Jak vydělat na riziku: příběh spekulanta

Jak vydělat na riziku

„Spekulant“ je ošklivé slovo v mnoha směrech. Ale ve světě komodit je spekulant rozhodující mazivo systému, které udržuje trhy v pohybu a zabezpečuje likviditu. Je to on, kdo tvoří směnu v komoditách. Když producenti a konzumenti komodit hedžují svá rizika na futures trhu, jejich protistranou při tomto obchodu je spekulant (jsou to hlavní banky Wall Streetu, hedžové fondy a soukromé osoby), který kupuje a prodává futures kontrakty jen z důvodu vydělání peněz. Také se používá méně emocionální (a tudíž upřednostňované) označení obchodník (trader) – spekulant se komodity nikdy nedotkne (ani k ní nepřičichne). Spekulanti ani nemusejí navštívit parket burzy, obchodují prostřednictvím makléře, který hlídá jejich účty a zastupuje je při nákupech a prodejích futures kontraktů od ostatních makléřů a místních (locals), členů burzy nebo parketových obchodníků, kteří obchodují futures pro sebe prostřednictvím systému otevřeného vyvolávání.

Jsou to spekulanti, kdo stanovuje cenu, podle výšky rizika „spekulují“ na trhu. Každý den je burza jako velká aukce, kde obchodníci odhalují, kolik si myslí, že má daná komodita hodnotu. Někteří vidí cenu růst, jiní naopak klesat. Jejich ochota nabídnout kontrakty podle toho je tím, co dává těmto volatilním trhům jejich stabilitu a likviditu. Stejně jako komoditní kupci a prodejci, i spekulanti zaujímají pozice na trhu. Na rozdíl od zajišťovatelů (hedgers), kteří používají futures ke své ochraně před nebezpečími trhu, spekulanti se nedočkavě vrhají do rvačky, aby vydělali na růstech a poklesech.

Spekulanti mohou obchodovat futures na každou komoditu, přesto se většina z nich snaží specializovat. Na rozdíl od velkých spotřebitelů a producentů komodit totiž vstupují a vystupují z trhu bez rizika spojeného se skutečnými fyzickými surovinami. Většina spekulantů se nezajímá o držení byť jediného zrnka kukuřice, galonu benzinu nebo velkého tlustého vepře. Studie ukazují, že méně než 3 % futures kontraktů skončí dodáním nebo použitím dané komodity. Vyzvednutí nebo dodání není nutné až do přesného data dodání, které je uvedeno v kontraktu. Aby neskončili jako majitelé 5 000 bušlů kukuřice nebo hovězího v hodnotě 20 000 dolarů, spekulanti uzavřou své futures pozice nebo se jich zbaví před datem vypršení – například je prodají nebo koupí na burze, a tím zlikvidují svoje závazky.

Hlavním pravidlem je, že spekulanti nikdy neobchodují kontrakty během měsíce dodání, a proto se vyhnou byť jen možnosti být donuceni převzít dodávku. Většina obchodníků držících prosincový kontrakt se ho zbaví v listopadu. (Když někdo omylem nevystoupí včas, tak kukuřice, hovězí nebo káva neskončí na příjezdové cestě k jeho domu; obchodník dostane potvrzení ze skladu nebo sila spolu s dodatečnými finančními náklady na úhradu uskladnění. Když se to přičte k plné ceně kontraktu, tak je finanční postih za tuto nedbalost vysoký.)

Úkol spekulanta je jednoduchý: Zvolit směr, kterým půjde trh, a doufat, že tomu tak bude. Zkušení futures obchodníci mají desítky strategií a variant, kterými zkoušejí z trhu vyždímat zisk. Dva základní způsoby, jak vydělat peníze, se nabízejí, když jdou ceny nahoru a když jdou dolů.

Dlouhá nebo krátká pozice

Můžete koupit futures kontrakt a držet jej dlouho, pokud sázíte na zhodnocení (kup nízko, prodej vysoko). Obchodník, který analyzoval nabídkovou a poptávkovou situaci kakaa včetně podrobného prozkoumání politické situace na Pobřeží slonoviny, usoudil, že situace je tam až příliš klidná a že to vyústí v potyčku před koncem roku, což vyžene ceny nahoru. Rozhodl se koupit jeden futures kontrakt, jít do dlouhé pozice (go long) na kakau.

