Cena akcie a zisk na akcii podruhé

V počátečním díle seriálu "Investiční horečka" jsme se věnovali roku 2000, kdy poměr P/E dosáhl nevídaných hodnot. Článek naleznete zde.

Jaká byla další období s vysokou hodnotou poměru P/E?

V historii se objevily ještě tři další období vysokých hodnot poměru P/E, jak je zachyceno na obrázku 1-3, které však nikdy nebyly tak velké jako v roce 2000. Prvním obdobím byl červen 1901, kdy se hodnota poměru P/E vyšplhala na 25,2 (viz obrázek 1-3). Toto období bychom mohli nazvat „vrcholem 20. století“, neboť nastalo zhruba kolem doby oslav nového století. (Příchod 20. století byl oslavován 1. ledna 1901, nikoliv 1. ledna 1900.) Tento vrchol se objevil jako výsledek zdvojnásobení reálných zisků v průběhu pěti let, v nichž se americká ekonomika dostávala z deprese devadesátých let 19. století. Velice pomalý a postupný růst cen vzhledem k ziskům trval po třicet let (reálné zisky rostly ročním tempem 2,3 % od července 1871 do července 1900, zatímco ceny rostly nepatrně vyšším tempem 3,4 % ročně).

Obrázek 1-3 Poměr P/E a úrokové sazby, 1881–2005

Poznámka: Poměr ceny akcie a zisku na akcii, období od ledna 1881 do ledna 2005. Čitatel: reálná hodnota (o inflaci očištěná) indexu S&P Composite Stock Price Index, leden. Jmenovatel: klouzavý průměr reálných zisků společností obsažených v indexu S&P Composite za posledních deset let. Roky s nejvyššími hodnotami zobrazeny.

Zdroj: Vlastní výpočty autora z dat uvedených v obrázku 1-1. Úroková sazba představuje nominální výnos dlouhodobých dluhopisů vlády Spojených států za období od ledna 1881 do ledna 2005 (autor propojil dvě dlouhodobé časové řady úrokových sazeb).

Vrchol hodnoty ukazatele P/E v roce 1901 nastal po náhlém vzestupu tohoto poměru mezi červencem 1900 a červnem 1901, kdy se jeho hodnota zvýšila během jedenácti měsíců o 43 %. V tomto období se prudce šířil optimismus spojený s přelomem století a intenzivně se hovořilo o úspěšné a „high-tech“ budoucnosti. Po roce 1901 nenastal ihned vyložený propad reálných cen akcií, ale po celých následujících deset let se akcie pohybovaly zhruba na úrovni z roku 1901 nebo těsně pod ní a až poté se propadly. Do června 1920 ztratil akciový trh 67 % své reálné hodnoty z června 1901. Průměrný reálný výnos akciového trhu (včetně dividend) za pětileté období počínaje červnem 1901 činil pouhých 3,4 % ročně – jen taktak nad reálnou úrokovou mírou.

Průměrný reálný výnos akciového trhu (včetně dividend) za desetileté období po červnu 1901 byl 4,4 % ročně, za patnáctileté období po červnu 1901 byl 3,1 % ročně a za dvacetileté období po červnu 1901 byl –0,2 % ročně (Tyto hodnoty představují geometrický průměr reálných výnosů indexu S&P Composite, očištěných o inflaci pomocí indexu průmyslových cen (neboť index spotřebitelských cen se začal sledovat až v roce 1913.) To jsou mnohem menší výnosy, než jaké bychom od akciového trhu očekávali, avšak pokud si někdo počkal až do dvacátých let, výnosy by se dramaticky zvýšily.

Druhý okamžik vysokého poměru P/E nastal v září 1929, v období vysokých cen akcií dvacátých let a druhé nejvyšší hodnoty poměru P/E v historii. Po okázalém býčím trhu dvacátých let dosáhl poměr hodnoty 32,6. Jak je známo, trh se z těchto výšin zřítil a tento pokles reálné hodnoty indexu S&P k červnu 1932 činil 80,6 %. Propad reálné hodnoty byl hluboký a dlouhodobý. Index S&P Composite se vrátil na svou reálnou hodnotu ze září 1929 až v prosinci 1958. Průměrný reálný výnos akciového trhu (včetně dividend) za pětileté období po září 1929 činil –13,1 % ročně, za desetileté období byl –1,4 % ročně, za patnáctileté období –0,5 % ročně a za dvacetileté období 0,4 % ročně.

Třetí období, kdy poměr P/E dosáhl vysoké hodnoty, nastalo v lednu 1966, kdy poměr P/E, jak je zobrazeno v obrázku 1-3, dosáhl lokálního maxima na úrovni 24,1. Můžete tento vrchol pojmenovat „vrcholem Kennedyho a Johnsona“ vzhledem k prestiži a charismatu tehdejšího prezidenta Johna Kennedyho a pomoci jeho viceprezidenta a nástupce Lyndona Johnsona. Tento vrchol přišel po dramatickém býčím trhu, poté, co pětiletý růst reálných cen akcií od května 1960 zvýšil jejich hodnotu o 52 %. Tento nárůst, jenž přivedl poměr P/E do jeho dalšího lokálního maxima, korespondoval s růstem reálných zisků o 36 %. Trh reagoval na tento růst zisků, jako by očekával jeho další pokračování, které se však samozřejmě nekonalo.

V následujících deseti letech se reálné zisky zvýšily jen nepatrně. Ceny akcií v reálné hodnotě se pohybovaly kolem úrovně z ledna 1966, v roce 1968 ji nakrátko překonaly, ale se pak opět propadly a v prosinci 1974 byla reálná hodnota akciového trhu v porovnání s vrcholovou úrovní v lednu 1966 o 56 % nižší. Reálné ceny akcií se dostaly zpět na lednovou úroveň až v květnu 1992.)

Průměrný reálný výnos akciového trhu (včetně dividend) za pětileté období po lednu 1966 byl –2,6 % ročně, za desetileté období –1,8 % ročně, za patnáctileté období –0,5 % ročně, a za dvacetileté období 1,9 % ročně.

Tyto historické epizody přechodně vysokých cen akcií jsou důkazem toho, že iracionální exuberance není novou záležitostí a že tyto epizody nikdy nemívají dobrý konec.

Úryvek je z knihy "Investiční horečka: iracionální nadšení na kapitálových trzích", autor Robert J. Shiller, vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Více informací naleznete na http://www.grada.cz