Obavy z iracionálních cen akcií. Podstata trhů.

V roce 2000 si většina lidí všemožných profesí, které jsem poznal, lámala hlavu nad zjevně vysokými hodnotami akciových trhů. Zdálo se, že lidé si nebyli jisti, zda tržní úrovně dávají nějaký smysl nebo zda jsou skutečně produktem nějakého lidského chování, které se mohlo nazývat iracionální exuberancí. Lidé si nebyli jisti, zda vysoké hodnoty akcií odrážejí jen neopodstatněný optimismus – optimismus, jenž se rozšířil do našich myšlení a ovlivnil mnoho našich životních rozhodnutí. Lidé si nebyli jisti, jak se zachovat při jakékoli náhlé tržní korekci, a přemýšleli, zda se může ještě vrátit dřívější psychologie trhu.

Dokonce ani Alan Greenspan si nebyl jistý. Vystoupil se svým projevem o iracionální exuberanci dva dny poté, co jsem před ním a Radou guvernérů Federálního rezervního systému obhajoval svůj názor, že úrovně akciového trhu jsou iracionálně vysoké, avšak o pouhých sedm měsíců později se podle tisku vyslovil o ekonomice a akciovém trhu v optimistickém duchu „nové éry“. Ve skutečnosti byl Greenspan vždy velice opatrný ve svých veřejných projevech a nestavěl se na žádnou názorovou stranu. Ve veřejném výkladu jeho komentářů se však často zapomínalo, že když došlo na tyto otázky, ani on neznal odpovědi.

Několik let po vrcholu akciového trhu v roce 2000 má trh podstatně nižší hodnotu, avšak z pohledu historie je stále na relativně vysoké úrovni. Sdělovací prostředky jsou již unaveny z neustálého popisování vysokých hodnot trhu a při diskusích o možném budoucím vývoji trhu se o nich již nehovoří. Avšak někde hluboko ve svém nitru jsou si lidé stále vědomi toho, že trh má pořád dosti vysokou hodnotu, a toto vědomí jim není dvakrát příjemné.

Nemaje odpovědi na tyto otázky ani od našich nejmoudřejších, mnozí je hledají v moudrosti trhu a ve zvratech tržního vývoje se snaží číst jako věštci z křišťálové koule. Avšak dříve, než začneme předpokládat, že trh skutečně odhaluje nějaké pravdy ohledně této nové éry, slušelo by se, abychom si uvědomili skutečné determinanty tržních pohybů a zauvažovali nad tím, jak tyto tržní pohyby ve svých důsledcích pronikají do celé ekonomiky a do našich životů.

Mnoho z těchto skutečných determinantů je skryto v našich myslích. Je to ona „živočišná podstata“, o níž jako o hnací síle hospodářství hovořil John Maynard Keynes. Jeden z nejznámějších termínů Johna Maynarda Keynese, „živočišná podstata“ (animal spirits), je jen jiným označením pro fenomén velice podobný konceptu iracionální exuberance. Keynes byl pravděpodobně nejvlivnějším ekonomem 20. století; proslul svou knihou z roku 1936 Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Tato revoluční publikace se stala průvodcem lídrů fiskální a monetární politiky po celém světě.

Keynes v ní napsal: „Vedle nestability plynoucí ze spekulace zde existuje nestabilita způsobená charakterem lidské povahy, kdy velká část našich praktických činností závisí spíše na spontánním optimismu než na matematickém očekávání, ať již morálním, hédonistickém nebo ekonomickém. Pravděpodobně většina našich rozhodnutí uskutečnit nějakou pozitivní akci, jejíž úplný dopad budeme prodloužen na mnoho budoucích dnů, může být učiněna pouze na základě živočišné podstaty – spontánní potřeby uskutečnit nějakou akci než jen setrvávat v nečinnosti, a nikoliv na základě váženého průměru kvantitativních výsledků násobenými kvantifikovanými pravděpodobnostmi.“

Stejná živočišná podstata je hnací silou i v případě ostatních trhů, jako například trhu nemovitostí, kterým se jako určitou další případovou studií spekulativního chování budeme zabývat v dalších dílech seriálu "Investiční horečka".

Úryvek je z knihy "Investiční horečka: iracionální nadšení na kapitálových trzích", autor Robert J. Shiller, vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Více informací naleznete na http://www.grada.cz