Představme si, jaký scénář se může odehrát:

Pamatujete si na mou čokoládovnu, která si zajišťuje prosincové kakao nákupem za 1 300 dolarů za tunu v červnu? Obchodníci mohli koupit futures na kakao za 1 300 dolarů, ale teď je září a cena prosincového kakaa na otevřeném trhu stoupla, už je na 1 310 dolarech.

Současný majitel jednoho kontraktu není hlupák a zná situaci na Pobřeží slonoviny, ale nemyslí si, že cena bude růst víc než dalších 10 dolarů. Je ochoten prodat.

Spekulantův makléř nabídne 1 315 dolarů a nakonec přijde do systému otevřeného vyvolávání za 1 320 dolarů. To je slušný zisk pro prodejce, 20 dolarů za tunu – neboli 200 dolarů za kontrakt (20 dolarů × 10 tun ve standardním kontraktu kakaa).

Následujícího dne vypuknou na Pobřeží slonoviny násilnosti a cena prosincového kakaa vystřelí o dalších 40 dolarů. Obchodník může prodat a vzít si svůj zisk, nebo čekat, až cena před prosincovým datem dodání stoupne.

A co když čeká a zmýlí se – najednou se na Pobřeží slonoviny rozhostí mír, což pošle ceny kakaa zpět na 1 300 dolarů? Byl by přinucen spolknout hořkou pilulku, prodat svou pozici se ztrátou a doufat, že zítra bude lepší obchodní den.

Ale spekulant může také prodat futures nakrátko, když sází na to, že cena bude padat (prodej vysoko, kup nízko). Prodej nakrátko (short selling) je pro začínající investory jedním z nejvíce matoucích pojmů. Nicméně pro profesionály je to velice šikovný nástroj, jak obrátit smůlu někoho jiného ve svůj zisk. Stále si pamatuji okamžik, když jsem se jako vysokoškolský student, pracující v létě poprvé ve wallstreetské firmě, naučil, že můžete vydělat peníze sázkou na to, že akcie společnosti nezadržitelně klesají. A představte si moje potěšení, když jsem zjistil, že můžete skutečně (a legálně) prodat akcie, které ani nemáte.

Vím, že to zní divně, ale my jsme prodávali věci, které jsme nevlastnili nebo je vůbec neměli. Prodejce vozů vám prodá konkrétní model nebo barvu, který nemá na skladě. Když v sedmdesátých letech ceny benzinu vyletěly do nebes a dnes znovu, vznikly seznamy čekatelů na úsporné a hybridní vozy, které ještě neopustily výrobní linky. Vydavatelské společnosti nám prodávají předplatné časopisů, které nemají, ale doufají, že je doručí. Návštěvníci koncertů si pravidelně kupují lístky na budoucí představení. Když se Plácido Domingo nachladí nebo když si Britney Spears poraní koleno a koncert je zrušen, umělecký manažer (prodejce nakrátko) bude muset kupcům lístků vrátit jejich peníze zpět – pokrýt svou pozici.

Prodej nakrátko funguje u akcií tak, že najdete společnost, o které si myslíte, že je velmi nadhodnocená, a u které věříte, že cena akcií začne brzy směřovat „na jih“, tj. dolů. Zpátky k závěrečným dnům internetové bubliny – mohli jste házet šipky do seznamu firem na Nasdaqu a najít kandidáty na prodej nakrátko. Společnost Cisco dosáhla svého historického maxima 82 dolarů v roce 2000; JDS Uniphase ve stejném čase stála více než 140 dolarů. Chytří prodejci nakrátko, zkrátka „šortaři“, volali svým makléřům a žádali je o prodej hromady akcií CSCO a JDSU.

Takto to funguje. Když většina lidí investuje, zkouší koupit něco levně a prodat to za víc. Například koupí 100 akcií společnosti XYZ za 10 dolarů a prodají je, když cena dosáhne 15 dolarů – se ziskem 500 dolarů. Prodej nakrátko je stejný proces – ale obráceně: prodáte něco za 15 dolarů a koupíte to za 10 dolarů. Uděláte stejný obchod a vyděláte stejné množství peněz, ale v opačném pořadí. Musíte prodat a pak nakoupit. Když sázíte na to, že cena půjde dolů, prodáváte vysoko a kupujete nízko a profitujete na rozdílu. Můžete to udělat s akciemi, dluhopisy, měnami a komoditami.

