Čína: Růst ekonomiky a růst akcií v souvislostech

Podle údajů serveru NationMaster.com se Čína umístila na prvním místě v růstu HDP během období 1980–2000, když celkový růst dosáhl hodnoty 382 % (8,2 % per annum). Za stejné období vzrostly ekonomiky USA 270 o 56 %, Francie o 40 % a Švýcarska jen o 18 %. V prvním pololetí 2004 byl růst čínské ekonomiky natolik rychlý, že vláda musela kvůli obavám z přehřátí přikročit k nestandardním opatřením – uvalila úvěrové moratorium na některé banky.

Povrchně uvažující ekonom by usoudil, že zhodnocení čínských akcií bude výrazně převyšovat růst amerických akcií, o akciích společností ze stagnující Evropy ani nemluvě. Vždyť přece zisky akciových společností jsou součástí HDP a měly by tedy úměrně růst. Skutečnost je poněkud šokující. Akciový index MSCI China, který byl v prosinci 1992 nastaven na hodnotu 100 bodů, měl koncem července 2004 hodnotu jen 22,37 bodu. Znamená to průměrnou roční ztrátu ve výši – 12,1 % v dolarovém vyjádření. Naproti tomu index MSCI USA za stejné období posiloval tempem 10,4 % per annum, index MSCI Europe 10,3 % p.a. a MSCI Switzerland dokonce 12,5 % p.a., vše v dolarovém vyjádření.

Švýcarská ekonomika přitom během let 1980–2000 rostla pouze o 0,8 % p.a. Co bylo příčinou tohoto dlouhodobého propadu čínských akcií? A jak je možné, že stagnující švýcarská ekonomika se může chlubit tak skvělými výnosy svého akciového indexu?

Výnosy indexů MSCI (v USD)

Zdroj: Morgan Stanley Capital International

Odpověď spočívá nejen v úvěrové expanzi, ale také v sociální politice vlády. Motorem jejího růstu je obrovská zásoba levné pracovní síly a levných materiálů a polotovarů ze státních podniků. Ty jsou udržovány při životě z velké části ze sociálních důvodů. Jsou dotovány ve formě měkkých úvěrů poskytovaných velkými státními bankami. Ztráty těchto bank jsou sanovány ze zmíněných obrovských devizových rezerv čínské centrální banky.

Od roku 1998 až do začátku roku 2005 čínská vláda „napumpovala“ do bank kolem 200 miliard dolarů. Přesto se objem špatných úvěrů stále odhaduje na 300–400 miliard dolarů. Obrovské investice vynakládané na neefektivní projekty se musí projevit nejen v trvale vysokém podílu špatných úvěrů, ale také v nízké ziskovosti podniků. Od té se odvíjí mizerné výkony čínských akcií. Navzdory hospodářskému růstu jsou totiž čínské akciové indexy Shanghai A a Shenzhen A na šestiletém minimu. To je skutečně na pováženou. Zhruba 60 miliónů domácích investorů cítí zklamání a roztrpčení. Mnozí z nich ztratili částky odpovídající desítkám či stovkám tisíc dolarů. Koncem ledna 2005 se jeden nešťastný investor polil benzínem a na protest upálil před budovou Komise pro cenné papíry. Komise zareagovala tak, že umístila vedle vchodu hasicí přístroj, uvádí deník The Wall Street Journal.

Vzhledem k „úvěrovému dumpingu“ řada čínských výrobců prodává zboží pod cenou, která by odpovídala podmínkám rovnovážné ekonomiky. Nízkým cenám nahrává i nízký stupeň koncentrace trhu. Jde o dědictví maoistické ekonomiky, jejímž cílem bylo dosáhnout soběstačnosti i na úrovni jednotlivých měst a komun. Jak uvádí Gordon Chang v knize „The Coming Collapse of China“, Čína má 8 000 výrobců cementu, zatímco zbytek světa jen 1 500. Podobná situace existuje i v jiných odvětvích.

Vzhledem k výraznému posílení dopravní infrastruktury během 90. let vznikla na čínském vnitřním trhu nesmírně ostrá konkurence. Ziskové marže, pokud o nich lze vůbec hovořit, jsou pranepatrné. Proto nelze od čínských akciových indexů očekávat skvělé výnosy. Tím

spíše, že se převážně skládají z akcií velkých polostátních podniků, které jsou často ztrátové a mnohdy na pokraji krachu. Na burzách v Šanghaji a v Šen-ženu se obchoduje málo skutečně fundamentálně dobrých společností.

Domácí podnikatelská sféra je slabá, převážně se omezuje na soukromé obchody, řemeslnické dílny, restaurace. Kapitálový trh neplní svoji funkci – burzy jsou státem používány jako „trychtýř“ pro dotování polostátních podniků. Neslouží soukromým podnikům jako nástroj pro získávání kapitálu. Úvěráři ve státních bankách jsou trestáni, pokud půjčí soukromému podniku, který následně nesplácí; nečelí však žádným sankcím, pokud poskytnou špatný úvěr státnímu podniku.

Velký růst zaznamenávají výrobní pobočky zahraničních společností. Jejich zisky ovšem plynou do mateřských společností v USA a v Evropě. Proto ceny akcií amerických a evropských firem rostou mnohem rychleji než HDP západních států. Po celé Asii se například setkáváme s billboardy propagujícími výrobky firmy Nestlé. Tato firma ve svém „rodném“ Švýcarsku realizuje jen asi 1 % tržeb, avšak vykazuje zde své globální zisky.

Její akcie jsou obchodovány převážně na západních burzách.

V současné ekonomice je rutinní a manuální práce velmi levnou komoditou. V nákladech na spotřební zboží vyráběné v Číně západními společnostmi představují náklady na pracovní sílu nepatrnou položku. Cení se know-how a intelektuální vlastnictví, což je důvodem, proč Západ klade tak velký důraz na jeho ochranu. Proto také většinu zisků pocházejících z Číny nenajdeme ve výkazech zisků a ztrát čínských podniků, ale spíše ve výkazech podniků z vyspělých zemí Evropy, Severní Ameriky, Japonska, Singapuru a částečně též Hong Kongu.

Tímto směrem by se také měli vydat prozřetelní portfolioví investoři, kteří hodlají z čínského hospodářského růstu vytěžit maximum. Nikoli burzy v Šanghaji a v Šen-ženu, nýbrž v Londýně, New Yorku, Paříži, Curychu, v Singapuru a v Hong Kongu jsou tím správným místem, kde se ukazují výsledky hospodářského růstu Čínské lidové republiky. Předseda Mao se musí „obracet v hrobě“, ale je to zkrátka tak.

Nepřímo lze čínského investičního boomu využít i jinak. Rostoucí čínská poptávka po surovinách žene nahoru ceny akcií společností podnikající v těžbě a zpracování ropy, plynu, uhlí, kovových rud a dalších podobných komodit. Bez ohledu na to, ve které části světa tyto společnosti působí, jejich akcie byly zejména během let 2003–2005 taženy čínskou poptávkou po surovinách. Pokud bude čínský hospodářský růst pokračovat, budou akcie těchto odvětví patřit mezi velmi žádané.

Úryvek je z knihy "Investiční strategie pro třetí tisíciletí" autor Pavel Kohout, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz/