Má smysl stanovení termínu přijetí eura?

Současné problémy Evropské unie a ekonomický stav České republiky stále neodradily naše vrcholné politické představitele od stanovování termínů pro přijetí evropské měny. Téměř všechny větší politické strany nám předkládají termíny, kdy bychom ji měli být schopni přijmout. Velmi často jsou skloňovány optimistické představy o letech 2015 až 2017 či roky následující. Je dobré si připomenout, že zmiňovaných termínů, kdy jsme měli být schopni přijmou euro, již bylo mnoho a pravděpodobně ještě mnoho bude.

Prakticky každá politická strana a její vrcholní představitelé si stanovili nějaký rok jako termín pro přijetí eura. Pokud se však realisticky podíváme na současnou situaci České republiky, tak ani jeden není reálný. Zmiňování jakéhokoliv termínu v současné, a to jak ekonomické, tak především politické situaci není smysluplné. Před stanovením tohoto data (prozatím pominu, zda má vůbec smysl přijímat euro) je třeba provést celou řadu kroků a opatření, které povedou ke stabilizaci veřejných financí. Základní podmínky pro přijetí evropské měny, tzv. Maastrichtská kritéria, jsou následující:

• schodek veřejných financí v zemi nesmí přesáhnout 3 % HDP,
• celkový veřejný dluh nesmí překročit 60 %,
• cenová stabilita a průměrná inflace nesmí po dobu jednoho roku přesáhnout o více než 1,5 % míru tří členských zemí s nejnižší inflací,
• dlouhodobé úrokové sazby nesmějí přesáhnout o více než 2 % sazby tří zemí s nejnižší inflací,
• musí být udržena měnová stabilita prostřednictvím účasti v ERM II.

EU požaduje splnění pěti maastrichtských kritérií plus dalších hned několik podmínek, které se týkají především sladění legislativního prostředí v ČR a EU.

Tabulka č. 1: Srovnání kritérií pro přijetí eura (hodnoty ke konci roku 2009)

Česká republika v současné době splňuje tři z pěti uvedených podmínek a dále musí sladit legislativu s Evropskou unií. Kritéria, která nejsou splněna, jsou vyšší než požadovaný deficit veřejných financí a fakt, že ČR není účastníkem ERM II. Evropský mechanismus směnných kurzů II (anglicky European Exchange Rate Mechanism II, zkratka ERM II) vznikl v lednu 1999. Země vstupující do Evropské měnové unie v něm musí být poslední dva roky před přijetím eura a musí v rámci něj udržovat kurzy svých měn v povoleném fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu, tzv. centrální parity, k euru. Při současné volatilitě domácí měny není ČR na vstup do ERM II připravena.

Nejvýraznější překážku pro přijetí eura v ČR pak představuje stav veřejných financí, především deficit státního rozpočtu, který ke konci roku 2009 dosahoval 5,9 % HDP a podle ministra financí Janoty by měl mírně poklesnout na 5,3 % v roce 2010 (a následujícím roce na 4,8 %). Současná politická situace a volební preference však příliš nenasvědčují tomuto vývoji a je pravděpodobné, že v tomto roce se dočkáme minimálně stejného, ale spíše vyššího deficitu. Stav veřejných financí s podílem mandatorních a kvazimandatorních výdajů v blízkosti hranice 80 % a aktuální politická situace nenasvědčují tomu, že by Česká republika byla schopna snížit deficit pod požadovanou hranici tří procent minimálně v následujících pěti letech, pravděpodobně však ještě déle.

Přijetí či nepřijetí evropské měny je zcela jednoznačně politickým rozhodnutím, před jehož učiněním je ale třeba provést celou řadu systémových změn (nestačí pouze krátkodobé neucelené úpravy), které mohou vést ke snížení zadlužení. Jedná se především o stabilizaci veřejných financí prostřednictvím několika reforem (zdravotnictví, důchodového systému, školství…). Politická situace však ukazuje, že zde není žádný silný hráč, který by byl ochoten tyto nepopulární kroky provést. Ekonomická krize není dobou, kdy by se mělo snižovat zadlužení, spíše naopak je v období krize třeba zvýšit investice; nicméně je potřeba snížit alespoň tempo zadlužování oproti dnešku. Ovšem to, co nabízí drtivá většina politických stran, nejsou investice, ale nesmyslné plýtvání finančními prostředky zvyšující bezúčelně státní dluh. Politické snaze zavést euro musí nutně předcházet provedení potřebných reforem, jinak nemá cenu o jakémkoliv termínu přijetí vůbec hovořit.

Pokud nebudeme stabilizovat veřejné finance a tempo zadlužování bude i nadále zrychlovat tak, jako tomu bylo doposud, nemáme šanci na přijetí evropské měny. Špatným příkladem státního hospodaření nám mohou být dnes velmi často zmiňované země (Řecko, Portugalsko, Španělsko či Irsko), které mají enormní státní dluh a deficit převyšující 10 %. I přesto, že do stavu Řecka či Portugalska máme ještě hodně daleko, jisté podobnosti zde lze nalézt. Řecká ekonomika měla zhruba před 30 lety dluh ve výši 23 % HDP a deficit rozpočtu byl ve vztahu k HDP pouze 2,6 %. Současné statistiky z roku 2009 (o jejichž věrohodnosti lze s úspěchem pochybovat) hovoří o dluhu převyšujícím 115 % HDP a schodku ve výši 13,6 % HDP (je pravděpodobné, že další revize údajů bude znamenat zvýšení nad 14 %). Trvalo tedy třicet let, než „sociální politika a chamtivost politiků“ dovedla stát na pokraj krachu. Zatím je naše situace o něco lepší než v mnoha státech Evropské unie, ale čím později začneme stav veřejných financí řešit, tím více to bude bolet. To už je však obehraná písnička, kterou nikdo z politiků neposlouchá.