Je probíhající korekce fundamentálně opodstatněná?

Právě probíhající propady na globálních akciových trzích byly odstartovány nárůstem averze investorů vůči řeckým dluhopisům, jejichž výnosy se dostávaly do závratných výšek. Nakonec bylo Řecko z dluhopisového trhu úplně vytěsněno a na pomoc přispěchala EU s MMF, které této zemi poskytly finanční injekci ve výši 110 mld. EUR. Po této masivní podpoře se akcioví investoři na čas uklidnili, aby se po chvíli začali obávat rozšíření řecké nákazy do dalších zadlužených a fiskálně problematických zemí jako Portugalsko, Španělsko či Itálie. Na zmíněnou hrozbu promptně reagovali evropští představitelé, kteří odsouhlasili finanční balík ve výši 750 mld. EUR pro země, které tuto pomoc budou bezprostředně potřebovat.

Investoři na dluhopisových, devizových i akciových trzích se opět na čas uklidnili, aby si záhy uvědomili, že se jedná jen o přislíbení likvidity a kreditní (úvěrové) riziko jednotlivých zemí je stále vysoké. I na tuto oprávněnou výtku reagovaly nejpostiženější země úsporami na straně výdajů a zvyšováním příjmů na straně druhé. Úsporná opatření se začala šířit Evropou a po Irsku následovalo Řecko, které zvýšilo DPH a spotřební daně z alkoholu a tabáku a snížilo platy státních úředníků, kteří přijdou o 13. a 14. mzdy. Navíc vláda v Aténách zveřejnila podrobnosti penzijní reformy, která prodlužuje věk odchodu do důchodu na 65 let.

Razantní úsporné škrty ohlásilo též Portugalsko a Španělsko, které hodlá omezit výdaje na veřejné investice o šest miliard eur a snížit platy zaměstnancům ve veřejném sektoru o pět procent. Na úsporná opatření negativně reagovaly zaměstnanecké odbory, které celou situaci jen zhoršovaly a dosud nepochopily, že žít na dluh se do nekonečna nedá. Fiskální restrikce v podobě úsporných vládních opatření se s největší pravděpodobností promítne do nižší míry růstu či mírně vyššího poklesu hospodářství zmíněných zemí. Investoři na akciových trzích se tedy začali obávat o nižší než očekávané tempo růstu hospodářského oživení eurozóny, které by se negativně projevilo i na poklesu mezinárodního obchodu.

Domnívám se, že prioritou zůstává dokončení úsporných opatření zadlužených evropských ekonomik a snaha tak snížit strukturální deficity. Provedení fiskálních restrikcí se sice negativně projeví v nižším růstu jednotlivých evropských ekonomik, které se k tomuto kroku odhodlaly, ovšem na celou eurozónu to bude mít spíše zanedbatelný dopad. Daleko důležitější je nalézt mechanizmus pro členy eurozóny, který by zaručoval dlouhodobě vyrovnané státní rozpočty jednotlivých zemí. Za jedno z možných řešení lze považovat schválení ústavního zákona, který by jasně specifikoval, za jakých okolností je možné schválit deficit státního rozpočtu. Předpokládám, že poté, co EU nalezne shodu na toto téma, nebude již důvod k tomu, aby evropské akciové trhy klesaly, neboť mírné hospodářské zpomalení způsobené fiskálními restrikcemi je již v cenách akcií zahrnuto.