Průvodce spekulanta: Kupujte po panice

O panikách na burze: 2.díl

Nikdo nikdy nepochopil, co paniku způsobuje. Ale je s tím spojena jistá forma toho, čemu biologové říkají pozitivní vazba nebo čemu Soros říká reflexivní chování. Tady je typický scénář, který pochází z jedné z mých „stoletých“ knih:

Jedna z nejhorších panik na Wall Street, kterou jsem kdy viděl, se stala přímo před mýma vlastníma očima. Jednou jsem seděl na burze a nikdy jsem ji neviděl tak klidnou. Všechno bylo klidné a optimistické. Akcie byly stabilní, železnice vydělávaly peníze a všechno bylo veselé. Jeden člen, který se tam nacházel, zastupoval finanční dům, který měl velice vysokou pozici. Nabídl 200 akcií na prodej. Člověk, který seděl naproti, si řekl: „Také mám tyto akcie. Když je tento člověk takto zainteresován v jejich prodeji, musí to mít nějakou příčinu.“ Také vystavil na prodej svoje akcie. Pak následovali ostatní. Burzu ovládlo vzrušení. To ovlivnilo i jiné akcie. Vznikla panika a následně nevyhnutelný propad. Později vyšlo najevo, že původní prodej 200 akcií neměl žádnou příčinu, a broker, který tyto akcie prodával, prostě dostal příkaz na prodej.

Větší shoda panuje v otázce toho, co následuje po panice – stabilita a zotavení. Slabí hráči jsou smeteni a lovci kšeftů sbírají kousky. Scott Joplin to cítil velice dobře. Nevím, zda Joplinova moudrost pocházela z jednání s jeho vydavatelem o honorářích nebo z rad mého pradědečka Martina (hlavní účetní Joplinova vydavatele), které mu dával z vlastních zkušeností.

Ale již v 16. taktu The Wall Street Ragu vzniká klíčová durová melodie „Přišly dobré časy“, který přecházejí do středního registru. Kdyby se Joplin tolik nesoustředil na hudbu, určitě by časem použil ověřenou metodu vydělávání peněz v období panik.

Veteráni Wall Street dobře vědí, že je třeba před panikou pozastavit činnost a naopak začít jednat po panice:

Ale někteří získají na Wall Street dostatečnou zkušenost, aby mohli být úspěšní, dříve, než ve svém životě dosáhnou takového období, kdy jsou již jednou nohou v hrobě. Až toto období nastane, budou tito veteráni trávit většinu času ve svých pohodlných domácnostech, a když nastane panika, která se občas opakuje častěji než jednou za rok, můžete je vidět na Wall Street, jak opírajíce se o hole kráčejí do kanceláří svých brokerů. Vždy kupují dobré akcie v tom objemu, jaké jim dovoluje jejich bankovní konto, které nechali narůst právě pro tyto příležitosti. Panika řádí dokud podobné nákupy nestabilizují trh. Když panika ztratí na síle, tito staříci, kteří rozumně odpočívali na veslech v očekávání této události, která se regulerně opakuje, rychle prodávají svoje akcie, ukládají svoje zisky do banky nebo si kupují nemovitost a pak odcházejí do svých nádherných domů a šťastných rodin.

Jakmile skončilo hrozné období let 1931 a 1932, vyplatilo se po panice „dokulhat“ na Wall Street. Počínaje rokem 1940 Dow rostl měsíčně v průměru o procento a po 3 měsících dokonce o 3 procenta. Po krachu v roce 1987 velké denní klesání S&P bylo dobrým okamžikem vyrazit na procházku s holemi. Po poklesu o 7,50 bodů průměrný pohyb o den později činil 1,39 bodů. Porovnejte to s 0,12 body po náhodně vybraném dni a 0,88 body po denním růstu 7,50 nebo více bodů (7,50 bodový pohyb během tohoto období činil kolem 1,5 procent). Nicméně vzhledem k vysoké variabilitě a 300 bodovému růstu S&P v období po roce 1987 jsou výsledky docela porovnatelné s náhodou. Při studiu velkých pohybů v polovině roku 1996 se objevuje zajímavý fakt: 7,50 bodové pohyby jsou 3krát častější než obvykle. Připravte se na problémy.

K panikám dochází i na trzích s pevným příjmem. Největší pokles cen dluhopisů od roku 1987 nastal v 8. březnu 1996, kdy se ceny dluhopisů propadly o více než 3 body. Účastníci trhu s dluhopisy se nacházeli ve stavu totálního šoku.

Tento den jsem opustil pohodlí svého domova, unikl své rodině, která mi vždy radí v podobných časech být opatrný, a vyrazil jsem do boje. Hned další den jsem uložil do banky zisk, který jsem měl z obchodování s dluhopisy a který dosáhl 100 procent. Kdybych býval měl odvahu nakoupit akcie za celou částku svého konta, mohl bych už odejít do důchodu s obrovským ziskem. Růst Dow zaznamenal největší denní růst v historii a dosáhl 173 bodů (po otevření nejprve poklesl o 50 bodů).

Tyto krátké výpady nevyvolávají často v mém překrásném domově podobnou klidnou

atmosféru. V srpnu roku 1988 jsem nakoupil po panice, která následovala po zvýšení

úrokových sazeb Fedem. Po podrobných výpočtech jsem přišel na to, že nákup po panikách na trzích s dluhopisy zisky nepřinášejí. Málem jsem se utopil. V březnu roku 1995 jsem nakoupil poté, co se dolar vůči jenu během jednoho dne propadl o 5 procent. Během

krachu 19. října 1987 jsem měl dlouhou pozici maximálně možné velikosti. Možná kdybych býval kulhal s holí nebo cvičil na klarinet, měl bych teď na účtu více peněz.

Když jsem začínal se spekulacemi, rád jsem nakupoval i tehdy, kdy panika zasáhla dobré akcie. Ale poplatky byly tak vysoké, že jsem s tím přestal, jakmile jsem objevil svět futuresů. Bylo by zajímavé spočítat všechny 10procentní paniky jednotlivých akcií NYSE s ohledem na rychlé uzavření ziskových pozic. Bohužel, jak bylo uvedeno v minulém díle, v 90. letech 20. stol. k panikám prakticky nedocházelo.

Pády velikých

K panikám dochází všude, nejen na akciových nebo úrokových trzích. Alexander Dumas v úvodu Třech mušketýrů pohotově uvádí, že paniky v 17. stol. ve Francii byly natolik časté, že občané měli vždy po ruce muškety a šavle. Ve většině knih 19. stol., které pojednávaly o akciích, můžeme najít popisy takových panik, ve srovnání s nimiž krachy v letech 1929 a 1987 vypadají naprosto bezvýznamně. Paniky byly tak dominantní a divoké, že k bitkám na newyorkské burze docházelo prakticky denně. Popis praktik NYSE Edwardem G. Riggsem z roku 1893: „Ještě před 10 lety brokeři často řešili svoje problémy pomocí pěstí. Pozoruhodně během jednoho týdne v roce 1884, kdy došlo k panice (všimněte si, s jakou běžností se používá slovo panika), byly bitky na denním pořádku. Zdá se, že od této doby se povaha brokerů zmírnila (bezesporu kvůli poklesu frekvence panik).“

Tabulka: Chronologie 10procentních poklesů Dow Jones Industrials, v letech 1890 – 1990

Čtěte také: Hlavní finanční paniky v historii

Úryvek je z knihy "Průvodce spekulanta", autor Victor Niederhoffer, vydané v roce 2007 nakladatelstvím Grada Publishing, více informací naleznete na http://www.grada.cz