Jak můžete prodat aktiva, která nevlastníte? Jednoduše: Půjčíte si je – od vašeho bankéře, makléře, přítele, od kohokoliv, kdo k nim má právě přístup. Půjčí vám například 100 akcií společnosti XYZ, vy je prodáte za 15 dolarů, celkem za 1 500 dolarů. Až cena klesne na 10 dolarů, koupíte 100 akcií za 1 000 dolarů. Pak vrátíte 100 akcií tomu, kdo vám je půjčil, bohatší o 500 dolarů. Jistě, když vsadíte špatně – a akcie XYZ budou stále růst – tak musíte zalovit ve své kapse a doplatit rozdíl.

Komoditní spekulant také může získat na padajících cenách. Na rozdíl od akciového trhu, kde je přirozené, že daná akcie může být správně ohodnocena, a tedy zde nejsou vůbec žádné krátké pozice, na futures trzích je ke každé dlouhé pozici jedna krátká. (Když někdo vyhraje, jiný prohraje a obráceně. Když vsadíte na výhru Green Bay Packers,* očekáváte, že jejich soupeř prohraje. Tedy prodáváte nakrátko protivníka.) Kromě toho, na rozdíl od akcií, dluhopisů a měnových trhů komoditní spekulant, který se rozhodne pro krátký prodej, nemá problém s hledáním někoho, kdo má současné aktivum, a může si je půjčit a následně prodat. To, co prodává, není současná komodita, ale smlouva na budoucí dodávku.

Vše, co musí spekulant udělat, je požádat svého makléře o prodej konkrétního kontraktu za určitou cenu (nebo co nejblíže) a čekat, až cena půjde dolů. Místo půjčování čehokoliv jen vloží zálohu, ale ne moc – pouhých 5 – 10 % hodnoty kontraktu.

Následuje příklad, jak může prodejce nakrátko hrát na trhu s kakaem:

Po potlačení násilností na Pobřeží slonoviny se další obchodník domnívá, že 1 360 dolarů je příliš vysoká cena za prosincové kakao, a odráží více strach z nedostatku kakaa než skutečný stav nabídky a poptávky. Není nedostatek kakaa.

Sází na to, že cena kakaa půjde dolů, a žádá svého makléře o krátký prodej jednoho prosincového futures kontraktu za cenu 1 360 dolarů, doufaje, že uzavře tuto transakci před datem prosincového dodání předchozí koupí stejného kontraktu za mnohem nižší (kompenzační) cenu. (Celková hodnota jednoho kontraktu na 10 tun kakaa je 13 600 dolarů.) Makléř provede obchod.

Spekulant nemá v úmyslu dát někomu nějaké kakao. Jak jsme viděli, většina obchodníků na futures trzích uzavírá své obchody před dodáním. Ale trh futures byl vynalezen k ochraně spotřebitelů a producentů před rizikem, takže někteří obchodníci zvažují dodání. Pěstitel kaka, který věří, že cena nejspíše klesne, může pordat prosincový kontrakt za cenu 1360 dolarů za tunu, doufaje v to, že v čase dodání bude cena tohoto kaka níže a on vydělá – zatímco jeho sousedé dodávají svoje kakao a dostávají nižší cenu za své zboží.

Během měsíce Spojené národy oznámí, že pošlou do oblasti mírové síly, a cena kaka začne klesat. Spekulant udělal dobrý tah s prodejem kaka. Cena klesne na 1340 dolarů za tunu. Požádá svého makléře o kupi dalšího setjného kontraktu kaka za tržní cenu. Makléř zařídí získání kontraktu za cenu 1330 dolarů se ziskem 30 dolarů za tunu, tedy 300 dolarů pro krátkého prodejce.

Zkušenosti na vlastní kůži

Občas prodají obchodníci nakrátko bez dobrého důvodu, prostě jen cítí velký pokles v kostech. V roce 1987 jsem prodal nakrátko sojové boby poté, co cena vystoupala nad 9 dolarů za bušl. Všichni obchodníci, které jsem znal, kupovali jak blázni a nabízeli velmi optimistické argumenty pro další cenový růst. Já jsem však do té doby dostal mnoho lekcí o hysterii trhů. Těžko si někdo všimne začátku růstového trhu. Ale jak cena stale roste, bystří investoři pochopí, o co jde, a brzy si toho všimnou i ostatní, protože optimismum vyústí v pokračující růst navzdory pravidelným poklesům na trzích. Když každý na trhu vydělává peníze, tak to nezůstane nikým mimo trh nepovšimnuto a mnoho lidí je tím zasaženo. Dříve racionální lidé opouštějí svoje zaměstnání a stávají se denními obchodníky. Vládne divoká hysterie – a já začnu prodávat nakrátko. Prodejem sojových bobů nakrátko v roce 1987 jsem prodával nakrátko další kolo hysterie. Cena sojových bobů klesla a já jsem vydělal nějaké peníze. Zatímco prodej hysterie nakrátko je zpravidla správný, doporučuji take mít dobré základy pro přesvědčení, že cena nejspíše klesne. Zisk spekulanta leží v rozdílu mezi původní cenou a levnější cenou. Když se mýlí a cena roste, tak bude muset pokrýt svoji krátkou pozici nákupem futures za vyšší cenu, a tím ztrácí peníze.

