Krize eurozóny: Vetřelec se vrací

Finanční krize zastihla většinu ekonomů nepřipravenou. Finanční trhy byly naivní jak panenka Barbie a politici ještě více. Finanční svět, jak jsme jej znali do roku 2008, je pryč. Tato kniha není pohodové čtení, které pohladí po duši. Nenajdete v ní konejšivá slova, že vše zlé pomine a že bude zase dobře. Ano, její vydání bylo záměrně časováno do doby, kdy akutní finanční krize již skončí a kdy i světová recese začne polevovat. Jako ve správném akčním filmu bude následovat oddychová přestávka, kdy se zdá, že vetřelec již opustil kosmickou loď a zbytek posádky přežije.

A pak to teprve začne. Ano, po nynějším ústupu světové recese přijde za pár let něco většího. Něco, o čem byste možná raději nevěděli. Něco, ve srovnání s čím bude finanční krize roku 2008 vypadat jako neškodná epizoda.

Tato slova jsem napsal na plakát propagující první vydání této knihy. Podařilo se jej skutečně načasovat do doby, kdy první vlna finanční krize a světové hospodářské recese pominula. Začátkem podzimu 2009 vše vypadalo téměř idylicky: zdálo se, že nejhorší je za námi. A pak to teprve doopravdy začalo.

V listopadu 2009 se ukázalo, že předchozí řecké vlády falšovaly statistiky a že země je na prahu bankrotu. Začala řecká finanční krize. Začátkem roku 2010 se masově rozšířilo užívání potupné zkratky PIGS – „prasata“. Jde o iniciály čtyř zemí: Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko. Někdy se uvádí PIIGS včetně Itálie. Ale protože Itálie má již velkou tradici, pokud jde o velké dluhy, nelichotivá zkratka slouží spíše k označení zemí, které nejsou tak vykřičené a které byly ještě v roce 2007 dávány za příklad jiným ekonomikám. Zejména Irsko a Španělsko.

Jakmile se etablovala zkratka PIGS, bylo jasné, že probíhá evropská měnová a finanční krize. Přesně řečeno krize eura. Ještě přesněji šlo o krizi eurozóny a kdybychom měli být opravdoví puntičkáři, řekli bychom, že jde o krizi zemí, které přijaly euro, aniž by na to po hospodářské stránce měly. Což jsou kromě Německa, Nizozemí, Finska a Lucemburska téměř všechny. Ukázalo se, že eurozóna je opravdu konstrukce postavená napůl na kameni a napůl na písčitých základech – jak bylo uvedeno již v prvním vydání této knihy.

A – ano, vetřelec se jako ve správném akčním filmu vrátil – myslím, že žádný ekonom nebo finančník nezapomene na dramatický květen 2010, který lze srovnat jen se zářím 2008. Evropská unie tuto krizi „vyřešila“ masivní dotací, což ovšem znamenalo jen odsunutí problému na pozdější dobu. Dále se ostatně evropské finanční krizi budeme věnovat podrobněji. Tento vetřelec je tu totiž stále s námi. Bude se vracet. Opakovaně.

Ohlédnutí za dalším krizovým rokem

V září 2010 uplynul rok od doby, kdy vyšlo první vydání Financí po krizi. Co se během těchto dvanácti měsíců stalo?

• V listopadu 2009 řecká vláda přiznala, že stav veřejných financí je mnohem horší, než tvrdila do té doby oficiální data. Začala řecká finanční krize, kterou dočasně uhasila až záchranná akce v květnu 2010.

• Zadlužení vyspělých států nadále rostlo v důsledku hospodářské recese a nutnosti hradit následky bankovní krize. Řecká epizoda tento trend jen posílila.

• Pod záštitou ministra financí a ministra práce a sociálních věcí zasedala druhá Bezděkova komise se zadáním navrhnout důchodovou reformu. Výpočty komise ukázaly, že demografický trend je nepříznivý a ani „baby-boom“ z let 2002–2008 jej nezvrátil.

• Čeští voliči – čerstvě vyděšeni řeckou fi nanční krizí, která kulminovala v květnu – zvolili koncem téhož měsíce parlament ve středopravém složení. Nová vláda si zvolila přízvisko „vláda rozpočtové zodpovědnosti“.

• Začátkem září 2010 vzrostly rizikové přirážky dluhopisů Řecka, Irska a Portugalska, což je možný signál dalšího kola evropské fi nanční krize.

• Český státní dluh vzrostl na 1 352 681 689 290 Kč, což znamená 12% nárůst od prvního vydání této knihy. Jeho podíl na HDP dosáhl hodnoty 36,93 %.

Je tedy zřejmé, že těchto dvanáct měsíců nebylo nudných. Potvrdily se obavy z možných rozpočtových krizí vlád, přičemž řecká krize přišla dříve, než kdo čekal. Až do zimy 2009/2010 totiž nikdo nevěděl o skutečném rozsahu řeckých problémů. Řecku se budeme podrobněji věnovat v rozšířené kapitole. Podstatné je zjištění, že trendy popsané v prvním vydání skutečně probíhají. A budou probíhat i nadále...