Významné cenové změny za absence důležitých zpráv

Můžeme se také podívat na dny s neobvykle velkými cenovými pohyby a ptát se, zda se v těchto dnech objevily ve sdělovacích prostředcích nějaké mimořádné zprávy. V roce 1989 navázali na Niederhofferovu studii David Cutler, James Poterba a Lawrence Summers; vytvořili seznam padesáti největších cenových změn akciového trhu ve Spojených státech, měřeno změnou hodnoty indexu S&P za období od druhé světové války, a pro každou tuto změnu uvedli vysvětlení nabízené ve sdělovacích prostředcích.

Většina těchto takzvaných vysvětlení neodpovídala nějakým neobvyklým zprávám a mnohé z nich nebylo ani možné za seriózní zprávy považovat. Například příčinou velkých cenových pohybů měla být relativně neškodná prohlášení, třeba „Eisenhower nabádá k důvěře v ekonomiku“, „další reakce na vítězství Trumana nad Deweyem“ nebo „opětovné nákupy po dřívějším propadu“. Lze namítat, že i kdyby trhy fungovaly dokonale efektivně, nelze očekávat, že se významné zprávy budou vyskytovat přesně v den markantního cenového pohybu.

Podle teorie efektivních trhů se informace projevují v ceně akcií ihned po jejich zveřejnění, nikoliv až tehdy, až o dané události napíší média. Tudíž – podle tohoto názoru – není překvapením, že podstatné nové informace nenacházíme v tisku v den, kdy došlo k cenové změně: dřívější informace, jež může nezasvěcenému pozorovateli připadat okrajová a irelevantní, byla již vnímavými investory interpretována jako významná událost, která ovlivňuje fundamentální faktory určující cenu akcií.

Dalším argumentem vysvětlujícím, proč dny s neobvykle velkými cenovými změnami akcií jen velice zřídka korespondují s důležitými zprávami, je tvrzení, že významné cenové změny mohou být následkem společného působení různých faktorů, a to přesto, že tyto faktory samy o sobě nejsou pro masmédia nijak obzvláště zajímavé. Například si představme, že někteří investoři používají pro určení základní, fundamentální hodnoty akcie specifický statistický model, jenž pracuje s několika ekonomickými ukazateli. Pokud všechny ukazatele, popř. většina z nich, ukazují v určitý den stejným směrem, nemusí ani jeden z nich mít podstatnou důležitost, a přesto jejich společný dopad může být pozoruhodný.

Změny jako katalyzátory veřejné pozornosti

Obě výše zmíněné interpretace neurčitého a vágního vztahu mezi mediálními zprávami a pohyby akciového trhu předpokládají, že veřejnost věnuje zpravodajství neustálou pozornost a citlivě reaguje na sebemenší indicie změny tržních fundamentů, tj. že neustále a pečlivě skládá mozaiku různorodých důkazů. Ale takto veřejná pozornost zkrátka nefunguje. Naše pozornost je mnohem více náladová a nepředvídatelná. Zprávy fungují mnohem spíše jako spouštěcí mechanismy řetězce událostí, jež zásadně mění pohled veřejnosti na akciový trh.

Role medializovaných událostí v ovlivňování trhu je velice často zpožděná a má za následek spuštění takzvané sekvence, jinak řečeno kaskády veřejné pozornosti. Tato pozornost může být věnována určitým obrazům, příběhům nebo skutečnostem, jež jsou již dávno dobře známy. Tyto skutečnosti mohly být dříve prostě ignorovány nebo ohodnoceny jako bezvýznamné, ale mohou ve světle mimořádných zpráv znovu získat na významnosti. Tyto sekvence pozornosti můžeme nabývat kaskádami, ve kterých jedno soustředění pozornosti vede k dalšímu, a tak dále.

Úryvek je z knihy "Investiční horečka: iracionální nadšení na kapitálových trzích", autor Robert J. Shiller, vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Více informací naleznete na http://www.grada.cz