Ale každý spekulant se zmýlí, dříve nebo později. Živě si pamatuji prodej ropy nakrátko v roce 1980. Cena rostla roky, přestože růst těžby a úsporná opatření navýšily anbídku. V roce 1978 nabídka právě překonala poptávku – ale ceny dale nelogicky rostly. V roce 1980 jsem si spočítal, že trh by si měl berzy uvědomit, že situace na ropném trhu je úplně mimo rovnováhu, a rozhodl jsem se vsadit proti ropě. Co jsem však nepředpokládal, bylo to, že by náš přítel (a do té doby náš spojenec) Saddám Husajn mohl vtrhnout do Íránské islámské republiky, kterou vedl ajatolláh Chomejní.Dva členové organizace OEC ve velké, skutečné válce proti sobě, to není dobrý čas na sázku, že ropa půjde dolů. Po vypuknutí války jsem zařizoval pokrytí svých krátkých pozic, protože ceny začaly prudce růst. (Při zpětném pohledu vidím, že jsme měl na trhu vydržet, protože ropa byla opravdu předražená a nakonec ceny opět klesly. Měl jsme pravdu v tom, jaká je situace na ropném trhu, ale zpanikařil jsem jako kdokoliv jiný.)

Zde je moje hlavní pravidlo pro prodej nakrátko: Nerad prodávám něco nakrátko, dokud to není neuvěřitelně drahé.

A myslím opravdu neuvěřitelně. Prodával jsem nakrátko mnoho věcí ve svém životě, které byly drahé, abych viděl, jak jsou ještě dražší. Ve svých začátcích na Wall Street jsem dostal svou největší lekci o tržní hysterii, když jsme v roce 1970 prodal ankrátko University Computing za 48 USD a čekal jsem, až klesne. Skončil jsem uzavíráním svých krátkých pozic, když cena dosáhla 72 USD. University Computing pokračovala vzhůru až na 96 USD – a pak se zřítila na 2 USD. Měl jsem pravdu s prodejem akcií nakrátk, ale přesto jsem byl smeten, protože jsme neměl žaludek nebo peníze držet se svého názoru, že akcie byly velmi předražené. Během internetové bubliny jsme byl mnohem chytřejší, sle domnívám se, že celá nová generace mladých kouzelníků dostala podobnou lekci při prodeji technologických akcií nakrátko, které neustále rostly a do stratosféry bez jakéhokoliv dobrého důvodu. Rodící se technologická společnost, která byla jasně předražená a byla jasným kandidátem pro krátký prodej, JDS Uniúphase, šla ze 20 na 129 USD za rok. Problém byl v tom, že trh vůbec nevěnoval pozornost skutečné hodnotě. Nováčci na trhu si mysleli, že jsou to nekonečná koryta seřazená podél cesty. Bylo to neuvěřitelné, JDSU přidala před svým pádem na 80 USD dalších 20 dolarů, opět se vyšplhala ke svému maximu – a pak spadla téměř k nule, kde zůstala následující tři roky.

Když v 70.letech zamířilo zlato ze 100 USD přímo vzhůru, racionální investor mohl zvažvat prodej ankrátko při každém 100bodovém růstu. Byl tu někdo, kdo by při 150 dolarech vsadil, že půjde rovnou až na 860 USD? (Tenkrát jsem zlato neprodával nakrátko, ale prodal jsem je za 675 USD, samozřejmě příliš brzy, vrchol přišel o 4 dny později.) A když cukr stoupl ze 4 na 40 centů, take v 70.letech, domnívám se, že si mnozí mysleli, že tato komodita byla neuvěřitelně drahá. Naneštěstí pro ty, kteří prodali nakrátko cukr za 40 centů, šla cena přes 66 centů předtím, než se vrátila zpět do reality.

Úryvek je z knihy "Žhavé komodity", autor Jim Rogers, vydané nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz