O smyslu ekonomických předpovědí

Konec roku obvyklé horkou sezónou pro ekonomy, kteří vydávají prognózy vývoje. Nejen klienti pak čekají se zatajeným dechem na to, co analytici dokáží vyčíst z kříšťálové koule. Jde mimo jiné i o snahu dostat se do výstupů médií a následně hodnotit, čí předpovědi byly nejblíže realitě.

Nynější časy přinesly prognostikům návrh – time out. Jak má fungovat? Ekonomové vědí, že když poptávka dosáhne určité hranice, vyvine se černý trh – a poptávka je v současné době opravdu vysoká. Černý trh s ekonomickými prognózami by rostl, zmizela by transparentnost a každý prognostik by mohl vyjadřovat své názory “mimo záznam” bez toho, aby je musel podložit detailní analýzou či prozradit výchozí předpoklady.

Skutečností je, že když vezmeme v potaz současnou nejistotu, těžko může některý analytik očekávat, že se jeho předpověď splní přesně v té podobě, v jaké ji vyslovil. Prognózy však mají důležitou indikační funkci, která poskytuje informaci o stavu ekonomiky. Nikdo by nenavrhnl doktorům, aby přestali měřit teplotu pacientům při záchvatu horečky.

I za klidnějších časů mohou být ekonomické prognózy ze své povahy pouze podmínečné. Neexistuje nic jako absolutně spolehlivá předpověď pro kurz dolaru nebo cenu ropy, které jsou klíčovou součástí každé prognózy HDP – a to ani za použití nejlepších modelů. Kritikové myšlenky předpovědí by si měli alespoň dát práci posoudit prognózy na pozadí přijatých hypotéz - a ne je rovnou paušálně odsoudit a odložit do koše. Navíc ekonomika prostě nefunguje jako Newtonova mechanika, kde je kulička na nakloněné rovině vždy vystavena stejným silám. V ekonomii se síly mění, stejně jako povrch nakloněné roviny - a pak si také kulička začne dělat, co chce (abychom zůstali u metafor).

Činí to ekonomické prognózy bezcennými? V žádném případě, a to ani v současné zamlžené situaci. A i když tolik kritizovaný závod prognostiků o co největší mínus u tempa růstu pro rok 2009 v sobě jistě nese tendence sebenaplňujícího se proroctví, i ta nejpesimističtější předpověď plní důležitý úkol: dává “decision-makerům” v obchodě a politice indikaci ohledně možností dalšího směru ekonomického vývoje v nadcházejícím roce. Protože žádný prognostik vědomě nezveřejní predikci s přesvědčením, že se nemůže splnit, nebo že je její naplnění extrémně nepravděpodobné.

Momentálně se zdá, že nejlepším způsobem, jak čelit rostoucí nejistotě, je načrtnout scénáře, které jsou konzistentní a popisují budoucí alternativy v kontextu specifických předpokladů. To může vytvořit cennou platformu pro plánování v obchodě i politice. Nicméně to vyžaduje pečlivé uvážení, rozbor scénářů – zčásti například proto, aby bylo možné správně (flexibilně) postupovat při provozování vlastní podnikatelské či politické aktivity. Pohodlnější je ale samozřejmě jízlivě komentovat nevyplněné předpovědi a vyhýbat se tak odpovědnosti předložit předpoklady přijaté pro vlastní chování.

Stefan Schneider

www.dbresearch.com