického cyklu tvrdí, že hlavní příčinou přehřátí ekonomiky a následného krachu je nadměrný růst objemu peněz v ekonomice. Peněz je více, než kolik je možné rozumně umístit s ohledem na přiměřené výnosy a rizika. Jsou-li dobré investiční příležitosti vyčerpány, peníze proudí do velmi riskantních nebo dokonce předem ztracených projektů. Nakonec peníze dojdou, špatné projekty zkrachují a v důsledku náhlého nedostatku peněz budou postiženy i ty dobré. Nastane krize.

O tom, že je peněz v Číně nadbytek, není pochyb. Mezi lety 2001 a 2003 rostl objem peněz a úvěrů o 23 % ročně. Šlo o trojnásobně rychlejší růst než v USA během 20. let. Také další znaky čínské ekonomiky přesně odpovídají popisu hospodářství těsně před krizí podle rakouské školy: ceny zboží se drží na nízké úrovni, protože jsou stlačovány nadbytečnými kapacitami, zatímco surovin a nemovitostí letí nahoru v důsledku výstavby a provozování těchto závodů. Ceny oděvů a obuvi poklesly v roce 2004 o 2,3 %, ceny elektrických spotřebičů dokonce o 5,4 %. Naopak průměrné ceny bydlení v Číně vzrostly o 11,7 % na 2 758 juanů (tj. přibližně 7 300 Kč) na čtvereční metr. Během roku 2004 navíc došlo k explozi cen surovin a materiálů. Například světová cena oceli válcované za studena vzrostla díky poptávce z Číny během prvních osmi měsíců roku 2004 o 125 %, cena koksu se v průběhu posledních dvou let zvýšila více než čtyřnásobně.

V souladu s „rakouskou“ teorií se investuje do projektů, které nejsou ziskové. Dobře to ilustruje index MSCI China ukazující ceny nejdůležitějších čínských akcií – od svého spuštění v roce 1993 poklesl na přibližně čtvrtinu své počáteční hodnoty. I tak úspěšná společnost jako China Mobile zaznamenala od roku 1999 až doposud prakticky nulové výnosy akcií, o vyslovených debaklech jako je například Chia Hsin Cement, které ztratily přes 90 % hodnoty, ani nemluvě. „Řadu let trvající úvěrová expanze znamená, že krach v Číně je nevyhnutelný“, tvrdí Krassimir Petrov.

Nedostatek investičních příležitostí

Je paradoxem, že nejlidnatější a nejvíce dynamicky rostoucí ekonomika na světě poskytuje tak málo dobrých investičních příležitostí. Je skutečně velkým problémem pro čínské banky i pro mezinárodní akciové investory najít důvěryhodné a ziskové firmy, kterým lze bezpečně svěřit kapitál.

Čína je přeúvěrovanou ekonomikou, kde nadbytek bankovního kapitálu vedl k budování nadbytečných průmyslových kapacit. Například v automobilovém průmyslu existuje asi 120 výrobců, kteří jsou schopni vyrobit 1 milión aut ročně. Trh však je schopen přijmout jen 500 tis. aut ročně a na mezinárodním trhu nelze čínská auta „udat“ pro jejich zastaralost a nespolehlivost. Kapacita výroby televizorů je asi 40 miliónů kusů ročně, což je dvojnásobek skutečné poptávky.

Nadbytek nabídky způsobený úvěrovou expanzí je kromě nízkých mezd dalším důvodem, proč je čínské zboží tak levné. Není tedy překvapivé, že ziskové marže čínských podniků (nejen státních) jsou velmi úzké, a že na čínských burzách je jen málo fundamentálně silných akciových společností. Je to velký paradox: v „dílně světa“ je málo podniků, do jejichž akcií či dluhopisů by se dalo bez velkých obav investovat.

V Číně působí mnoho zahraničních investorů. Čína v posledních 10 letech přilákala přímé zahraniční investice v hodnotě 400–500 mld. USD, více než zbytek Asie dohromady. Tyto firmy se z 65 % podílely na trojnásobném zvýšení čínského exportu v posledních 10 letech. Bývají však financovány vesměs z vlastních zdrojů a nepředstavují proto úvěrové či investiční příležitosti pro čínské banky nebo institucionální investory.

Úryvek je z knihy "Investiční strategie pro třetí tisíciletí" autor Pavel Kohout, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz/