Funguje přístup „levně nakup a draze prodej“?

Jsme přesvědčeni o tom, že investor není schopen úspěšně zvládat pohyby cen tím, že se je pokusí předpovídat. Ptejme se: může investor těžit z pohybů cen poté, co tyto fluktuace nastaly? To znamená tím, že bude nakupovat vždy po nějakém významném propadu a prodávat vždy po každém větším nárůstu?

Tuto myšlenku významně podpořily cenové fluktuace, které se na akciovém trhu se železnou pravidelností vyskytovaly po dlouhé období před rokem 1950. Klasická definice tzv. mazaného investora z těchto dob zněla: „investor, který nakupuje v období medvědího trhu, kdy ostatní prodávají, a prodává v období býčího trhu, kdy ostatní nakupují“. Stačí, když se podíváme na tržní fluktuace indexu Standard & Poor’s mezi lety 1900 a 1970, a na největší pohyby akciového trhu mezi lety 1871 a 1971, a hned je nám jasné, proč se tento názor jevil jako platný prakticky až do nedávné doby.

Mezi roky 1897 a 1949 se objevilo deset kompletních tržních cyklů, jenž zahájily na

minimálních cenách medvědího trhu, proběhly přes maxima býčího trhu a vrátily se zpět do nížin trhu medvědího. Šest z těchto cyklů netrvalo déle než čtyři roky, čtyři trvaly šest až sedm let a jeden – slavný cyklus „nové éry“ z let 1921 až 1932 – trval celých jedenáct let. Procentní nárůsty v rostoucích fázích jednotlivých cyklů se pohybovaly v rozmezí od 44 až do 500 %, přičemž většina se vyskytovala v intervalu od 50 do 100 %. Následný propad pak představoval hodnoty od 24 do 89 %, kdy většina poklesů byla v rozmezí 40 až 50 %. (Je potřeba mít na paměti, že 50% propad zcela likviduje předcházející 100% nárůst.)

Téměř všechna období býčích trhů mají relativně přesně definovatelné společné vlastnosti, jako jsou:

(1) historicky rekordně vysoká cenová úroveň,

(2) vysoké poměry zisku na akcii,

(3) nízké dividendové výnosy v porovnání s výnosy dluhopisů,

(4) vysoká intenzita spekulativního obchodování na marži a

(5) četné nabídky nových akciových titulů pochybné kvality.

Na tomto základě se lze domnívat, že historie akciových trhů dává jednoznačné argumenty ve prospěch názoru, že inteligentní investor mohl být schopen identifikovat opakující se období medvědího a býčího trhu, provádět své nákupy v období nízkých cen a prodávat v období cen vysokých, a činit tak po většinu času v relativně krátkých časových intervalech. Bylo vypracováno mnoho různých metod, jež se snažily identifikovat ty správné prodejní a nákupní cenové úrovně; tyto metody byly založeny buď na faktorech ovlivňujících hodnotu akcie, na procentních pohybech kurzu akcie na trhu, nebo na obou těchto veličinách.

Je však potřeba uvést, že i před bezprecedentním býčím trhem, jenž započal v roce 1949, existovaly v jednotlivých cyklech odlišnosti, které byly dostatečně významné na to, aby zkomplikovaly proces levného nakupování a drahého prodávání, a tím frustrovaly investory, kteří se podle tohoto pravidla snažili řídit. Nejvýznamnější z těchto výjimek byl samozřejmě býčí konec dvacátých let 20. století, jenž vyřadil z provozu všechny výpočty a metody pro určení nákupních či prodejních cen.

* Když se neobjeví medvědí trh, který by srazil ceny akcií dolů, pak kdokoliv, kdo čeká, až bude moci „nakoupit levně“, se po čase bude cítit jako naprostý outsider – a velice často se pak stane, že ztratí svou předešlou opatrnost a vrhne se nakupování po hlavě. Proto je Grahamovo poselství o emocionální disciplíně tak důležité. Od října 1990 do ledna 2000 kráčel index DJI neohroženě kupředu; za toto období se nikdy nepropadl o více než 20 % a více než 10% pokles zaznamenal pouze třikrát. Celkový zisk (bez dividend) činil: 395,7 %. Podle společnosti Crandall, Pierce & Co. to byl druhý nejdelší nepřerušený býčí trh minulého století; pouze boom z let 1949 až 1961 byl delší. Čím déle trvá býčí nálada na trhu, tím hlouběji jsou investoři stiženi amnézií; stačí pět let a většina investorů je skálopevně přesvědčena, že medvědí trh už nemůže nikdy nastat. Kdo zapomíná, tomu bude připomenuto; a věřte, že na akciovém trhu jsou zpětně vyvolané vzpomínky vždy hodně nepříjemné.

Proto ani v roce 1949 nebylo v žádném případě jisté, že by investor mohl postavit svou finanční strategii a taktiku pouze na snaze nakupovat za nízké ceny v období medvědího trhu a prodávat za vysoké ceny v období býčích nálad.

Následně se však ukázalo, že opak byl pravdou. Chování trhu za posledních dvacet let nenásledovalo žádný z předcházejících vzorců, nefungovaly ani dříve tak dobře zavedené varovné signály nebezpečí, ani neumožňovalo úspěšné využívání starých osvědčených pravidel nakupování při nízkých a prodávání při vysokých úrovních trhu. Zda se ten starý a relativně pravidelný cyklus medvěd – býk – medvěd nakonec vrátí, to nevíme.

Ale zdá se nám nerealistické, aby se investor snažil postavit svou současnou strategii investování na klasickém vzorci – tj. aby čekal s koupí jakékoliv běžné akcie na prokazatelně medvědí cenové úrovně. Námi doporučená strategie ale umožňuje změny v poměru jednotlivých složek portfolia podle toho, jak investor vnímá atraktivitu úrovní akciového trhu z hlediska hodnoty. (Tato strategie, dnes nazývaná „taktická alokace aktiv“ (tactical asset allocation), je v současnosti hojně používaná mezi institucionálními investory, jakými jsou penzijní fondy nebo univerzitní nadační fondy.)

Úryvek je z knihy "Inteligentní investor", autor Benjamin Graham, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz/